Přízrak svobody (1974)

Zatím jsem to nestrávil, možná časem nějakou hvězdu přidám. Svou bizarností mi film připomněl bizarnost v jiné oblasti úmění: pisoár, plechovka, banánová slupka, prach na obraze... - to vše jako umělecká díla hodná vystavování v těch nejvyhlášenějších galeriích. To samé tenhle film. Série naprosto nesmyslných, na hlavu postavených minipříběhů...

Súbor absurdných situácií, ale s myšlienkou – nenápadný, no niekedy až opulentný útok na piliere spoločnosti. Starý cirkusantBunuelsi uťahuje si z náboženských rituálov, policajnej logiky aj morálky meštiakov, a to všetko akoby s vážnou tvárou, ktorá vo svojej iracionalite rozosmieva. Divák sleduje dlhú scénku s rodičmi, ktorí nahlásia polícii zmiznutie svojej dcéry – dievča pritom stojí priamo vedľa nich a ignoruje to aj polícia – no ale koľkokrát hľadáme my okuliare a máme ich pritom na nose. Alebo vidíme ľudí, ktorí za stolom kadia a spoločensky sa bavia a keď si idú "odskočiť", tak je to na jedlo – moderná verzia TikToku s food challenges! Alebo kňazov, ktorí sa zbožne modlia, aby vo vedľajšej miestnosti hrali karty a chlastali – Vatikán poker night since 395 AD. Alebo sériového vraha, od ktorého pýtajú autogramy... – však to platí stále. Niektoré z absurdít sú proste platné dodnes ako bežná realita a aj v tom je sila filmu.#BunuelRealita #PissDinner

Na jednu stranu si říkám, že to byla totální hloupost, na druhou stranu se mi to absurdní drama celkem dost líbí už jen tím, jak brutálně boří veškeré konvence a ukazuje, že věci by se daly dělat přesně naopak, než jsme zvyklí. Nelineární dějová struktura, skládající se z různých na sebe nenavazujících epizod, které spojuje pouze pohyb určitých postav z jedné situace do druhé. Sprostý a satirický humor, podivnost, zpochybňování představ diváka o stabilitě společenských mravů a reality.DĚJ:Film se skládá z řetězce volně propojených epizod, které začínají popravou španělských rebelů v roce 1808 a pokračují do současnosti. Sledujeme sérii absurdních situací: pedofila v parku, lékaře s nočními můrami, karmelitánské mnichy v hostinci, incestní vztah synovce a tety, policejní přednášku o relativismu, večeři, kde se sedí na záchodech a jí se v soukromí, a další bizarní výjevy, které neustále převracejí běžné společenské normy.ZHODNOCENÍ:Totální chaos, ve kterém se jen těžko hledá nějaký řád, nějaká souvislost, nějaká srozumitelnost. Věci se dějí tak nějak nahodile jedna za druhou a lidé jednají velmi iracionálně. Tento film je perfektní bláznivá podívaná, kterou musí každý alespoň jednou vidět. Nenápadný půvab buržoazie mě ale bavil více. Dávám 4*.

V podstatě bych mohl napsat stejnou recenzi, jako uNenápadného půvabu buržoazie-"Kdybych se přidal k ostatním a dal vyšší hodnocení jen protože... Boňuel, Oscar a spousta obdivných óóóch a ááách kritiků, byl bych stejný pokrytec jako postavy, které ve svých filmech tak rád kritizuje. Mám za to, že film je dobré vnímat intuitivně, že nemá být nutné studovat si kontext jeho vzniku, pátrat po životopisu autorů, ba ani znát knižní předlohy. Film je dle mého názoru médium, kterým se dá sdělit vše i bez toho, aby se musel pro pochopení obsahu vytvářet návod. Musí fungovat bez znalosti předchozích filmů, nebo dokonce stranické příslušnosti tvůrce.  Z toho pohledu, mě tento film vysloveně otrávil. Jsem milovník bizáru...chytrého a poťouchlého bizáru a absurdna, jaký umí třebaAnderson, nebo kdysiGilliam, čiBurton. Ale tohle? Dědkovské pošklebování se s vědomím, že si v tom zase někdo, něco víc najde. Speciálně ve druhé půli se Boňuel utrhl ze řetězu a vytvořil zlomyslný artový výtrus bez jakéhokoliv přesahu. Mám rád filmy, které nutí k zamyšlení, ale samozřejmě se nechám rád i jen pobavit. Nic z toho mi Nenápadný půvab buržoazie nenabídl."Jen bych volil o dost méně přinasraný tón, protože tentokrát jsem se bavil. Luis Buñuel byl zlomyslný šotek, který si dělal legraci nejen ze společenských konvencí, ale také z diváka. Ostatně jak by jste to chtěli oddělit? Společnost tvoří i úzkoprsí snobové, neteční kariéristé, tupé davy-stáda pštrosů požírající vlastní trus... . Je mi jasné, že pro lidi jako byl Luis Buñuel muselo být mnohé jejich jednání stejně bizarní, jako co nám předložil v tomto filmu. Líbila se mi struktura vyprávění. Podobným způsobem si vybírám filmy, na které se chci podívat. Postavy si často jen skrze krátké setkání předají pomyslný štafetový kolík a navazují svým příběhem. Sledujeme tak pouť postaviček, které jsou buď zcela normální, ale jsou vtažené do absurního dění, nebo je tomu naopak. Někdy to funguje velmi dobře, jindy méně, ale v součtu je to minimálně zajímavé. Jsem tedy rád, že mi má nepoučitelnost (a štafetový kolík v podobě J. Rocheforta) ještě jednou vsunula Buñuela do cesty. Nejsem si jistý, jestli to bude stačit na to, abych provedl revizi a dal jeho filmům ještě příležitost, ale tentokrát se s ním rozejdu v míru. Zajímavý filmový zážitek s několika momenty, které si zapamatuji. PS: Pod pojmem francouzská komedie, si představuji něco jiného. Takže opatrně, tohle má do nenáročné zábavy a la třebaZáletník, vcelku daleko. Účastí francouzské herecké smetánky se nenechejte zmást.

Bizarná komédia, ktorá s úplne vážnou tvárou prezentuje na hlavu obrátenú skutočnosť viď scény keď jedenie je obscénne a je sa v súkromí samostatnej miestnosti teda akoby záchode a pri spoločenskej konverzácii je bežné hovoriť o hovnách (pardon výkaloch), prepustenie odsúdeného na doživotie, diagnóza lekára: ste úplne v poriadku máte len rakovinu, hľadanie prítomného dieťaťa, výkriky povstalcov "nech žijú okovy" atď., fajčiaci kňazi hrajúci karty dnes asi nikoho nevyvedú z miery ale sado maso seansa prípadne zvádzanie starej pani synovcom sú už dosť surrealistické.