Viridiana (1961)

Človek by povedal, že najnižšia a najvyššia skupina spoločnosti nebudú mať nič spoločné… a tento film hovorí presný opak! Nevďačnosť. Chamtivosť. Zhnitá amorálnosť. Ľudia v najspodnejšej vrstve zhadzujú druhého človeka ešte nižšie pod nich. Vôbec sa nedivím, že bol film v Španielsku zakázaný… Záver filmu veľmi vtipne stvárnený a zároveň na mňa aj veľmi smutne dopadajúci.

Celkem přímočarný a snadno pochopitelný Buñuel. Ve své době film vyvolal protesty katolické církve a byl zakázán Francovým režimem, ale nic extra kontroverzního v něm není. Buñuel byl ateista a zde si vzal na paškál kritiku naivních křesťanských humanistických ideálů. Hlavní hrdinka je krásná mladá jeptiška sestra Viriana, která je plná křesťanských ideálů a právě chce složit řádový slib, avšak matka představená jí přesvědčí, aby ještě předtím navštívila svého strýce. Její strýc je bohatý, ale opuštěný muž, který žije v minulosti, a Viriana mu připomíná jeho zesnulou ženu. Snaží se ji přesvědčit, aby u něj zůstala a stala se jeho ženou, ale když jej odmítne, tak on spáchá sebevraždu. Viridianu to zasáhne, a tak se rozhodně v domě strýce zůstat a praktikovat katolické ideály zde. Do domu přijíždí i strýcův syn a její bratranec, aby se postarat o zděděný majetek. Viriana po ulicicíh města sebere různé nuzáky, v haciendě strýce jim poskytne dle křesťanských ideálů útulek, ubytování, stravu, nabídne jim práci, stará se o něj. Jenže když je Viriana i s bratrancem nucena odjet na noc do města, tak tato spodina ten dům hezky vybydlí, uspořádá zde jakousi parodii na "poslední večeři", kradou zde, loupí, navrátivší Viridianu málem znásilní. Film se prostě snaží ukázat naivitu těchto humanistických ideálů. Je to jako přijet do Chanova a myslet si, že když tam lidem dáte bydlení a nabídnete jídlo zdarma a práci, tak oni se najednou změní k lepšímu. No, nezmění. Budou vás mít za hlupáky co rozdávají zadarmo, nabídnuté bydlení vybydlí a zničí, pracovat stejně nebudou

Nebudete mi to věřit, ale když jsem vás viděl poprvé, věděl jsem, že spolu budeme hrát karty.Ve Španělsku na začátku 60. musel být film bomba nejen ve smyslu pozitivního diváckého ohlasu. Svobodní od moci katolické církve si ale můžeme my sekulární diváci vychutnat kvalityViridianystřízlivěji a filmu to vůbec neškodí, naopak.
Zvlášť proto, že se do Buñuelova nemilosrdného hledáčku patologií dostaly tentokrát nejen staří chlípní pošetilci, ale i cudné ženy a též velmi netradičně chudina.
Popasujte se s tím.
Film vlastně vyniká tím, že dokázal zlo identifikovat v každém.
Že by styčný bod mezi Buñuelem a křesťanstvím?

Krásná, nádherná a andělská žena, oddána bohu a pomoci potřebným – to je Viridiana. Není divu, že po ní bažil její vlastní strýc, vždyť je dokonalá!DĚJ: Viridianase chystá složit řeholní sliby a stát se jeptiškou, ale předtím musí navštívit svého bohatého strýceDona Jaimeho, který jí platil vzdělání. Na jeho zámku se ocitne v podivné a nepříjemné situaci, po které se rozhodne opustit klášter a věnovat se pomoci chudým. Na panství shromáždí skupinu žebráků a bezdomovců, kterým poskytne přístřeší a jídlo. Mezitím se na zámek přistěhuje strýcův nevlastní synJorge, který má zájem panství zmodernizovat. Idylické charitativní snažení Viridiany však brzy narazí na tvrdou realitu lidské povahy.ZHODNOCENÍ:Film o tom, jak se čistá a počestná krásná mladá žena rozhodla stát se služebnicí Boží, ale její plány byly zkříženy a její dobrosrdečnost vůči žebrákům se nevyplatila. Klasický Buñuelův film plný černého humoru, ironie a krutého pohledu na lidskou společnost. Provokativní a dodnes velmi silné dílo.

Až teď mi došlo, že jsem včera měl večer provokativních filmů. Sešlo se to hezky, ale i když u mě Buñuel vyhrál nad Bertoluccim, počet hvězd mají stejný. Viridiana mě na začátku okamžitě upoutala, ale hned, jak Buñuel utnul to, co se doposud jevilo jako základní dějová linka, přestávalo mě to pomalu bavit. Líbí se mi, že je to celé kritika naivní nezištné pomoci, která se může jednoduše obrátit proti vám, když si včas neuvědomíte, komu vlastně pomáháte, ale i to bylo málo na to, abych z toho dokázal mít silnější dojmy, Provokuje se tu ve více věcech, je tu dost patrný výsměch křesťanským symbolům včetně poslední večeře, taky je tu kritika povrchního vedení církve, ale osobně mi to celé přišlo poněkud jednostranné a příliš vyhraněné. Buñuel se sice nikdy nebál dát jasně najevo své názory a nikdy jsem s tím neměl problém (ostatně, s něčím se zde nedá nesouhlasit), ale to by pro mě po celou dobu muselo fungovat i všechno ostatní a to se tu bohužel nestalo. Silné 3*