Tristana (1970)

Zlý sen je lepší než žádný. Jen mrtvým se nic nezdá.Homeopaticky surrealistický portrét starého chlíváka, kterému hučí z mladé schovanky nejen v hlavě jako po úderu zvonem, a s ním i celé jeho odpudivé kasty.
Komu se Deneuve (nebo jinde a jindy nezapomenutelná 'dvojka' Bouquet/Molina) nesvlékají v práci před kamerou, hledá jinde. Třeba i v dětském pokojíčku.
Kromě hlubokého vhledu do temné, dalo by se říci surrealistické mechaniky mezidruhových vztahů je film nemile aktuální zobrazením výběrového liberalismu - takového, který z kritiky tradičně nespravedlivých poměrů vynechává otázku legitimity vlastních privilegií.

Opäť milostný trojuholník. Človek by si až pomyslel, že románska kinematografia iný vzťah ani nepozná. Osoby a vzťahy nie sú síce natoľko vykreslené a zvyknú nepekne prekvapiť, ale našťastie dokážu svojím (alebo tiež svojským) spôsobom zaujať natoľko, aby poldruhahodinová kľukatá romanca nezovšednela, prípadne neskončila za zákrutou v priekope. Aj keď so záverom snímok stráca tempo a už len odoznieva. Z hercov stojí za zmienku iba Rey.

Dost solidní drama s dobře napsaným scénářem, obstojným vedením děje, skvělými hereckými výkony a dokonce i s psychologií postav. Té tu sice mohlo být podstatně víc, protože tu pak určité situace a zvraty působí krapet jako nahodilé zjevení, ale když pominu to, nevyužitou postavu hluchoněmého kluka, který tam jen bůhvíproč je a celkem slabý závěr, tak se mi Tristana líbila hodně - na je to i hezká holka, takže se tenhle můj "výrok" dá chápat i dvojsmyslně, ale myslel jsem to hlavně o tom filmu :-) Nicméně mě tím Buňuel mile překvapil, čekal jsem něco spíše surrealisticko - sociálně-kriticky zaměřeného, ale tohle bylo vcelku srozumitelné a nijak zvlášť složité drama, které ale dost dobře funguje... 4*

[2,5*]     Štýl tohto filmu mi veľmi nesedí. Plynie si celý čas tak nejak nevzrušivo a nezachráni to ani skvelá Catherine Deneuve, hneď v niekoľkých, veľmi odlišných polohách. Ako náprotivok je tu tiež veľmi slušne hrajúci Fernando Rey, ktorý tu stvárňuje "zbytočného človeka". Postavy sú žiaľ ale vykreslené tak nezáživne, že diváka ich osud nijak zvlášť nezaujíma. Obraz zase pôsobí vyšumeným dojmom a hudobný sprievod pre zmenu chýba úplne. Jedine záver filmu ma zaujal, hoci bol silno predvídateľný (zrejme zámerne). Režiséra Bunuela ešte len objavujem, ale ak je toto jeho rukopis, zrejme si veľmi rozumieť nebudeme. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

V tomto filme si Buñuel zobral na paškál aristokraciu, pracujúcu chudobu a vzťah medzi nimi. Zatiaľ čo je Don Lope symbolom aristokracie, Tristana je symbolom pracujúcej chudoby. Ich vzťah proste nemôže normálne fungovať, aj keď je spočiatku Tristana mladá, naivná a plná ideálov a lásky voči celému svojmu okoliu. Keď však časom narazí na realitu a uvedomí si, že bola iba využitá a zneužitá, tak začne spriadať plány na pomstu. Sociálna nerovnosť proste nemôže nikdy viesť k rovnocennému vzťahu a akcia vždy spôsobuje aj reakciu.