Mladý muž a bílá velryba (1978)

Po letech jsem se podívala na tento film znovu a už jsem nedokázala dát nejvyšší hodnocení. Najednou mi přišly některé scény herecky méně špičkové, zvláště Ivan Vyskočil jako by zezačátku dost přehrával, samotný námět skvělý, až na ten city ždímající konec, jenže jak jinak to zakončit, aby to nevyznělo plytce, že. Jinak Páralovy knihy miluju, filmy podle nich už méně. Zde se navíc ukázala sice drobná, ale významná věcná chyba, týkající se jógy, což mě právě u Párala překvapilo: po stoji na hlavě není možné jít se sprchovat, protože by se "srazily" vnitřní a vnější prokrvení těla. V jedné chvíli je zde vidět i první Hathajóga od Karla Wernera, která v roce 1979 byla k dostání pouze když si o ni člověk napsal do nakladatelství, prodávat volně se už nesměla. Díky bohu vyšla nedávno znovu. Všechny ostatní knížky o józe a zejména módní spojování jógových cviků, tance a dalších pohybů jsou pro tělo zcela nepatřičné. Přesto se stalo takové "vedení" běžné (také pokud se provádí v kratším intervalu než min. 4 hodiny po jídle, jóga vysloveně škodí). S filmem samotným tento můj výlev sice nemá moc společného, přesto mě to zklamalo. Jinak jsem si ráda po letech vychutnala pohled zblízka na Panskou skálu v Kamenickém Šenově, tehdy ještě zachovalou a nezdevastovanou turisty i časem. Celý film obsahoval dost scének, točených v okolí Šenova, a to mě taky potěšilo.

Priemerný socialistický film snažiaci sa o drámu s umeleckým presahom cez odkazy na Moby Dicka a poetické úlety k romantike. Žiaľ takáto nesúrodá zmes nedrží pohromade a rozpadá sa na jednotlivé segmenty. "Údernícka" úloha ambicióznej chemičky a jej mladej pomocníčky, k tomu zmes milostných vzťahov podaných bez poetiky alebo naopak s naivitou puberťáka a navrch ponor do úvah vzťahu človeka a vesmíru a veľryby pretkané až jakubskovskými návratmi do "lona" nevinnosti cez obrazy rodičovského domu. Produkcia je celkom dobrá, ale nedarí sa jej vzbudiť takmer žiadne emócie k postavám príbehu. Vydarené sú akurát tie poetické úlety. Či už ten s domovinou alebo s veľrybou. Zbytok je prázdna kulisa požiaru bez ohňa. Herci nie žeby hrali zle, ale všetky vzťahy vyznievajú prázdne a nepoctivo alebo prepálene. Jediná postava, ktorá mi bola sympatická je prevozník Gauss, ktorý filozofuje lámanou češtinou a vyznieva ako tak autenticky. Vrcholom je naivná zdravotná sestrička Miluška, ktorá by sa svojou upípanosťou hodila skôr do komédie. Odporúčam recenziu bratr.Milan.

Nejlepší Páralův příběh si zfilmování zasloužil. Setkávají se tu dva světy: Ten "dospělý" zkušený, rozumný a plný obezřetnosti, s tím "mladým" plný síly, idealismu a zkoušení nových cest, které posouvají hranice možného. V podstatě komorní setkání několika perfektně vykreslených postav. Jejich výborná interpretace se zrcadlí v přehlídce našich nejlepších herců.

Filmy na motivy knih Vladimíra Párala bývají zpravidla strašné srajdy včele s opravdu příšernými Milenci a vrahy. Ale tady to fungovalo. Jaromil Jireš to zvládl. I herecké obsazení tu bylo skvělé, včele s jinak mnou ne moc oblíbeným Ivanem Vyskočilem, který zde hrál s uvěřitleným mladickým elánem a zápalem, jak do práce tak pro ženy.

Od Párala mám doma jen jednu knihu-Profesionální žena (a ještě jsem jí nečetl). Film o mladém muži a bílé velrybě je takové klasické sedm-osmdesátkové tuctové drama s cholesterolovou" zápletkou. Herci předvádí během filmu střídavé výkony, jako by to chtěli nějak odehrát a mít to za sebou a nebo  jakoby už se těšili na další klapku. Film zbytečně sráží u některých postav přehrávaný patos. Jednoznačně roli Vika famózně zahrál Eduard Cupák, jeho hlas a i filmová hudba film podrželi. Příšerná role a paruka (bohužel) byla Jana Brejchová, ale asi jí tak režisér chtěl mít. Přestože mě u tohoto díla některé scény trochu vytáčely (třeba, nevím proč tam N.Konvalinková musela hrát až takovou naivní trubku), tak ho mám rád, má v sobě i zvláštní melancholii, nostalgiii  a spolu s velmi příjemnou filmovou hudbou vás jako ten převozník převeze. Dávám 3-4, Cupák je prostě mistr, tak jako ve snímku Kam nikdo nesmí.