Krásná hašteřilka (1991)

Úprimne filmy tohto žánru, ma v takejto dĺžke vedia ubiť do zeme. Film o maľovaní obrazu, ktorý zakomplexovaný vyslúžili umelec nevie dostať na plátno, má mať 4 hodiny? Výpovedná hodnota vlastne žiadna a aj keď je šupa Emmanuelle Béart po trištvrte svojho filmového času stále nahá aj so svojim bobríkom, či ukážkovou prdelkou, nič to nemení na tom že film je nuda jak des. Takže len za Emmu.

Roztáhnout povídku na čtyři hodiny je teda kumšt, na rozdíl od samotného filmu. Respektive... pokud se vyžíváte v tom, že malíř čtyři hodiny maluje nánu a u toho melou sračky, tak vítejte. Pokud jste normální člověk jako já, tak rychle pryč! Naštěstí jsem těch 240 minut zvládl za 15, protože mistrně ovládám dilataci času. Zhlédnout totiž celý tento film, který je víc strhující než vylodění v Ryanovi, by mi mohlo zle zmixovat mozkomíšní mok a na to se zase mám moc rád. 0%

Živě vzpomínám na projekci v pražském Ponrepu (už v Konviktu) někdy v půli nebo koncem devadesátek, nevím přesně. Po skončení první části filmu (2h15min) byla tehdy přestávka. A já šel ven na cigáro a po pauze se samozřejmě vrátil dovnitř na zbytek, protože jsem v těch časech byl mladým filmovým intelektuálem, namlouval jsem si, že děj filmu o zdlouhavém, složitém a bolestném tvůrčím procesu mi přijde docela zajímavý a hlavně doma mě nic zajímavějšího nečekalo. Dneska nechápu, jak jsem tohle monstrum mohl kdysi celé poctivě zkouknout. Pro zajímavost jsem si ho teď stáhl do compu, po pár minutách sledování už ho začal decentně proklikávat, abych chvíli na to už jen cíleně našel a prohlédl si scény s vykozenou Emanuelou a hodil celé ono úmorně dlouhé veledílo vzápětí do koše. Ale ta Emanuela si ty dvě hvězdy tedy sakra zaslouží!

Intelektuální čtyřhodinová záležitost o malíři, který chce namalovat dokonalý akt. Nemám rád filmy s délkou přes dvě hodiny natož ty statické, kde se jen filozofuje, nicméně tohle je asi vyjimka potvrzující pravidlo. Celý film je vlastně podrobnou studií krok za krokem jakMichel Piccolimaluje nahouEmmanuelle Beárta snaží se dosáhnout nejdokonalejšího díla svého života a přesto musím říct, že to dokázalo zaujmout a připoutalo mne to k obrazovce na ty tři hodiny. Pokud se dokáže divák naladit na stejnou vlnu tvůrců, dokáže si film užít, ti ostatní se na pár minut mrknout na hezkou Francouzku a zabalej to.

"First, he wanted to paint me because he loved me, and then... Then because he loved me he didn't want to paint me."Nevšedná dráma pojednávajúca o moci umenia, zaradená medzi1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Má veľmi pozvoľné tempo, takže máme dostatok času zoznámiť sa s jednotlivými postavami, ktoré postupne odkrývajú svoje povahy a vzájomné vzťahy. Ide predovšetkým o starnúceho maliara Frenhofera (výborný Michel Piccoli) a mystickú krásku Marianne (Emmanuelle Béart s priam hypnotickým pohľadom), ktorá mu stojí modelom. Takmer ako v priamom prenose sledujeme tvorbu umeleckého diela, ktorá je zobrazená skoro až dokumentárnym, ale súčasne veľmi pútavým spôsobom. Frenhofer túži vytvoriť svoje majstrovské umelecké dielo (La Belle Noiseuse), dielo, ktoré kedysi dávno začal, ale nebol schopný dokončiť. Je presvedčený, že umenie musí zobrazovať pravdu, nech je akákoľvek krutá. Takéto umenie pravdy má ľuďom strhávať masky a ukazovať ich pravú tvár, v čom samozrejme tkvie aj isté nebezpečenstvo. Pri tvorbe takéhoto diela si spolu s Marianne prechádzajú veľmi náročným, často až bolestivým procesom, pričom panujú oprávnené obavy, že sa to celé nemusí skončiť dobre (nesmierna, niekedy až zničujúca moc umenia). Film ohuruje svojím nádherným obrazovým stvárnením a má akési zvláštne podmanivé čaro, takže ani pri tej extrémnej 4-hodinovej dĺžke ani chvíľu nenudí.