Šejdířova dcera (1951)

Od Buñuela by som naozaj nečakal, že by sa podujal na natočenie tak šablónovitej komédie, akou je La hija del engańo. Postavy sú typizované a ich konanie predvídateľné. Patologický smoliar Don Quentín vyháňa z domu svoju nevernú manželku a vzdáva sa svojej malej dcéry, o ktorej sa na základe tvrdenia svojej ženy domnieva, že nie je jeho a necháva ju na prahu náhodne vybratého domu. O dvadsať rokov neskôr sa z malej Marty stane dospelá a krásna žena trpiaca pod despotickým otčimom-alkoholikom. Jej prianím je nájsť skutočnú lásku a samozrejme aj toho pravého, čo sa jej splní hneď v scéne, ktorá nasleduje po prednesení priania. Paco, alias "ten pravý", je ukážkový gentleman a charizmatický odvážlivec, ktorý vytrhne úbohú Martu z jej nehostinnej domácnosti, vždy pripravený brániť jej česť. Medzitým sa Don Quentín od svojej bývalej manželky ležiacej na smrteľnej posteli (jedno z mnohých klišé) dozvedá, že dcéra, ktorej sa vzdal bola skutočne jeho a začína ju hľadať za pomoci dvoch neschopných nohsledov, na ktorých väčšinou stoja všetky gagy. Finále je samozrejme šťastné a obsahuje aj obligátnu vtipnú repliku prenesenú Donom Quentínom priamo k divákom. To, čo tento film ťahá vyššie je najmä remeslo (napr. nápaditý prestrih znázorňujúci plynutie času) a fakt, že som sa pri jeho sledovaní miestami úprimne pousmial.

Nelítostný majitel domu zavrhl dceru, když odhalí, že se narodila po nevěře ženy. Se zlobou a nenávistí se chová ke světu, aby se nakonec s dcerou smířil. Trochu poťouchlý melodram.(50%)

Mám rád tyhle mexické telenovely od Bunuela. Kdyby mě po 20-letech vyhledal můj biologický otec, asi bych se nejprve zeptal, proč mě odhodil. Naši mladou hrdinku to očividně netrápí. Ještě bych přidal jako žánr komedie. V rámci žánru za 3.

No tak toto ma zaujalo,myslel som že to bude niečo take tragické ale nakoniec to bolo celkom dobrý film, ale kľudne by som to nazval aj komedia lebo našli sa tu aj vtipné momenty.

Příběh jak z červené knihovny částečně zachraňuje vysoká úroveň filmařského řemesla, což může u někdejšího (a vlastně i pozdějšího) experimentátora Luise Buñuela vypadat docela překvapivě. Svižné tempo, vedení herců a celkový komediální nadhled jsou přitom srovnatelné s filmy žánrového specialisty Billyho Wildera. Největší - a bohužel velmi výraznou - slabinou je scénář, který trpí především odfláknutými charaktery postav. A nejvíc to platí pro tu hlavní, kde naprosto nekonzistentní projevy chování dona Quintína jsou evidentně zcela ve službách vývoje příběhu, aniž by se přitom brala v potaz elementární (a to i v žánru romantické komedie, kde jsou důležitější jiná hlediska) psychologie postavy. -------- V titulcích filmu uvedeno: český název Dcera šejdíře.(17.08.2019)