Labyrint (1991)

Mě se tyhle experimentální filmy pohybující se mezi něčím a ničím moc nelíbí. Jako diváci sledujeme tvůrčí práci režiséra, který se snaží pochopit a nalézt cestu k někomu tak složitému jako byl Kafka. A nedaří se mu to. Zjišťuje totiž, že sám F. K. měl leckdy dost kontroverzní názory, ale nenacházíme definitivní odpovědi proč. To vše probíhá různorodou imaginární tvorbou, která se vrací pomocí různých scének do minulosti, ale též vychází z děl slavného autora. To vše pak porovnává s realitou, která nastala po Franzově smrti - koncentráky, genocida, vyhlazení židů. Je to temné, nudně a nezáživně vyprávěné, prim hrají stíny a tma. Chápu, jde o souznění atmosféry s daným tématem, ale autoři ve svých myšlenkách vlastně nikam nedošli...

Tento ťažký dokumentárny film sa snaží vyrozprávať príbeh tápajúceho režiséra, ktorý ma značné problémy s úlohou natočiť film o najznámejšom českom Židovi Franzovi Kafkovi. V snahe pochopiť jeho myšlienky sa vydáva na cestu svetom Kafkovej tvorby a zároveň aj na púť dejinami perzekúcie Židov. Nosnou myšlienkou sú tie z obdobia 2. svetovej vojny kedy už 24.1.1939 poveril ríšsky maršal Hermann Göring (ten bol vybavený plnou mocou od Hitlera na koordináciu protižidovských opatrení) Reinharda Heydricha vyriešením židovskej otázky. V samotnom Protektoráte Čechy a Morava už 20.2.1940 boli zakázané židom návštevy divadiel a kín. A potom nasledovali ďalšie zákazy od 1.3. mali vo svojich pasoch symbol J, 1.5. otvorili najväčší koncentračný tábor Osvienčim, od 17.5. nesmeli navštevovať sady a parky, od 15.6. nesmeli jazdiť taxíkom, od 15.8. nesmeli vstúpiť do reštaurácii a kaviarni, od 1.9. nesmeli chodiť do lesa, od 1.11. sa nesmeli sťahovať. V roku 1941 od 1.9. museli nosiť Dávidovu hviezdu, nesmeli chodiť do knihovni, na pošty a zároveň mali zakázaný prístup aj do synagóg. Ale aj samotná tvorba Kafku bola rozporuplná odráža rozpory doby ale hlavne jeho osobnú duševnú rozpoltenosť. Premietajú sa v nej hradby sociálnej, národnostnej a rasovej odlišnosti. Franz Kafka uviedol do literatúry nový literárny smer existencializmus, smer, ktorý sa zaoberá bytím človeka. Vyjadruje sa ku genocíde o ktorej rozmeroch v dobe smrti nemohol ani tušiť.

Prazáklad pražské židovské mytologie - smíchán Kafka se starým židovským hřbitovem, židovskými náboženskými obřady, pogromem 1389, golemem a "jeho otcem", Šimonem Abeleses, hilsneriádou a jako další krok šoa a Terezín. Jako spojovník mozaiky režisér, který v Praze hledá inspiraci pro pochopení Kafky, ve skutečnosti didakticky dovysvětluje obrazy, které tvoří valnou část filmu. Osobně právě tu spojovací část považuju za popisně nadbytečnou a literátskou. Třebaže dnes řada té pražské židovské mytologie sklouzla k reklamnímu turismu, zpracování Jirešem a kameramanem Vojnárem je u starších historických obrazů podmanivé (i herecky - Kopecký jako rabi Jehuda ben Becalel alias Löw, Brodský jako Löbl z případu se Šimonem Abelesem, Krejčík jako Baxa z hilsneriády). Neméně důležité je vystoupení operního zpěváka Karla Bermana, který vzpomíná na terezínské věznění a zpívá velmi zaníceně starou českou lidovou píseň. Dokumentární hodnotu mají i záznamy tradičních židovských obřadů pod vedením Viktora Feuerlichta a Ladislava Bluma, do značné míry díky původem podkarpatskému původu Feurlichta zaznamenávají autentické východožidovské prostředí - v liturgii - předválečné.

I cesta může být cíl.
(V titulcích uveden jako Max Brod Mikoláš Huba, no, když už Mikuláš, ale stejně to byl Martin)

👀