Dvojrole (1999)

Film ujde, ale jedna absurdita mě tam iritovala. Děvče s transplantovaným mozkem profesorky si v nemocnici pořád čte v této knize: Bedřich Hrozný: Nejstarší dějiny Přední Asie, Indie a Kréty (Praha 1949). Je to hodnotná kniha, ale v roce 1999 by se dala označit za poněkud zastaralou. Poznávání starých kultur totiž stále pokračuje, přibývá archeologických nálezů a tím i znalostí o zaniklých civilizacích. Nejnovější poznatky jsou zveřejňovány v odborných zahraničních časopisech a články z nich se objevují na webu, zajištěné proti vytištění na tiskárně a stažení do počítače, i když hacker umí takové překážky obejít. Nedává smysl, aby profesorka s sebou pořád tahala knihu, jejíž obsah jistě znala, jako když bičem mrská, nemluvě o tom, že musela disponovat i novějšími informacemi ze svého oboru.

Poměrně neznámý, ale vcelku pozoruhodný český televizní film. Když se po havárce v nemocnici ocitnou dvě ženy, lékaři zjistí, že už nemohou zachránit obě. Proto se rozhodnou pro experiment a mozek jedné transplantují do těla druhé. Mladá holka se tak probudí s mozkem staré a zkušené ženy. Tolik lehký sci-fi námět. Jinak jde ale spíše o vztahové drama. Mou pozornost Dvojrole upoutat dokázala a přivedla mě na zajímavé myšlenky. Jak bych se choval sám v těle dvacátníka se zkušenostmi sedmdesátníka? Jak bych naložil s novým, ale vlastně cizím životem? Na filmu bych ještě vyzvedl herecký výkon Terezy Brodské, která to dokázala zahrát velmi přesvědčivě a po právu získala za svoji roli Českého lva.

Sci-fi po česku. Tento žánr je vždy tak trochu tenký led, hlavně pro nemilovníky báchorek a pohádek. Tady se to povedlo, dalo by se říct, napůl. Právě díky českému pojetí, které na rozdíl od přehršle většinou tupých zahraničních snímků vždy má aspoň nějaký filosofický přesah a něco k přemýšlení nebo aspoň zamyšlení. Brodská už zralá, Roden se ještě hledá, Hartl ve standardní póze. Nebýt to často utahané, hodnocení mohlo být lepší.

Netuším, co se zdejším členům nelíbí, Přece kdyby mě, která mám 65let dali mozek 20ti leté, zřejmě by to chvíli fungovalo. Juchala bych po vinárnách atp. Jenže odžitá léta z mozku neodstraníte a časem se projeví skutečný věk. Je jasné, že paní docentka měla začínající demenci a k tomu, aby se to zarazilo bohužel nové tělo nepomůže.

Dvojrole je zajímavý nápad. Leč...nerozvinutý. Yvetta s mozkem paní docentky pochopitelně neumí využít nově nabyté tělo. A tak sledujeme jen to stárnutí. Možná by to chtělo více sociálních a společenských dramat než jen ty, kdy se mladému klukovi vysměje do obličeje anebo Yvettu dohání její minulost. Takto se i přes nesporný dobrý herecký výkon Terezy Brodské film zastavil pouze na zajímavém nápadu, ale celkově je film nudnější a bez zápalu.