Šimon na poušti (1965)

Jak už tu bylo zmíněno - po Vánocích a shlédnutíHrátek s čertem, to musím jako head-cannon považovat za origin story Otce Školastyka. Satira, nihilismus a pokušení ďáblovo v poušti na sloupu. I na tak malém formátu se toho probralo hodně, herecky to tahá Brook charismatem a mocnými fousy (holobrádka vykáže) a Silvia Pinal mámením.

(LFŠ 2022) VŠimonovi na pouštise střetávají mnohé náboženské výjevy a symboly s notnou dávkou ironie a s tím spojeným humorem. Chvílemi se mi zdálo, jako bych sledoval film odPasoliniho. Jednotlivé scény se Satanem a pokušením mě fakt bavily - byly nápadité a humorně obscénní. Největší bizár se však dostavuje (respektive přilétá) se závěrečným časovým skokem. P. S. Zajímalo by mě, co měl Buñuel na tom kopání do zvířat (viz toto a např.Zlatý věk)?

Šimon na pouštije anarchistickým rozvratem a nihilistickou anekdotou Luise Buñuela. Nastražená výbušnina je složena k nohám katolickému kléru. Znevažují se náboženské principy, nadřazeně střežená vlastní důstojnost stavu, rozpor mezi podstatou ideálu a realitou, tvrdošíjné setrvávání v asketickém mučednictví, výlučnost pravdy, štvavé odsuzování pouhé představy hříchu i morální pokrytectví. Nejzávažnějšími body obžaloby jsou neschopnost a neochota pochopení tělesné lidské stránky, nepřizpůsobivost se přirozenému vývoji společnosti, rituální sobectví, pro víru opouštění blízkých osob a přetvářka slov i skutků. Nástrojem anarchistického ničení katolické církve je Simón (velmi zajímavý Claudio Brook), syn Simeona Stylita. Láska k Bohu je jedinou smysluplnou hodnotou života a vše světské je malicherné, včetně rodné matky. Je pokoušen a odolává, je hanoben a setrvává, je konfrontován s mamonem a realitou a odvrací se zády. Osm let, osm týdnů a osm dnů a stejně prohrál na pýchu. Nejrozkošnější postavou je sám ďábel (pozoruhodná Silvia Pinal), smyslové a smyslné pokušení potřeb a chtíče. Miluje Boha a usiluje o jeho pozornost. Koketuje, velebí, hrozí, škádlí, laje, ponouká a raduje se krásou života. Z dalších rolí: pro marnivost čistoty z kláštera vyhnaný mnich Matías (Enrique Álvarez Félix), pokorně skromná a synem opomíjená Šimonova matka (Hortensia Santoveña), ďáblem posedlý a falešné statutární obvinění podávající mnich Trifón (Luis Aceves Castañeda), ctihodný představený mnišského kláštera Zenón (Enrique García Álvarez), zázrakem uzdravený a nevděčný zloděj (Enrique del Castillo), svědomí zpytující a zásadními otázkami Šimona do rozpaků přivádějící mnich Daniel (Eduardo MacGregor), prostoduchý a laskavý trpaslík a pasák koz (Jesús Fernández), či bohatý mecenáš honosného sloupu pokání Praxedes (Ángel Merino).Šimon na pouštije anarchistickým šturmem proti principiální podstatě katolické víry. Nihilismus odhaluje své možnosti uměleckého využití. Luis Buñuel nezapomíná ani na své surrealistické zaujetí a uvádí v život úchvatné obrazy procesu katolické nadřazenosti a morální přetvářky s cynicky stylovým výsměchem.

Buňuel napsal scénář pro celovečerní film. Naneštěstí měl producent Alatriste během natáčení nějaké finanční problémy, a tak musel Buňuel zkrátit film o polovinu. Počítal se scénou na sněhu, s poutní cestou a dokonce s návštěvou byzantského císaře. Všechny tyto scény musel vypustit, což vysvětluje poněkud náhlé ukončení filmu (po městské pointě měl následovat další děj). Producent údajně naléhal na rychlé dohotovení filmu pro benátský festival i za tu cenu, že zůstane středometrážním torzem. Osobně si myslím, že je neskutečná škoda, že film nebyl dokončen. Mohl to být velice dobrý snímek. Takhle nám zůstalo jen torzo, které samozřejmě také má svou cenu, ale přesto je to jen torzo. Ovšem poměrně zajímavé.

Moc jsem nepochopil, co se mi pan Buñuel snažil říci. Bylo to podobenství, nebo jen ukázka šíleného křesťanství? Bohužel tohle mě nějak nechytlo a ani jsem se pak nesnažil přemýšlet o myšlence filmu. Každopádně bych si rád zašel na párty, jako na konci filmu, myslím, že takový mejdan se jen tak nevidí.