Zapomenutí (1950)

„Los Olvidados“ je takovým o 50 let starším dědečkemCity of Goda snaží se realisticky vykreslit začarovaný kruh mezi chudobou a kriminalitou dětí ve slumech Mexico City. Hlavními hrdiny filmu jsou bandita ‚El Jaibo‘, který se právě vrátil z pasťáku, dále Pedro, chlapec zavržený matkou a Ojitos, opuštěný svou rodinou a nově příchozí do bandy. Každý z těchto chlapců se nachází v určité fázi kriminálního života: El Jaibo je již absolevent, Pedro se přiklání a Ojitos kriminální dráhu začíná. Po vydání byl film v Mexicu zakázán, protože prý nelichotivě kritizoval zemi, ale poté co vyhrál na festivalu v Cannes se stal velmi úspěšným. Kamera filmu je taky velmi dobrá, a i když zde Bunuel šetří surrealismem, tak pár snovým sekvencí se tu dočkáme. Ve filmu jsou nezapomenutelné scény jako okradení beznohého muže

„Film je nakrútený podľa skutočných udalostí. Postavy sú reálne.”•A vskutku sa tiež rovnako jednalo i pomerne dosť naturalistické zábery, ktoré si veru ani akosi zase príliš extra nebrali servítku pred ústa, resp. pred čiernobiely, surový objektív - kameramanaGaba F., čím sa proste neustále dosahovala tá mimoriadne potrebná - naprosto »realistická atmosféra,« v podstate najmä vďaka ktorej, som sa následne azda dokázal i naplno zžiť s týmto daným, mexickým prostredím, v ktorom zväčša len vystupovali iba akýmsi obzvlášť podaným spôsobom - podaní rozporuplní protagonisti na okraji spoločnosti; teda skoršie by som ich hádam charakterizoval, ako nejakých, «mladistvých delikventov,» zvyčajne koledujúcich si nie zrovna o akési, povedzme, vianočné spievanie kolied, ale najskôr len o poriadny výprask podobne, ako i práve prichádzajúci protagonista z polepšovne -ElJaibo, ktorý ako sa zvykne hovorievať: je pre štátny orgánznámou firmou, kedy bolo vlastne len akousi úplnou otázkou času, kedy znovu tento »odporný grázel« niečo ďalšieho vyparatí, do čoho by chcel zrejme zatiahnuť iPedra, bývajúceho na mexickej periférii, kde nemožno určite očakávať akési príliš veľké vyhliadky do budúcnosti; skrátka: chudoba chudobu bije! • Túto rannú, a k tomu i mimoriadne znepokojivú "buñuelovku", právom považujem za «majstrovské dielo» svetovej kinematografie, ktoré ma počas necelých deväťdesiatich minút - minutáže - nenormálne priklincovalo do sedačky, že som sa takmer pomaly nemohol totižto ani nijako zvlášťrozhýbať, tak som býval, akoby zasiahnutým z elektrického prúdu v samotnej nadväznosti našokovú terapiuz akurátne prebiehajúceho diania, a to ďalej ani nehovoriac o úplne poslednom zábere daného titulu, ktorým danýautoruž len trafilklinček po hlavičke; urobil za ním bodku s "!" výkričníkom.•Kľudne vám to môže pripomínať i klasickéMesto bohov, čo vás asi momentálne teraz konkrétne v myšlienkach napadlo, alebo ešte poprípade si aj na predchádzajúceAmores perros, pravdepodobne hneď spomeniete, noo-r-i-g-i-n-á-lje len jeden jediný, aký sa tentoraz ponúka, i keď ani kópie nemusia byť celkom od veci; záleží len na uhle pohľadu: vidieť všetky a potom správne posúdiť.•Konečne sa našiel vhodný titul, ktorý odo mňa nakoniec vyfasoval i plný počet*, pričom zároveň podotýkam i to, že som sa rozhodoval medzi štyrmi a piatimi, keď som sa vzápätí priklonil k plnému počtu, ktoré si podľa mňa rozhodne zaslúžia.PS :Nebyť vynikajúcich mexických predstaviteľov v hlavných úlohách - v zloženíRoberta Coboa&Alfonsa Mejíu, tak konečný výsledok by asi bol len polovičným - neúplným.

Koloběh, ze kterého se nejde vymanit. A ohromná síla vlivu, který na vás má rodič a okolí. To jsem si z toho vzala. Jak dokáže jeden grázlík vyvinout tolik zla a problémů… Nálož deprimujících situací bez happyendu mě uhranula a sledování jsem si moc užívala. Zazněla spousta zajímavých a pěkných myšlenek.

Velmi syrové sociální drama a obvinění rodičů, kteří svým dětem nevěnují dostatečnou pozornost z periférie Mexico City, kde děti a mladiství uvízli v začarovaném kruhu zločinu, ze kterého je těžké se vymanit pryč. Režisér diváky vůbec nešetří a naservíroval hodně hustý vývar beznaděje a zoufalství, kde jen velice těžké narazit na postavu s pozitivními vlastnostmi. Nesmírně se mi film líbil. Viděl jsem ho 73 let po jeho natočení a troufám si říct, že nezestárl. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných jen podtrhly naprosto silnou atmosféru. Kdo má rád happyendy, ten by se měl filmu velkým obloukem vyhnout. [83 %]

Jeden si u téhle ozvěny neorealismu vzpomene na tematicky velmi podobné Pasoliniho Darmošlapy (skoro se nabízí myšlenka, že se tímhle Pasolini pro svou knihu inspiroval) ale je nutno říct, že Buňuel je tady krutější, jízlivější, nekompromisnější (jakkoliv nezapomíná i na snovost, surrealitu a poesii ) a hlavně komplexnější. Je to nápadité a místy snad až průkopnické (scéna ve které matka Pedra podlehne Jaibově sígrovství předběhla o dobrých 60let klasické schéma milfoidního porna :D ). Je fajn, že Buňuel nenabízí nějaká jednoduchá, utopická řešení a osvěžujícím způsobem, i (a především) dnešnímu divákovi připomíná, že reálný život je více svízelný, nečernobílý a kousavý než by se nám líbilo (a jak jsme na to ze zoufale schématických moralitek moderní kinematografie zvyklí).