Prodloužený čas (1984)

Pěkný námět, ale budu asi za kacíře, když dle mého názoru se Kopecký do role docenta dějin umění nehodil (navíc tu vypadá mnohem starší než by měl být), Fischerová jen o malinko víc do role studentky. Výuka dějin umění je tu podána spíše jako výuka dějin erotiky. Některé dobré a vtipné dialogy, avšak nešťastným úletem je pasáž, kdy se studentka vyspí s lékařem.

Príbeh staršieho profesora umenia, riešiaceho životnú dilemu smrteľnej choroby. Jeho esteticko-ješitný postoj nevylepšuje ani práca na knihe ani mladá milenka. Film nikam netlačí a rozpráva príbeh kľudným až rozvláčnym tempom. Nonšalantne a s nadhľadom sa tak prenesieme cez všetky problémy, len s malými náznakmi drámy a napätia. Jemná irónia záveru podtrhujúca vyústenie romantického vzťahu do manželskej reality je žiaľ už len ledabylo nadhodená. Pritom Miloš Kopecký hrá svoju dedkovskú úlohu veľmi dobre, žiaľ jeho lekársky spoluhráči sú príliš strojení.

,,Milá paní, mne zajímají následky spíše už jen dozírné, než nedozírné!'' --- Jak o tomhle může někdo napsat, že jde jen o další normalizační konzervačku? Jednak to s tou normalizací v roce 1984 už nebylo až tak horké jako těsně po roce 1968 a hlavně v sedmdesátkách, byť zde samozřejmě dál vládl Husákův režim. A o žádnou konverzačku se rozhodně nejedná. Je to parádní psychologické drama, které má několik rovin. Jedna z nich láska mladší ženy ke staršímu muži, což sebou nesou celou řadu problémů. Nepochopení okolí, jiné potřeby každého z nich a hlavně toho staršího. Když se pak ke stáří přidají nemoci, přidává se třetí problém, kdy ten starší si náhle uvědomuje blízkost konce. V případě hrdiny filmu je to o to drsnější, že netrpí žádnými vleklými chorobami. Je na vrcholu sil mentálních i tvůrčích a náhle si uvědomuje, že už byl označkován. Že teď někde tady začal odpočet jeho konce. Ví, že ten odpočet běží už od prvního nádechu jeho života, ale teď si ho poprvé naprosto jasně uvědomil.  Panika se mísí se vztekem což vyúsťuje v lehce nevraživé chování vůči partnerce. Když je pak nemoc vzata na vědomí jako holý fakt, nastává období zklidnění. Navíc vědomí, že tu hrdina už možná dlouho nebude mu dodá odvahu řici některé věci nahlas, protože už nemusí brát ohledy na případné následky. A samozřejmě začíná boj s nemocí samotnou a závod s časem snažit se stihnout zde ještě něco po sobě zanechat, v jeho případě knihu o umění.  Skoro mám dojem ale možná se pletu, že tohle bylo panu Kopeckému ušito přímo na míru. Do role se perfektně hodil. Zvláštní byla i role Táni Fischerové. Tam jsem občas její pohnutky i nechápal. Musím uznat, že ač v tomto filmu již nebyla nejmladší, byl to kus krásný ženský. Člověk si ji vybabuje z PS již jako postarší dámu s dlouhými šedivými vlasy... Tak je to docela kontast. A jak asi vypadal v sedmdesátkách!.-). Musím kouknout na něco staršího. Ano, i já patřím mezi velké příznivce Petra Čepka, jsem tedy rád, že onkologa si zde zahrál on. Jen mi zde připadal nějaký jiný. Jakoby nemocný, ty brýle mu šíleně zvětšovaly ty jeho smutné oči... Do toho to retro půlky osmdesátek se šmejdícíma prodavačkama v sámoškách stopujících vás zda nekradete, ty plné regály stejného zboří, místa kousek od mého tehdejšího bydliště.., a v neposlední řadě i ta představa, která jistě u filmu každého napadne...a co já. Jak se třeba podobnou informaci dozvím já. Jak budu reagovat? Co pak? Jak říkám, velmi solidní psychologické drama, které rozhodně stojí za vidění! Dávám za 4 knihy do poličky. * * * *

Dost mě překvapilo (a mile překvapilo), že i když je to o umírání na nevyléčitelnou nemoc, tak Jireš k tomu tématu přistoupil úplně jinak než ostatní. A když to říkám já, tak je to fakt co říct, jelikož filmy o tomhle vyloženě nesnáším. Tady se ale ke smrti a umírání celkově přistupuje jako k něčemu, čemu se nedá vyhnout a ani se na to nedá nějak připravit a podle toho jedná i ten profesor, který s tím chvíli je smířený, chvíli jen tak čeká, chvíli se zase snaží svůj zbývající čas naplno... A mě do toho to "roztříštěné" vykreslení hlavní postavy hodně sedlo, protože to na mě působilo dost uvěřitelně a člověk s takovou diagnózou podle mě jen tak všechno nepřehodnotí, ale spíš se z té šokující zprávy bude neustále vypořádávat, více či méně. Je to i skvěle zahrané a slušně natočené, dokonce to i Jireš vedl tak, že kromě krapet mdlého úvodu jsem se u toho vůbec nenudil a ačkoli mám i určité výčitky k občas ne zrovna zdařilému budování vztahu mezi ústřední dvojicí (přeci jen, ten věkový rozdíl je velký a díky tomu ty dialogy nepůsobily vždycky důveryhodně), pořád je těch mínusů tak málo, abych nešel pod čtyři hvězdy. Navíc některé scény jsou hodně dobře vystavené a co mě potěšilo úplně nejvíc je to, že to ani trochu citově nevydírá :-) On je to totiž obrovský problém u filmů s takovým námětem, natočit ho takovým způsobem, aby za každou cenu neždímal z diváka moře slz, ale aby mu i tak zanechal z filmu silný dojem. A zvládá to skutečně málokdo a o to víc mě těší, že tady se to povedlo zrovna Jirešovi, ke kterému jsem si cestu zatím horko těžko hledal a od kterého jsem navíc jeden film se stejným tématem už viděl (Učitel tance) a mám k němu řadu výhrad. Ale aspoň chápu, proč ho Jireš zakončil tak, jak ho zakončil, protože jinak by asi byl až moc podobný Prodlouženému času. Popravdě ale stejně nevím, jestli jsem s tím závěrem tady spokojený, protože to vygraduje k úplně jiné myšlence, než bych kdy u takového filmu odhadoval - SPOILER profesor rakovinu nakonec nemá, žije dál, ale jeho život dopadne do určitého stereotypu, přinese to spíš negativa než pozitiva, ale takový je holt život asi každého z nás... Takže žádný konec ve stylu výběru ze dvou možností, ale tohle. Zajímavý nápad, a to nemyslím ironicky, jen nevím, jak moc mi to do předchozích událostí sedí, jelikož to působí, jako by se celý svět zničehonic změnil. KONEC SPOILERU 4*

V podstatě banální příběh prošpikovaný  intelektuálskými "životními moudry" na téma lásky a konečnosti života, který nepřekračuje filmový průměr. Chybí mu větší napětí i emoční hloubka, vše se odehrává v příjemně odpočinkovém tempu. Dobře se na něj dívá, ale žádné trvanlivější stopy po shlédnutí nezanechá. Celé to vlastně stojí na osvědčeném hereckém mistrovství Miloše Kopeckého, který však svou úlohu sehrál jen jakoby mimochodem.