Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

Quentin Tarantino v devadesátých letech evidentně dospěl k závěru, že klasické filmové vyprávění je pro sraby, chronologie je přeceňovaná píčovina a nejzajímavější věc na kriminálnících nejsou přestřelky ani loupeže, ale to, o čem se baví cestou na ně. A protože byl v té době geniální, hladový a ještě neměl potřebu točit tříhodinové nostalgické exkurze do vlastních cinefilních úchyláren, vzniklo Pulp Fiction.
Film, který devadesátkám urval koule, nacpal je do kufříku a dodnes nikdo pořádně neví, co v tom zkurveném kufříku vlastně bylo.
Příběh?
Nasrat.
Tři příběhy.
Šest příběhů.
Deset příběhů.
To je jedno.
Tarantino vezme časovou osu, rozřeže ji motorovou pilou na kusy, nahází ji do míchačky a pak sleduje, jak se diváci snaží poskládat vlastní mozek zpátky dohromady.
A ten hajzl to dělá s takovou lehkostí, jako kdyby šlo o úplně normální způsob vyprávění.
Největší frajeřina je přitom jednoduchá.
Objektivně se tam většinu času děje úplný hovno.
Lidi sedí.
Povídají si.
Jedou autem.
Jedí hamburgery.
Dávají si kafe.
Vedou debaty o masáži nohou.
A přesto je to napínavější než polovina dnešních akčních filmů, kde každých pět minut exploduje město.
Protože Tarantino tehdy psal dialogy jako posedlý psychopat.
Každá věta zní přirozeně.
Každá věta je zábavná.
A každá věta může během několika sekund skončit mrtvolou na zadním sedadle.
John Travolta zde mimochodem předvedl jeden z největších kariérních comebacků v dějinách Hollywoodu. Ještě chvíli předtím vypadal jako herec, kterého si svět pamatoval hlavně kvůli účesu ze sedmdesátek, a najednou se z něj stal Vincent Vega, nejvíc zhulený nájemný vrah všech dob.
Ten člověk se filmem doslova prochází v permanentním stavu mírného zmatení.
Někdo na něj mluví.
Vincent kouká.
Někdo střílí.
Vincent kouká.
Někdo umírá.
Vincent kouká.
A funguje to dokonale.
Pak je tu Samuel L. Jackson.
Kristepane.
Samuel L. Jackson.
Jules není postava.
Jules je přírodní úkaz.
Kazatel.
Filozof.
Gangster.
Magor.
A člověk schopný pronést biblický verš takovým způsobem, že by se i samotný Bůh radši preventivně schoval za nejbližší mrak.
Kdykoliv otevře hubu, film okamžitě přeřadí o dva stupně výš.
A pak přijde scéna v autě.
TA scéna v autě.
Ne ta druhá.
Ta s hlavou.
Každý, kdo film viděl, ví.
Jedna vteřina.
Jedno špatné rozhodnutí.
A interiér auta vypadá, jako kdyby v něm explodoval meloun naplněný kečupem.
A právě tehdy člověk pochopí, proč je Tarantino génius.
Protože z něčeho, co by v jiném filmu byla tragédie, udělá jednu z nejvtipnějších scén historie.
A pak nastoupí Harvey Keitel.
Pan Wolf.
Nejefektivnější člověk na planetě.
Chlapík, který by pravděpodobně zvládl vyřešit jadernou válku mezi snídaní a obědem.
Stačí pár minut na plátně a ukradne každou scénu stejně suverénně jako profesionální kapsář peněženku turistovi v metru.
A Uma Thurman?
Mia Wallace je přesně ten druh ženy, kvůli které se normální chlapi dobrovolně dostávají do problémů od počátku lidské civilizace.
Krásná.
Divná.
Nebezpečná.
A pravděpodobně schopná zničit život člověku během jednoho večera.
Což se téměř podaří.
A ta scéna s adrenalinem...
To není film.
To je kolektivní infarkt.
Jenže...
A teď přichází ta kacířská část.
Pulp Fiction je fantastický.
Geniální.
Přelomový.
Jenže po všech těch letech už na mě nepůsobí tak drtivě jako na první zhlédnutí.
Možná proto, že jeho DNA dneska najdete ve stovkách dalších filmů.
Možná proto, že Tarantino později natočil Hanebné pancharty, Djanga nebo Tenkrát v Hollywoodu.
A možná proto, že některé pasáže už dnes působí víc jako kultovní relikvie než absolutní zjevení.
Pořád je to ale film, který změnil pravidla hry.
Film, po kterém si tisíce scenáristů myslely, že stačí napsat pár sprostých dialogů o hamburgerech a budou novým Tarantinem.
A pak zjistily, že Quentin je jen jeden.
Silné čtyři hvězdy.
Čtyři Royale with Cheese z pěti.
A jeden zářící kufřík navíc za to, že i po třiceti letech se o něm lidi pořád hádají jako banda filmových sektářů na internetových fórech.

10/10Čo iné k tomuto pokladu povedať, než len: Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh...

Nejkultovnější z kultovních, nejlepší z nejlepších. Pulp Fiction je soubor naprosto dokonalých a nezapomenutelných hlášek, od Ezechiel 25:17 až po ,, tvá prdel pozná středověk´´. Absolutně dokonale natočené, John Travolta s Jacksonem je legendární duo a nezaostává ani výstup Tarantina s jeho cedulí ,, sklad mrtvejch negrů´´. K tomuhle veledílu nelze doplnit prakticky vůbec nic, jen dát pět hvězd a zajet si do Francie na Royal Cheese.

preceňovaný film, ktorý - ako väčšina od QT - adoruje násilie (hoc aj to verbálne, či implozívne) a rádoby cool prázdno. rande Johna a Umy temer až trápne. navyše, väčšina scén tu trvá 2x dlhšie, ako by cca mala, aby .. čo? aby sme si vypočuli dialógy o podobe a názvosloví hambáčov vo Francúzsku, či o "matroši"? pobavila scéna s oživovaním Mie, a tá so spravodlivosťou pre policajta a jeho kumpána v pivnici. ale poniektorí nájdu filozofické pravdy aj v plastovom svietniku na cmiter. za Butcha 3 hviezdy, inak je toto pár príbehov z hry GTA V. p.s. dlho som si myslel, že výhodou komunity náročnejších (rozhladenejších a vnímavejších) filmových fanúšikov jelepšia percepcia a odolnosť voči "kultom"a "dokonalosti" - toto je jedno z diel, ktoré ma vyviedlo z omylu. a dnes je citované rôznymi trápnymi "ministrami vojny".

Keď mi pred pár rokmi kamarát vyprával, že by chcel mať to šťastie nepoznať tento film, aby si ho mohol znovu pozrieť ešte raz, nechápal som. Dupľom, keď mi ani nevedel popísať, o čom ten film vlastne je. Až som sa k tomu po dlhom čase odhodlal konečne tento skvost zhliadnuť, a... postupne som to pochopil :). Neraz vtipné "historky" z podsvetia okorenené blbosťou niektorých postáv sú len jedna (malá) časť. Potom sú tam úžasne napísané postavy - nielenJules,Vincent,Mia,Butcha najmä môj obľúbenýWinston Wolfe(Harvey Keitelbol vo filme len chvíľu, ale rozhodne si to "ukradol" pre seba :)). K tomu všetkémuskvelá hudbaa najmä báječné rozhovory a hlášky, kde neviem vypichnúť jednu obľúbenú :) (český dabing bol super!). Ezecheiel 25, 17; kleště s letlampou pro pána domácího alebo čtvrtilibrák se sýrem. Absolútka!"A čí je vlastně tahle motorka?" "To je chopper, lásko." "A čí je ten chopper?" "Zeda." "Kdo je Zed?" "Zed je mrtvej lásko, je mrtvej."