Zločinný život Archibalda de la Cruz (1955)

Jako tradičně u Bunuela skvěle vymyšlený film realizovaný o stupeň méně chytře, místy vyloženě nepřehledně a kontraproduktivně. Bunuel neměl cit pro gradaci ani strukturu vyprávění a jeho filmy hůř fungují jako dramatická díla, skvělé jsou ale jako texty mechanicky předávající informace. A ty informace jsou tak zajímavé, že to všechny nevýhody v podstatě vyvrací.

Jo, jo - viem o tom, ze aj Luis Bunuel bol v bangladessko -svazijskom vyhnanstve a ze aj pocas tohto vyhnanstva tocil filmy. Tu je jeden z nich. Ako skoda, ze nema vyraznejsiu dejovu liniu, je to len dalsia spolocenska mkonzervacka, aj ked tie dialogy mali hodne do seba. Na druhej starne ma to v strede az tak nebavilo, hoci kulisy a exteriery boli na urovni, to jo : 60 %

I mexické filmy Luise Buňuela jsou výborné. V tomto potkáme sériového vraha-nevraha, který sám sebe od mládí viní ze smrti chůvy - věří totiž, že ji zamordoval on sám, pomocí jakési hrací skříňky. Od té doby má chuť vraždit a vraždy si představovat, ale zatím se dokázal udržet. Tento nástroj (skříňka) se mu nyní, v jeho dospělosti vrací do života a s ním dílem náhody i vraždy. Vtipné je, že se situace semele vždy tak, že oběť nezemře jeho rukou, ale spíše vlastní vinou, ale on je čím dál více přesvědčen, že je masovým vrahem. U kolikáté mrtvoly příběh skončí? To vám nepovím, řeknu Vám jen, že po čtvrté vraždě publikum na festivalu v Benátkách tleskalo a skandovalo:"Ještě jednu, ještě jednu!"

Zločinný život Archibalda de la Cruzje zajímavou buńuelovskou sondou do duše muže, který je posedlý touhou býti sériovým vrahem žen. Tato posedlost pramenila z Archibaldovy fascinace hrací skříňkou, kterou dostal jako dítě, jejím tajemným příběhem -"Král přinutil královnu, aby na něj pohlédla, ale ona sklopila oči, což král pochopil jako známku viny. Bez dlouhého přemýšlení otevřel hrací skříňku a v tom okamžiku se královna mrtva skácela k zemi"- a zejména tragickým úmrtím mladé vychovatelky, která mu chvíli před smrtí tuto legendu vyprávěla. V malém Archibaldovi, fascinovaném od krve zarudlou šíjí krásné dívky, zrodila se zvrácená touha zabíjet... Když poté v dospělosti (v klíčovém okamžiku jeho dětství probíhala revoluce) znovu narazil na onu tajemnou skříňku, posedlost se v něm znovu probudila. Další události, jako manželská hádka jeho přátel, sňatek s mladou katoličkou nebo epizoda s figurínou, jsou výbornou směsicí ironického i symbolistického psychologizování na téma latentní sadismus případně latentní mizogynie... Celý snímek je taktéž (u Buńuela nic nezvyklého) vyplněn závojem protikatolických narážek.Zločinný život Archibalda de la Cruzje slušný snímek Luise Buńuela z jeho "mexického" období. Nepatří sice mezi jeho nejlepší, ale rozhodně v sobě něco má.

Funguje ako zručná dekonštrukcia, ale aj ako komediálna sonda do psychiky určitého patetického archetypu muža. Vnímavé, subverzívne a vtipné, ale nemôžem povedať, že by ma film až tak zaujal. Niektoré časti mi pripadali trochu strojené a teatrálne.