Talíře nad Velkým Malíkovem (1977)

"Ty jsi píchnul!" - "Ale né, to já jen aby si kolo odpočinulo." Neskutečný bizár, asi jako kdyby Ed Wood natáčel silvestrovskou estrádu. Snová herecká sestava, režisér Jireš, kameraman Čuřík, hudba Lišky a písničky Štaidla, parádní hlášky, ale zároveň se nad tím vším jako duch vznáší jakýsi amatérismus a čiré zoufalství... "Nerad bych rušil..." - "Tak nerušte!" Vidět pana Kemra a Luďka Sobotu jako mimozemšťany, to je opravdu úlet. Nepamatuji, kdy jsem se naposledy u nějakého filmu tak nasmál, snad u Vlasty Buriana. Sobota je napřed úplně nahý (díkybohu schovaný za strašákem), pak má na sobě ženský kroj, pak mužský; v tomto veledíle dále uvidíte černou kočku a bernardýna padat skrz skleněný strop, Nárožný drží za kozy Myslíkovou, Walda Matuška pěje "Zraju si jak hruška na stromě" atd. Zapomeňte na vše, co jste dosud viděli, tento film vám změní život!!! Chápu jakékoliv hodnocení, od trojitého odpadu až po deset hvězdiček...

Zhůvěřilost první třídy. Člověku se nechce věřit a posléze pochopit, že jsou pod tímto podepsaní renomovaní umělci jako režisér Jireš, skladatel Liška, kameraman Čuřík a herci Brodský, Janžurová, Kemr, Pešek, Medřická, Rosůlková, Tříska... O kvalitě filmu vypovídá i to, že se pod něj v titulcích "nepodepsal" ani jindy nechybějící ústřední dramaturg Ludvík Toman. Scenáristka Dufková-Rudlovčáková se v české TV tvorbě (potažmo celovečerním filmu) objevila v roce 1973 a v roce 1982 z ní zase beze stopy zmizela. Zpomalené a zrychlené záběry mě zde vyloženě iritovaly. O debilitě scénáře vypovídá např. scéna, kdy Matuška několik hodin (!!) vyznává zpěvem lásku. Brodského to doma velmi rozčiluje, jelikož to zvenku od začátku slyší otevřeným oknem. Celou dobu jej ale nenapadne okno zavřít. Když to konečně udělá, rázem není zvenku slyšet zhola nic... Jediným pozitivem tohoto "díla" jsou dvě nebo tři Matuškovy písničky, které jsem kromě tohoto filmu nikdy a nikde jinde neslyšel. A za ně také dávám jedinou hvězdu. Ale možná prostě lidstvo včetně mě k tomuto filmu ještě nedozrálo, případně jde o jakousi sofistikovanou alegorii na tehdejší normalizované Československo nebo prostě o Jirešovu rebelii, resp. jeho další (mnohem drsnější a svéráznější) Žert...

0%- Tolik dobrých herců v tak neuvěřitelně špatném filmu. I režisér Jireš má na svém kontě většinou minimálně mírně nadprůměrné filmy. To už skoro vypadá na záměr. Nejdřív jsem si myslel, jestli v tom nehraje roli rok vzniku 1977 (něco jako natruc Antichartě natočíme totální kravinu), ale jelikož natáčení proběhlo už o rok dříve, tohle v tom nebude. Ani autorku scénáře nelze úplně zatracovat, neboť se o rok později spolu s Jirešem podílela na filmu Mladý muž a bílá velryba, což sice není žádné veledílo, ale je to film, který nějak drží pohromadě a dá se na něj koukat. Na tohle se koukat opravdu nedá a stejně se nemůžu zbavit pocitu, že s tím nikdo z tvůrců ani nepočítal (včetně autora hudby Zdeňka Lišky).

Takskrytá kritika  komunistického režimu, jak napsal jeden kolega, to mne tedy fakt pobavilo, skoro stejně jako že kvyjádření myšlenky se to obešlo bez velkých efektů. Jako by tam nějaká myšlenka byla.  Mně to přišlo jako skoro vrchol neideologických (tím vylučuji Hrochy,  apod. ) paskvilů té doby, taková Hodinářova svatební a jiné. Kdyby to alespoň dostal pan Jireš za úkol natočit, aby mohl, jako Jiří Menzel musel tu budovatelskou kravinu, Ale to tohle není, to byli Lidé z metra, klasická pracovní tematika, která ani nebyla tak špatná. A rok před tímto opusem točil s NDR koprodukci, takže rozhodně nebyl zakázaný.  Pan Brodský je zoufalý, asi jako ve seriálu Stříbrná pila, není to jeho jediný úlet, kromě něho je tu paní Medřická, Nárožný, Janžurová, Tříska, a další přitom celkově a taková hrůza. Scénáristka byla manželka Zdenka Dufka, oba ale nikdy nic pořádného nenapsali, jak jsem nahlížel do jejich tvorby.  O pár let později vznikl další film s námětem návštěvy cizí civilizace na Zemi, také komedie, ale Lasica a Satinský ční nad Ludkem Sobotou v Srdečných pozdravech ze zeměkoule o hodně moc. On také Oldřich Lipský komedie uměl psát.

Když se člověk podívá na výčet sci-fi filmů natočených v Československu do roku 77, najde jich celou řadu. Těch skutečných celovečerních a kvalitních bychom napočítali jen málo. A přesto to nebyl zcela obvyklý žánr pro tehdejší společnost. Ještě překvapivější je fakt, že po roce 1992 jsme nenatočili ani jeden. Talíře nad Velkým Malíkovem jsou tak možná nostalgickou vzpomínkou pro pamětníky. U filmu vidím problém v tom, co my Češi umíme moc dobře - spojit jakýkoli žánr s komedií. Ve snímku hraje plejáda slavných a legendárních herců, ale scénář vytváří groteskní situace, které jsou místy zahnány do extrémů, takže to celé už působí jako fraška. Chybí jasnější a napínavější dějová linka. Chvílemi film nedává hlavu ani patu. Jako by se jednalo jen o jakési povykování party herců, které někdo sezval dohromady, nedal jim scénář, ale požádal je, aby o něčem mluvili. Závěrem si alespoň zasněně povzdychnu, že je škoda, že v dnešní době se u nás sci-fi netočí. Když to za socíku dokázali takhle, s dnešní svobodou a prostředky bychom se mohli blýsknout ještě lépe.