Smrt v této zahradě (1956)

„Podľa článku 36 ústavy a článku 8 zákona zo 7. marca 1945: Ťažba na diamantových poliach v údolí Gulova okamžite končí. Právo na ťažbu na tomto území má naďalej výlučne štát a osoby určené guvernérom,” čiže vskutku ani netrvalo zase príliš dlho, keď sa vďaka tomuto nariadeniu, strhli nasledujúce nepokoje medzi týmito hľadačmi diamantov a predstaviteľmi vlády na čele s naprosto skorumpovaným kapitánomFerrerom; odtiaľto sa čochvíľa presuniem až do akejsi vzdialenej džungle, ležiacej kdesi v Latinskej Amerike, aby som sa s nimi vydal na dobrodružnú výpravu, plnú samých nástrah [predovšetkým z vlastného tábora], nakoľko sa udalosti predtým zomleli v konkrétne takej konštelácii, že to následne spojilo niekoľko rôznorodých postáv dohromady → trebárs ústredný dobrodruhChark[Georges Marchal], ktorý len prechádzal okolo, keď sa schyľovalo k pálčivému problému, no stačilo naozaj iba málo, aby sa zamiešal do týchto nastávajúcich okolností, čo by sa mohlo veru zrovna prisúdiť najmä i ďalšej kľúčovej postave menomDjin[Simone Signoretová], prostitútka, na ktorej posteli zaspal tento "vetroplach."•Legendárny španielsky režisér v podobeLuisa Buñuela[Portolésa], tentoraz podľa mňa síce vytvoril dobrodružným spôsobom poňatý titul, ktorý ale scenáristicky nasiakol množstvom všelijakej symboliky, v podstate kvôli čomu sa nad nadchádzajúcim dianím, pomaličky vztyčovala umelá atmosféra, ktorá škaredo bila do očí, a do čoho sa ešte postupne tiež pridávali i teatrálne prednášané, herecké prejavy zo strán týchto francúzskych predstaviteľov, čo ma akosi neustále vyvádzalo z rovnováhy, pretože premrhávali svoj talent v takto koncipovanom zlepenci.•V príslušnej veci už nemám viac čo dodať,„Howgh, dohovoril som.“

Prostý dobrodružný príbeh začínajúci vzburou hľadačov diamantov proti znárodneniu ložísk. Sa však postupne vyvinie na drámu boja utečencov o život v džungli. Keďže skupinu utečencov tvorí zmes rôznych ľudí a charakterov (kňaz, prostitútka, "zlodej", lodník, hľadač diamantov a jeho hluchonemá dcéra) o zápletky tu nie je núdza. Najmä potom ako Casin príde o rozum. 70%

Nějak vlastně nevím, co se tím filmem chtělo říct. Nefunguje ani jako dobrodružná historka, ani jako kritika jihoamerických režimů, ani jako nějaké podobenství o tom, že se můžete snažit žít tak nějak čestně, ale je to jedno, pokud jste křivě obviněni (postava hospodského, ale i kněze), ani jako absurdita (vojáci procházející zrovna kostelem během mše). Některé scény mi přijdou moc pomalé, jiné moc rychlé, navíc se film rozpadá na minimálně dvě části (ve městě a v dźungli). Což o to, krajina je pěkná, zato třeba Simone Signoret ošklivá až na půdu, to tam asi o ženské měli dost nouzi, vypadá jak na blond obarvená cigoška. Ve výsledku není film vlastně ani jedno z výše uvedeného, a Buňuela v tom vidět také nijak moc není.

Nic z Buňuelovy originality v tom nevidím, žádné stopy surrealismu ani experimentu, pouze sociálně kritický rozměr se skrytým odkazem na represivní charakter Francova režimu, před nímž Buňuel musel emigrovat. Ale je to pěkný film s dramatickým, přehledným příběhem, odehrávající se v autentickém koloniálním městečku a v divoké přírodě údajné Amazonie (ve skutečnosti Mexika).

Celkem svižné dobrodružné drama s nejednoznačnými charaktery hrdinů a přesahem ke kritice společnosti. Buňuelovi surrealistické nápady občas prosáknou na povrch (oživlá fotka Paříže nebo had sežraný mravenci ), ale jinak se, oproti jiným jeho filmům, drží na uzdě. Přitom zrovna v tomhle filmu by se Luisovi fantazie dobře vyjímali. I tak ale spokojenost.