Nenápadný půvab buržoazie (1972)

Moc se mi líbilo už samotné schéma filmu postavené na leitmotivu „zkažené večeře“. Pokaždé jsem byl v napětí, co tentokrát naruší zdánlivě ladný průběh společenského stolování. Když se do těchto komplikací začnou navíc přimíchávat sny, stává se podívaná ještě zajímavější a vrstevnatější. Tento film by bezesporu i dnes dokázal potěšit kdejakého levičáka - nabízí vděčné zesměšnění a zkarikování vyšší vrstvy společnosti. Vrstvy společnosti, pro kterou  je například osoba šoféha pouhým nástrojem – vhodným při společenské údalosti leda k demonstraci toho, jak se nemá pít Martini. Pro kterou nejsou muž a žena prchající přes zahradu milenecký pár zmítaný vzájemnou touhou po , ale přištížení, kteří narazili na policejní šťáru, před kterou je třeba obezřetně utéct.  Naši elitáři se už nechali zcela unést materiální stránkou světa, takže biskupa nejprve vyženou jako otrapu, dokud ho neuvidí v klerice. Společenská večeře jako by se pro něj stávala ústředním tématem všeho - je pro ně doslova středobodem jejich existence . Teprve ve svých snech jsou konfrontovány s opravdovými bolestmi, které lidský život nabízí. Jako třeba ztrátou  přítele, nedorozumění v rodinách, pocity studu, nebezpečí. A nakonec je v říši snů osobně na vlastní kůži  dostihne i to, co u první večeře vedlo u cizího člověka v jejich případě pouze ke zkaženému večeru....Můj první Buñuel – a s potěšením kvituji, že zároveň snímek, s nímž jsem se dokázal naladit na stejnou surrealisticko-kriticko-satirickou vlnu. Zesměšnění společenské smetánky mě většinou baví (brzy přijde na řadu i prvníFellini). A tohle byl velmi propracovaný film s pečlivě vystavěnou strukturou. Zasáhl mě i vedlejší motiv biskupa, který v umírajícím poznává vraha svých rodičů a svérázně se rozhodne, jak naloží s možností svátosti smíření.

Se vší úctou k geniálnímu režisérovi, měl navíc. Je mi jedno, že třebaIñárritumá tento film za jeden z nejlepších filmů, zkrátka přiznám, že zde mistrovi došel benzín.Buñuelstaví na jednoduchém opakujícím se nápadu o partě snobů, kteří se i přes plány na večeři vlastně nikdy spolu nenají, což je nosné téma, kdyby byly jednotlivé scény konzistentně kvalitní a zajímavé. Nic není provedeno vyloženě špatně, většina scén je zajímavá a povedená, karikaturní postavy nevadí, velvyslanec Mirandy (stát ve Venezuele, nebo fiktivní zemička?) je nosný. Snové scény provedené důstojně, především pak ona divadelní. Líbil se mi poslední (tuším) sen se zabijáky. Nic z toho mi však nepřišlo dostatečně speciální. Vábivý název kazí jeho surrealistické podloží, jakkoliv lze argumentovat, že k filmu celkem sedí. Budu-li se však chtít podívat na zbohatlickou buržoázní freak show, šáhnu poLa dolce vita.

Je neuvěřitelné, jak se ten film dokáže vždy z ničeho nic otočit o 180 stupňů a přitom vůbec nevykročit ze svého daného stylu. Je to zábavné a zároveň moc vítaná facka s ukázkovým příkladem vyšší společnosti, jejichž pokrytectví dokáže jak bavit, tak nemile překvapovat (a dokážu i věřit, že kdekdo ten parodický nádech ani nepobere).Luis Buñuelnatočil zábavnou a zároveň chytrou a mnohdy absurdní podívanou (a popravdě se nedivím, že mimochodem během toho inspirovaltoto).

Nemáme nic proti studentům. Ale co uděláte, když máte pokoj plný much? Vezměte plácačku a plác, plác...Nejabsurdnější na Buñuelově surrealistickém putování mezi různě neuspokojivými tabulemi není představa, že je navzdory solventnosti nikde neobslouží, ale hypotéza, že by se někomu, včetně jich samých, mohlo o lidech tak banálních zdát.
Opovržení oděné v precizní umělecké formě.

Divný, nesrozumitelný, nesouvislý, bizarní, a místy vtipný – takový je tento film o skupině vysoce postavených členů francouzské společnosti, kteří se neustále pokoušejí sejít na hostinu. Surrealistická černá komedie o skupině francouzských buržoustů a velvyslanci fiktivní jihoamerické země Miranda.DĚJ:Skupina buržoazních přátel – manželéFrançois a Simone Thévenotovi, velvyslanec republiky MirandaDon Rafael Acosta, Simoneina sestraFlorence, manželéSénéchalovia další – se opakovaně pokouší společně povečeřet. Každý pokus však skončí absurdní překážkou: špatné datum, smrt majitele restaurace, vojáci na manévrech, teroristka, sny, policejní razie nebo náhlé přepadení. Postupně se do děje zaplétají sex, nevěra, obchod s drogami, terorismus, armáda a biskup, který chce pracovat jako zahradník. Skupina se neustále pohybuje mezi realitou a sny, přičemž se neustále vrací k tématu nedosažitelné večeře.ZHODNOCENÍ:Taková byl tedy tento podivný film – fiktivní země, obchod s drogami, sex, nevěra, neuskutečněné hostiny, sny, střílení, teroristé a marihuanu hulící vojáci, suché Martini, výběr správného druhu vína k určitému pokrmu – starosti, které skutečně trápí jen příslušníky buržoazie. Dávám 4*.