Dívka (1960)

„Pokrstím ťa V mene Otca i Syna i Ducha svätého. Amen.”•Španielsky režisér menomL. Buñuel, následne vytvoril z môjho uhla pohľadu - teda i pomerne dosť pozoruhodne koncipované dielo s rasistickými prvkami, aké povedzme nakrúcal už počas 60. rokov minulého storočia, americký filmár v podaníS. Kramera; tentoraz sa akosi úplne zaobišiel i bez jeho klasických,surrealistickýchprvkov, čo len kvitujem, nakoľko som sa vďaka tomu mohol i oveľa kvalitnejšie začať sústrediť na nasledujúce dianie, odohrávajúce sa na istom, súkromnom ostrove, na ktorom sa vskutku zdržiavalo len minimum postáv, a k tomu ešte jedna súkromná zverina; v priamej interakcii sa ocitá černošská, hudobne orientovaná postava v podobeCestujúceho muža, alias„Travera”[HAMILTON], muž neprávom obvinený zo znásilnenia bielej ženy, ktorý našťastie dopádloval až na toto konkrétne miesto, ktoré obývala nielen azda iba táto mladá, dospievajúca ženaEvalyn "Evvie" Stroudová[MEERSMANOVÁ], ale zároveň aj akýsi grobiánsky chlapík, ktorý sa volal"Hap" Miller[SCOTT], prejavujúci k tejto žene veľmi zvláštnu náklonnosť, ktorá by mohla dokonca tiež hraničiť aj s pedofíliou, ak mám byť v danej veci čo najpresnejším, čiže tým pádom nastávala zložitá situácia, zložená práve z týchto dvoch „javov,” ktoré sa medzi sebou vkusne obmieňali, pričom na priam pomaličky prichádzajúce udalosti som nazeral predovšetkým nie prostredníctvom explicitnej optiky, ako by sa z predošlých riadkov mohlo i kľudne zdať - skôr to tvorca nechával v rámci divákovej predstavivosti, aký vzťah si vlastne dokáže vybudovať k tuná prezentovanému príbehu...?•A akým špecifickým tónom titul začal, tak takým sa i skončil, čo len potvrdilo moje všeobecne pozitívne dojmy, aké som voči tomuto kvalitnému spracovaniu v podstate po celý čas i prechovával.

Obmedzenosť priestoru a postáv v kombinácii s dejom, riešiacim problematiku rasizmu sa zdá, že každá z postáv bude mať jednoznačné typologické sfarbenie. Buñuel to však znejednoznačnil. Voči všetkým rovnako otvorený farár, prijímajúci všetky ovečky do svojho košiara, bez ohľadu na farbu pleti si tak dá pretočiť matrac na posteli, potom, čo sa dozvie, že na nej spal černoch. Správca rezervácie má v rasových otázkach zdanlivo jasné, dobrý černoch-mŕtvy černoch. Jeho proti černošský postoj ale dokáže prevrátiť jeho libido. Hriešna láska k neplnoletej dievčine nalomí jednoznačne odsudzujúci postoj. Rasovo zadubený násilnícky vidlák z pevniny pred černochom nečakane vyjaví jeho skutočné pocity k čiernym - je mu ich ľúto. O mladučkú dievčinu má záujem každý - ona sama azda sama nevie, čo by presne chcela. Nečudo, že režisér si vypočul rozsudky zo všetkých strán. Novinári ho chceli povesiť na kandeláber. Ak totiž niekto spochybní jednoznačné predstavy a postoje, stáva sa terčom útokov a morálnych odsúdení. Azda vďaka tejto nejednoznačnosti charakterov a ich vzájomnej interakcii sa jedná o jeden z najlepších filmov s témou rasizmu.

Luis Bunuel a rasizmus -teda Bunueal ako rezisera mam zakodovaneho ako artoveho rezisera, ktory dost casto riesil nabozenstvo - rovnako ako isty Bergman. Tuna sa ale Bunuel rozhodol riesit obvinenie cernocha zo znasilnenia belosky a na rasovych predsudkoch a rasizme natocit film. Realie ostrova su krasne, vyborne dialogy opat vladnu aj tuna, reziserslky namakane. A to som si myslel, ze o rasizme som viedl uz dost -zacalo to In the Heat of the Night : 80 %

Nebol by to Bunuel, aby aj v prípade filmu zameraného na rasizmus, nevymenil zbytočný sentiment za svojský cynizmus. Frázami ako nigger alebo white, či black trash sa to tu len hemží. A vy budete raz nenávidieť toho, a inokedy zase onoho belocha. Pretože falošný moralizmus a pokrytectvo je rovnako príšený ako priamočiare násilie a to druhé vyplýva z toho prvého. Bunuel neprezrádza vek dievčaťa, ale ponúka geniálne scény ako jej prechádzku v lodičkách kombinovanú s detským poskakovaním. No a čo Miller? Aká je jeho skutočná motivácia? Nie je jeho náhle precitnutie iba strachom zo závažného a oprávneného obvinenia zo strany kňaza? Bunuel necháva viacero otázok otvorených, ale tých správnych, nad ktorými by mal divák po filme popremýšľať.

Velmi dobrý film, který mě hodně oslovil a vzdáleně připomněl některé knihy Borise Viana, které též zpracovávají téma rasismu (jako např.Naplivu na vaše hrobyneboU mrtvých na barvě kůže nesejde). Od Buñuela mám sice radši jeho pozdní filmy, ale tento mě také dostal. Ten jednoduchý příběh je strašně silný a přímo člověka zasáhne svým humanistickým vyzněním; samotný závěr je potom velmi dojemný - obzvlášť pokud máte celou dobu neblahé tušení, že tohle nemůže dopadnout dobře, o to víc vás může potěšit. Obě hlavní postavy jsou velmi zajímavé - zatímco Miller je na začátku vykreslen dosti negativně, a později udělá ještě další věci, které mu na sympatiích moc nepřidají, nakonec si reputaci v podstatě zachrání (až na jeden "vroubek", který zůstane viset ve vzduchu), Traver je oproti tomu od začátku neuvěřitelný sympaťák, kterému musíte okamžitě držet palce - kromě nespravedlivého nařčení ze znásilnění čelí i Millerovým rasovým předsudkům, a on si z toho přesto nic nedělá, a ještě vesele vyhrává Evalyn na klarinet (btw. dívka, ač titulní postava, zde zase tak velký význam nemá - zásadní konflikt se odehraje mezi bělochem a černochem). Vlastně by mi asi i stačilo, kdyby si film vystačil jen s těmito 3 postavami, ale on k nim přidává ještě 2 muže, kteří v ději zafungují jako katalyzátor dalšího děje, a celé to prostě funguje absolutně bezchybně, a je to dokonale srozumitelný film, který i po těch letech stojí za vidění a neztratil nic na své nadčasové působivosti a čistotě filmařského výrazu. UPDATE 1.10.2019 - Na podruhé se mi to líbilo ještě víc než tehdy před 5 lety a velmi obdivuji Buñuela za to, jak mistrovské filmy přivedl na svět. Dívka si skutečně vystačí jen s málo prostředky, ale o to větší silou dokáže zapůsobit. Myslím, že je velká škoda, že ten film má na ČSFD tak málo hodnocení a že ho nevidělo víc lidí, protože by si to zasloužil.