Myslete na Henryho (1991)

Jako někdo, kdo tráví až nebezpečně mnoho času hledáním filmů, které stojí za zhlédnutí, jsem byl tentokrát opravdu rád, že se mi do ruky dostal titul, který nebyl jen další rutinou do počtu. Myslete na Henryho je přesně ten typ snímku, který si člověka získá ne okázalostí, ale lidskostí.
 
Harrison Ford zde podává velmi příjemný a civilní výkon, který působí autenticky a přirozeně. S obdivuhodnou lehkostí zvládá přechody mezi zranitelností, bezradností a tichou sílou člověka, který dostává druhou šanci a snaží se ji nepromarnit. Je to herectví bez zbytečného patosu, jemné a přesné.
 
Režie Mika Nicholse dodává celému příběhu elegance a klidu, které dnes ve filmech často chybí. Vyprávění plyne, nepodbízí se a nechává diváka, aby si sám našel cestu k postavám a k tomu, co prožívají. Film má překvapivě hřejivou atmosféru, která nevychází z laciné sentimentality, ale z toho, že tvůrci věří své látce a dávají jí prostor.
 
Výsledkem je nenápadný, milý a upřímně dojemný film o tom, že někdy stačí málo, aby se člověk zastavil a podíval se na život jinýma očima. Není to okázalý trhák, ale právě díky tomu dokáže pozitivně překvapit a zanechat velmi příjemný dojem.

Veľmi príjemný filmík, v ktorom sa ukáže, ako veľmi dokáže zmeniť život jeden krátky násilný čin. Irónia, ktorá pripomenie, aké veci sú v živote tie najdôležitejšie. Síce nejde i nijak prevratnú myšlienku, ani excelentné filmové dielo, ale "iba" o poctivú filmárčinu, ktorá sa na nič veľké nehrá, napriek tomu má veľa čo ponúknuť. Bavilo ma to od začiatku do konca. Ford je kvalitný ťahúň, ktorý sa hodí jak do dramatických, tak do jemne komických okamihov, a tak jeho obsadenie bola dobrá voľba.

Mám tenhle málo známý kousek s Harrisonem Fordem ráda, viděla jsem ho během let několikrát a čas od času se k němu vracím, je to pro mě takové filmové pohlazení... Příběh úspěšného právníka, jehož kariéru přetne ozbrojené přepadení obchodu a on schytá kulku, je zajímavý, poutavý, místy dojemný a hlavně krásně lidský..  K tomu nutno dodat, že Harrison Ford a Annette Beningová tvoří moc pěkný filmový pár, na který se mi příjemně kouká..

Průměrný americký film se zajímavou myšlenkou.  Co byste dělali vy, kdybyste měli hodně peněz jako hlavní postava a mohli s tím dělat, že s tím nic nebudete dělat ? :D Zvláštní role pro Forda, Bening je kus - na tu se dá dívat v jakékoliv roli :) A taková životní situace, do které se kdykoliv kdokoliv může dostat. Jednou shlédnuto a již více není potřeba.

Utrpení bohatého Werthera. Dravý právník s tváří Harrisona Forda je postřelen, jeho mozek se zresetuje a on přichází na to, že chce žít jiný život než ten dosavadní. Naneštěstí pro  nás jako diváky nemá jeho volba  oporu v náhlém prozření, ale pouze v události a následcích, které nemůže nijak ovlivnit. Obvykle neřeším miscasty, ale v tomhle případě mi bylo Forda vyloženě líto – ve fázi žraločího právníka byl skvělý, když měl ale přepnout do dospělého člověka s čistou duší, narazil na své herecké limity. A rozhodně to není pěkný pohled. Ta bezradnost z něj totiž doslova sálá – a ne, tvůrčí záměr to nebyl. Podobně laděný příběh musí stavět na emocích - ty ale nepřicházejí. Těžko řešit existencionální otázky v prostředí exkluzivní adresy na horním Manhattanu v apartmánu o rozloze tří rodinných domů. Takto z pohledu Hollywoodu vypadá krize a skutečný život. Respektive si jej takto představoval tehdy třiadvacetiletý JJ Abrams. Buďme vděční za to, že časem dospěl. Jsou filmy, co s roky zrají. V tomto případě tomu tak skutečně není. Ten film možná počítá s tím, že jsme všichni jako hlavní hrdina: s kulkou v hlavě jsme přišli o některé funkce mozku.  Je mi líto. Nepřišli.