Křik (1963)

Pekná romantická vzťahová dráma vzťahu opravára televízorov Slávka a jeho manželky Ivany, s ktorými môžeme prežiť deň narodenia ich dieťaťa. Napriek tomu, že ide o režisérovu prvotinu, je produkcia veľmi dobrá a scény sú výborne dopĺňané atmosférou tvorenou tlkotom srdca alebo hudbou. Medziscény sú vypĺňané spomienkami hlavných hrdinov alebo zmesou obrazov, ktoré tiež v súhre s príbehom vytvárajú správnu náladu. Herecké obsadenie okrem hlavných postáv tvoria zdá sa hlavne neherci, ktorí akoby boli improvizovaní priamo na mieste. Máme tak možnosť sledovať bežný život počas socializmu in vivo. Debutujúca Eva Límanová a ešte neostrieľaný Josef Abrhám zvládajú svoje úlohy veľmi dobre aj keď miestami, podobne ako u nehercov, cítiť ešte určitú ťarbavosť vo výraze. 70%

Film vlastne o nicem, ale pekne natoceny. Kdyz ne dokudrama, tak dramadoku urcite. Jeden den v zivote paru dvou nevyzralych lidi. Ona pasivneagresivni pubertacka, on flegmatický tak trochu ňouma. Ona proziva den v porodnici, on vsedni den v praci. Sterilni sal a venkovni, pravda socialistický svet. Tezko rict, zda li je vztah mezi temito dvema prostory myslen jako protiklad nebo podobenstvi. Kazdopadne si tvurci na konec do rezimu prece jen rypli, kdyz hlasem Jana Wericha prohlasili, ze dite potrebuje mit, vedle te spravne barve pleti, i ten spravny puvod, cimz veskere kastovnictvi polozili na roven rasismu, zosobnenem "slusnym clovekem", kteremu vadi, kdyz si cernoch vola s beloskou. Zminit se musi vyrazna hudebni slozka, ake opet tezko soudit, zdali pribeh podtrhuje, nebo zamerne rusi. 5/10.

Na filmu je pěkné, to, že je napsané jako drama, tváří se jako drama, ale drama to podle mě není. Koukáme vlastně na takový zvláštně expresivní milý příběh dvou mladých lidí, co se poznali na takovém milém místě a po seznámení přišel společný život. Kromě Abrháma, který tu má takový ten mladistvý zjev kuliferdy, který se svou opravárenskou brašnou běhá po Praze, se mi tu moc líbila Eva Límanová, která tu má takový příjemný vzhled holky, co potkala fajn kluka a teď se jí život zobrazuje před očima v porodnici. Já nějak nevím, proč tenhle film nevídáme někde v ČT, člověka to vlastně tak nějak pohladí na duši, ten formát černobílý, uspěchaná Praha, láska, krásný byt s výhledem, ve kterém se žije s mlíkem a houskama. Líbí se mi jak je realita jednoho neOBYČEJNÉHO dne zachycená ve vzpomínkách jednoho nebo druhého. Opravdu moc milý film bez velkých vět a děje, ale tak nějak člověka pohladí a taky si na ledasco zavzpomíná.

Sledovanie by som nazval stratenou hodinou môjho života. Okrem to, že sa páru ide narodiť dieťa ide o zmes náhodných útržkov aktuálnych aj minulých chvíľ života a hlavne správanie budúcej mamičky mi príde, ako keby pani utiekla z Bohnic, pričom nádejný otecko úspešne sekunduje a celý počin zanechal rozpačité pocity.

Křik se na záležitost mladé rodiny dívá zcela jinak. Zatímco většina tehdejších režisérů řešila především lásku, existenční záležitosti či přímo konkretizovaný problém bydlení, Jaromil Jireš nám představuje pár, který se seznámil poněkud netradičně a nyní je v očekávání. Zatímco žena prožívá ona muka již na porodním sále, on musí do práce, ale dítě nepustí z hlavy. Zajímavé je, že ho ani nenapadne, aby u toho byl, ale dříve to nejspíš nebylo zvykem. Režisér si vybral až dokumentární způsob snímání. Níže byly zmíněny Manželské etudy. Tak s tím souhlasím, také mi to připadalo jako tento pořad.