Él (1953)

Predtým, než som film pustil, vôbec som netušil o čom má byť. Ukázalo sa, že ide o lepšiu verziu ChabrolovhoL'Enfer(ten som videl pred pár mesiacmi). Začiatok v kostole s kňazom, ktorý umýva a bozkáva nohy mladých chlapcov, je nepríjemný a zdĺhavý, pravdepodobne ide o najperverznejšiu scénu v celom filme, teda aspoň navonok. Nasleduje špirálový zostup do psychiky hlavnej postavy - Francisca, a jeho postupný mentálny rozpad. Jeho manželka - Gloria, sa snaží vyrovnať s manželovými výkyvmi a s ľuďmi, ktorí jej neustále nahovárajú, že je všetko v poriadku. Tretia najdôležitejšia „postava“ je dom. Opulentný, surrealistický, dodáva celej dráme nový rozmer a zároveň slúži ako zrkadlo pre Francisca. Veľmi dobrý film, hoci nepatrí k top, top Buñuelom.

„Keď nepríde Mohamed k hore, musí hora k Mohamedovi.”•Vážený pán v podobe akéhosiFrancisca Galvána de Montemayora[de CÓRDOVA], vskutku následne nielenže predstavoval i tvrdohlavýbalvan, ktorý sa akosi až po uši zamiloval do naprosto váženej pani v tvareGlórie Vilaltovej[GARCÉSOVÁ], ale zároveň sa ešte k tomu z neho postupne vykľul aj neuveriteľne žiarlivý jedinec so psychosomatickými sklonmi, keď si ju potom konečne predsa vybojoval, resp. si ju vzal za ženu; Buñuelovo„majstrovské dielo,”sa v podstate predovšetkým venovalo práve tomuto mimoriadne komplikovanému, manželskému zväzku, ktorý čoraz viac už zachádzal do krajného extrému, nakoľko psychické deptanie zo strany ústredného protagonistu, postupne naberalo obrátky na stupnici intenzity, až sa ukončilo presne v takom štádiu, aké som zrejme zase ani zvlášť príliš neočakával; skrátka som si myslel, že tento obzvlášť talentovaný režisér, ma napokon povedie úplne odlišným smerom udalostí, vrátane priam toxických vzťahov. • Jeden z najlepších cudzojazyčných titulov, aké som mal možnosť doposiaľ vôbec vidieť, čo teda rozhodne nie je málo! → herecký koncert v podaní Mexičana a Argentínčanky, mi neustále spôsoboval neuveriteľný pocit extázy, ktorý majstrovským spôsobom stále dirigoval Španiel menomLuis Buñuel.•Melodramatický príspevok na mexický spôsob s príchuťou čili papričiek, ako ponúkajúcou sa pridanou hodnotou v rámci príslušnej atmosféry; treba sa tým pádom automaticky dopredu prichystať azda i na to, že toto nastávajúce dianie, bude prevažne iba štipľavého charakteru; osobne som si určite veľmi pochutnal, aj keď povedzme, že sledovanie toh[t]onešťastníka, mi miestami spôsobovalo veľké žalúdočné ťažkosti.

COMPLETAMENTE LOCOO lásce si myslím, že ten krocan je vynikající... :-)Teď, když už toho tolik znám, si mohu trochu zagenerelizovat:
1)Kvalitu většiny Buñuelových filmů lze zjednodušeně popsat jako až neumělecky precizní skupinové či individuální psychopatologické anamnézy, doplněné působivými surrealistickými šlehy. To, jak trefně iracionální prvky ilustrují lidské charaktery je trochu strašidelným, ale cenným podnětem k úvahám o tom, co je člověk vlastně zač.
2)Buñuel se s postupujícím věkem ke starým buržoustům, jimž věnoval ve svých filmech tolik prostoru, nestával shovívavější. Naopak. K nekrofilnímu paranoikovi Francescovi vyjadřuje na rozdíl od svých pozdějších odpudivých chlapů jistý soucit.
3)Na to, že byl šťastně ženatý skoro 50 let, Buñuel pozoruhodně často sugeruje, že manželství nebo i jiná dlouhodobá forma vztahu se ženou není vhodný způsob, jak řešit cokoliv, hlavně ne duševní nerovnováhu.

Hodně se mi líbila kamera, pár scén, kde Buñuel mistrně vypráví pouze obrazem (o to víc mě ale zaráželo, že místy sklouzl k voiceoverům), skvělé herecké výkony a i samotný příběh měl dost do sebe, ale nemůžu si pomoct, od Buñuela jsem čekal víc. Ten námět je totiž uchopený dost předvídatelně, s nedotaženými postavami, které sice jakž takž fungují, ale rozhodně se daly lépe vykreslit a celkově je to ještě takové "nehotové". Je vidět, že Buñuel už tehdy věděl, jakým tématům se chce věnovat, ale pořád to jsou spíš začátky a když si to srovnám třeba s pozdější Tristanou (která je tomu docela podobná), má to prostě jasný kvalitativní rozdíl a působí to mnohem vyspěleji a propracovaněji. A abych dával čtvrtou hvězdu jen za pár povedenějších scén s hlubším vyzněním (třeba to psychické zhroucení v kostele, ale to opravdu musím uznat, že je skvělé), to se mi zrovna nechce, když mě to jako celek až tak moc neoslovilo... Silné 3*

Tohle je doslova hitchcockovský thriller. Navenek slušný a vážený muž je psychopatický paranoik. Týrá bezdůvodně svoji ženu, která se o pomoc obrací ke svojí matce, ke knězi, ale všichni jsou na straně manžela... Buňuela poznáváme hlavně při závěrečné scéně v kostele. Co o paranoicích prohlásil sám Buňuel? "Paranoikové jsou básníci, už se tak narodí. Posléze přetvářejí realitu vždycky ve smyslu své obsese, k níž se všechno vztahuje. Předpokládejme například, že paranoikova žena zahraje krátkou větu na klavír. Její manžel se okamžitě utvrdí v přesvědčení, že jde o znamení pro milence, skrytého na ulici...".