Muž v bílém obleku (1951)

50. léta přinesla první sci-fi klasiky, invaze mimozemšťanů a v hororech záplavu béčkových monster filmů. Svůj návrat jsem ale začal scífíčkem spíše ve stylu pozdějšího Twilight Zone. Máme tu mladíka, který se pokoutně v laboratořích textilek snaží vynalézt nezničitelné a neušpinitelné vlákno. A když se mu to po půlce filmu povede tak zjistí že ho nikdo nechce. Továrníky děsí zruinovaný byznys, dělníky že přijdou o práci a tak ruku v ruce kapitál a dělnická třída nachází společného nepřítele. Na papíře to zní dobře, ale v reálu je to podivný mix sociální kritiky, nefungující crazy komedie (dementní honičky, výbuchy) a scén jak z budovatelského filmu. Nevím proč, ale absolutně mě to nesedlo.

Nebýt skvělého Aleca Guinnesse a pár povedených scén, tak je to jen unylý pokus o crazy komedii. On to teda unylý pokus pořád je, ale aspoň ne až tak. Takhle se ale tenhle žánr prostě točit nedá, chybí tomu často šťáva i pořádný vtip, někdy mi i přišlo, že se to bere až moc vážně, na to, že tam jsou takové bláznivé vtipné scény jaké tam jsou... Mě to holt neoslovilo a rozhodně jsem neměl pocit, že by to celé fungovalo. Chvílí je to komedie, chvíli zase drama a celkově to spolu moc nesouznělo. Nebo jsem aspoň neměl ten pocit. Kruci, v čem je problém takový námět natočit pořádně? Britové to mají mdlé,Američanizase moc jednoduché a příliš mířené na děti... Nějakou zlatou střední cestu se mi zatím nepodařilo objevit. Lepší 2*

Ještě po téměř padesáti minutách jsem si myslel, že pro sebe tento film ocením jen kvůli roztomilým drobnostem - sympatická roztržitost Aleca Guinnesse, rozkošná melodie, kterou hraje jeho přístroj, sípavý smích přestárlého Ernesta Thesigera... Intro je dlouhé a nepříliš zábavné. Když ale vynálezce Sidney svoji zázračnou látku objeví, nastane mazec připomínající Bílou nemoc naruby: Vědec objeví převratný vynález, ale namísto vděku a uznání se doslova ze všech stran z různých důvodů setkává jen s žádostmi, prosbami a výhrůžkami, aby své dílo zničil. Zajímavý film, který v komediální nadsázce klade řadu kousavých otázek o pokrytectví, kapitalismu, komunismu, politické manipulaci (zleva i zprava); o smyslu a etice vědeckého pátrání... Je vůbec dobré pořád něco vymýšlet, objevovat a zlepšovat? Není to kolikrát spíš ke škodě?

Muž v bielom obleku neobsahuje scény, pri ktorých by sme sa dnes válali smiechom po zemi. Film už trochu zostarol, ale ak ho budeme brať čisto ako celok a nie hodnotiť vtipnosť jednotlivých gagov a situácií, dostaneme vo výsledku veľmi chytrý satirický film. Guinness sa drží celkom pri zemi, hrá tu koniec koncov iba jednu postavu a aj tie ďalšie sú veľmi dôležité a fungujú ako typologické dieliky puzzle so svojim významom v celku. Pointa ma slušne prekvapila, nevedel som ani v tretej tretine odhadnúť, ako tvorcovia z toho zmätku vykorčuľujú a podarilo sa im to veľmi elegantne.

Tento, až príliš britský snímok sa javí ako inšpiratívny zdroj k disneyovkám z rokov 60tych ( ROZTRŽITÝ PROFESOR a ZAMILOVANÝ PROFESOR ). Lenže pokým tie spomínané filmy mali detský a mládežnícky nádych, tento sa snaží silou mocou presadiť izmus zvaný kapitalizmus. Áno, pri večnom prádle ( či inom infinitnom produkte ) by zanikli mnohé pracovné miesta, ale tu je to tak okato zamerané na vykorisťovanie, že to nemá s odľahčeným žánrom nič spoločné. Jednoducho povedané vedľajšie robotnícke postavy si prajú byť, práve s ohľadom na stratu práce, ožobračované. Toto nieje sci-fi, toto je aktuálne reálne.