Anděl zkázy (1962)

Komedie? No nevim. Buňuel měl pivku na buržoazii aristokracii, takže v podobenství je znázornil jako izolovanou, ve své bublině zabarikádovanou třídu. I služebnictvo je opustilo, protože se jim hnusí. Nebo něco tuší. Nakonec dojde k osvobození, avšak také k novému uvěznění. Očekává od nich archanděl pokání, či jen z nudy kazí zavedené rituály? Zakončím pranostikou, kterou mají Spojené Státy Severoamerické na vlajce: In Demiurgos We Trust.

Mé první setkání s panem Buňuelem a hned s jeho vrcholným dílem jak uváděl cover na DVD. Je to jedno z těch co jsem kdysi koupil v Levných knihách v edici slavných režisérů.  Zprvu mi to přišlo takové skoro až hloupé a dětsky naivní. Jak jako, že nemohou odejít z místnosti? Ale pak sjem pochopil kam zhruba autor směřoval. A záměrně to luxusní sídlo napěchoval zbohatlíky a elitou. Záměrně snad kromě číšníka (Claudio Brook- ano je to ten zVelkého flámu:-)  tam nebyl nikdo z lidu. Však také jedna z návštěvnic večírku o chudých vrstvách prohodila, že méně cítí bolest, jako třeba zraněný býk. A právě proto jsou zkoušce vystaveni jen lidé zámožní s distinguovaným vystupováním. Obchodník, lékař, slavný dirigent, herečka...  Byla to jednoduchá zkouška. Zůstanou takovými, kterými se na venek dělají? Skutečně budou noblesní a gentlemanští i ve vyhrocených situacích? I ten kdo film neviděl si může snadno odpovědět. Bohužel, když totiž dojde na lámání chleba, ve většině lidí se probudí zvíře se svými základními potřebami. Vidíme to vlastně i teď. V důsledku války na Ukrajině jsme si museli trochu utáhnout opasky, ale část lidí už s krhavýma očima řve, že jim kvůli Ukrajincům zdražili tu jejich paštiku (myslím ty namleté kůže s glutamátem v bílé vaniččce, ne tu drahou z jater). Luis Buňuel nastavil lidem zrcadlo a obraz v něm byl nepěkný. Většina zbohatlíků se po svlečení fraků chovala skoro až primitivně, přesto se tam našlo pár jedinců, kteří třeba k vodě pustili neprve ženy. Zajímalo by mne jak by to bylo s prostčí chasou. Bylo by to horší ? Skončilo by to masakrem? Nebo by se tam našel přirozený vůdce, který se v krizových situacích občas stane z tichého ušlápnutého a nemluvného jedince, který by dokázal nastolit za dané situace řád a alespoň nějaká pravidla? No, to nechme na divákovi. Konečně, myslím, že to byl i záměr pana Buňuela. Film lehce připomíná svým námětem starší HitchcockůvZáchranný člun (1944). Dávám za 4 sklenky šampaňského. * * * *

Je to neuvěřitelné. Nebo možná zcela normální.Absurdní událost plní v životě ateisty podobnou funkci, jako zázrak v životě věřícího - funkci hudiniovského úniku z okovů řádu.
Buñuel svou opulentní hostinu sekulárních zázraků doplnil příležitostí vybít si sadistické choutky na figuře, jíž [levicový] intelektuál druhé poloviny 20. století, polekán vlastním stínem, naprosto pohrdá - nudném, banálním, povýšeném a zároveň omezeném buržoustovi. Jeho zacyklení je tak úplné, že vede k situaci, v níž se mu pro jednou i zcela reálně dostane toho, co si zaslouží.
Závěr posvěcuje pointy laciných hororů.
Zlé kino.

Krásný příklad toho, jak satira vůbec nemusí být komedií. Legrační totiž  tenhle Buñuelův majstrštyk opravdu není a přístupný široké divácké obci taky asi nebude. Sžíravý, hořký a krutý šleh do morálky vyšších společenských vrstev, kde mistr rychle a nemilosrdně seřezává jednu pokryteckou vrstvu za druhou až nezůstane nic než obnažený živočich Homo a vůbec ne sapiens. A to formou bizarního de facto survivalu, kde skupina bohatých a životem rozmazlovaných fouňů uvízne v jedné místnosti rozlehlého sídla a cosi nedefinovatelného a neviditelného jim brání odejít. Černobílá kamera, ostatně jako vždy, umocňuje mnohdy napětím přetékající atmosféru, která není prostá ani hororových prvků (obživlá ruka), psychologické proměny "přežívajících" psal sám ďábel a smrt číhá i na nevinné. Závěr pak vtipný a mrazivě epický zároveň. Příjemně únavný film a jasná pětka.

No... až teď, když si čtu téma, kam je film zařazen si uvědomuji, co jsem možná měla při sledování cítit. Jediné, co jsem však cítila byla únava, nuda a nevěřícnost, že má film 82 %. Poslední minuty jsem doslova odpočítávala. Proč jsme si to vlastně nepustili zrychleně? Banda snobíků se bůhví proč zasekne v jedné místnosti. Začíná jakási sociální interakce. Už jsem byla tak zpruzelá na konci, že ani nevím, proč byli uvěznění. Takové nepovedené cosi, které mě ale vůbec nevtáhlo do děje a nálady. Kterou jsem teda pochopila spíš "hororově" než komediálně.