Opera ve vinici (1981)

Nejenom, že pan Jaromil JIreš je můj oblíbený režisér, ale především miluji Jižní Moravu a Slovácko, hlavně lidi a jejich folklór, který je v tomto filmu základní a nosný. Vnikající je herec v hlavní roli, pan Kemr; mladý Jan Hartl už měl za sebou pár rolí, ale v tomto filmu pro mne zazářil. Nerespektuji průměrné hodnocení 53 %, za mne 5*

První scénář Vladimíra Merty, který mnohem víc působí jako koncert lidové hudby nebo dokument s lidovou hudbou a o místních zvycích. Hudby a krojů je ve filmu tolik, že už zbývá jen málo prostoru na skutečný děj. Ten popisuje, kterak se Honza snaží získat tantiémy pro Fanoše Mikuleckého. A to přestože není jasné, jakým důkazem by měl komisi přesvědčit o autorství. Sám Fanoš to jen tvrdí a po celou dobu je nám to tak i předkládáno, ale to je vše. Ovšem kvalitní herci film alespoň částečně zachrání. Josef Kemr, Jan Hartl a Radovan Lukavský jsou jen jedni z herecké kvality. Jenže ten příběh je opravdu slabý a jako by si to tvůrci sami mysleli, tak mu přikládají menší váhu než čemukoli folklornímu ve filmu.

S tím hodnocením asi o něco přestřelím, ale nakonec se nedalo jinak. Nemá to sice žádný děj a nedává to smysl, ale moje rodné Podluží to dostatečně vynahrazuje. Režisér chtěl vytvořit "něco" unikátního, no na rozpracování postav mu jaksi nezbyl čas. Takže místo věnování se víc té děvčicy, je tam aspoň půl hodiny ta otřesná divadelní hra. Co si budem, ona je sice na dědině nespokojená, ale ono by ji to měšťáctví rychle přešlo po návštěvě špinavé Prahy nebo smradlavého Brna (soudím podle sebe a dneška). Tož kdo néni otáto, ať si dá hvězdičku dúle. 3-*

Poznámky Merty (hraného fakticky Hartlem, i když i Mišík pro jeho roli dost znamenal) čtenáři jeho "folklorizujících" esejů identifikují poměrně snadno. Jireš scénář posunul k výpovědi nejen o hodnotách života, ale i reflexi dobového folklorismu, který ovšem dostává i zesměšňující (ale ne brutálně, jen laskavě) dimenzi (tak je tomu i u Paradžanova, téměř). Farářův konec, Žert, Smuteční slavnost - a konečně Opera ve vinici. A trochu té felliniovské poezie k tomu. Myslím, že film dozrál jako to víno, které ve filmu taky teče.

Ten děj tedy nestál za nic. Ale hezké písničky a prostředí hází filmu záchranný kruh. Velká škoda zabitého scénáře. Velká škoda, že „opera“ v závěru nebyla celá bez rušivých elementů. Já bych za ni dost přidal. V každém případě by se na to možná dalo mrknout podruhé. Proč vybrána zrovna tahle hlavní představitelka dívčí role, to ponechávám stranou.