Zavěste červené lucerny (1991)

V podstate preceňovaný snímok, ale ponúka pre západňarov, ako to vlastne bežalo na východe tejto planéty. Teda nie všade, ale určite vo väčšine prípadov. Je to vcelku nevýrazné a ploché až na ten záver, no berme to tak že film má nejaké to svoje miesto v kinematografii. Škoda len, že trošku neoprávnene.

RežisérYimou Zhangvo svojej snímke z roku 1991 prináša pohľad dovnútra uzavretej spoločnosti bohatého muža (Jingwu Ma), žijúceho s viacerými manželkami a služobníctvom v paláci. Historicky ladený film, odohrávajúci sa v prvej polovici dvadsiateho storočia, sleduje najmä štvrtú manželku Songlian (Li Gong) a udalosti, ktoré nasledujú po jej príchode do paláca. Príbeh, vychádzajúci z knižnej predlohy, si všíma najmä medziľudské vzťahy s dôrazom na konflikt, neraz vyvolaný sociálnym alebo spoločenským postavením a pôvodom. Zhang vďaka spôsobu príbehového rozprávania, obmedzenému priestoru paláca (dej sa mimo jeho stien prakticky neodohráva) a dobrej kamere, neraz stavajúcej na statických záberoch, vytvára miestami až pocit akejsi ponorkovej choroby, čo sa odráža aj na postavách, a potom najviac práve na Songlian, ktorá postupne nazerá na vlastný život a dianie okolo seba viac fatalisticky. Zachytenie charakterov a vzťahov patrí k pozitívam filmu, rovnako ako aj jeho celková atmosféra. Tej pomáha nielen vizuál (najmä ak je reč o scénach so zasvietenými červenými lampiónmi), ale takisto veľmi dobré a zaujímavé tradičné čínske kostýmy. Paradoxom Zhangovej snímky je, že hoci mu obmedzený priestor paláca na jednu stranu pomáha zvýrazniť príbehového dianie, na druhú stranu ho čiastočne limituje, pričom divákovi pohľad na stále tie isté steny, izby a nádvoria začne po určitom čase aj trochu vadiť.Da hong denglong gaogao guaaleboRaise the Red Lanternale v každom prípade disponuje oveľa viac pozitívami. Relatívne nenápadný film ponúka výrazný, historicky ladený príbeh so zameraním na postavy, ktoré sú navyše väčšinou aj dobre herecky stvárnené. A hoci môže snímka v konečnom dôsledku pôsobiť ako priemer, jednoznačne patrí k tým lepším priemerom.

Táhlé, monotónní, s předlouhými záběry. Vyzdvihovány jsou intriky manželek, ale "intrikují" de facto jen dvě, a to ještě dost slabě. Obecně tento styl života mi přijde dosti nešťastný, žít v kamenné místnosti, každý den to samé a jen se na sebe falešně usmívat u oběda, kde jsem vybral, co se bude jíst. Nějak takhle je zajímavý celý film. Když si chce páníček zapíchat, rozsvítí lucerny, když paninka lže, lucerny se začerní, aby to každý viděl. Přijde mi to jako na zavolání od psychiatra. Ke konci se občas něco stane, ale ten potenciál se nenaplní. Možná film jen zestárl, protože určité charisma má a před těmi 30 lety to nejspíš byl trochu šokující film. Dneska? Máme daleko lepší varianty.// CH, CZ SUB

Intriky a boj o moc super. Sledovat, jak se postupně odhalují a vyvíjejí charaktery i vzájemný vztahy všech manželek, mě bavilo. Prostředí domu i kostýmy jsou nádherný a ve spojení s kompozicí jednotlivcýh scén to i přes komorní setting dělá uhrančivej vizuál, až je škoda, že to za těch 30 let nikdo neremasteroval a obraz ani v blu-ray verzi není úplně ostrej. Přes to všechno to ale ke konci ztrácí dech a moc silnej zážitek ve mně po tom filmu nezůstal. Přitom tragickej osudu holky, která se místo vysokoškolačky stane hadrem ve světe patriarchátu, kde se ze zoufalosti vzájemně požírá s dalšíma jí podobnýma, má určitě větší potenciál. Zatím průměr, ale možná to ve mě ještě časem dozraje.

Červená světla planoucích luceren, roztoužená a intimní jako dotek... Kdo na ně má dnes právo? Kdo bude poctěn přítmností druhého? Aneb když tadice a zvyklosti chtějí z člověka udělat domácí zvířatko. Dokáží to? Co se stane se čtyřmi ženami, jejichž svět se smrskne na jedno, byť členité, stavení o pěti lidech a "pár služebných", kde jediným způsobem, jak vyniknout, se stává hrát s těmi (čtěte proti) nejbližšími, a kreativně ohýbat pravidla, dokud to jen jde? Zvítězí pak někdo? A co bude dál? Řekli byste, že příběh o čtyřech čínských manželkách jednoho bohatého Číňana z 20. let minulého století nám o nás něco může říct?