Žert (1968)

Žertma svojím spracovaním nedostal ani zďaleka natoľko, ako svojím obsahom. Jednoznačne sa zaoberá hodne silnou témou, nov praxi s ňou nevie narábať tak, aby sa prostredníctvom nej dostal divákovi pod kožu, a to by vzhľadom na jej charakter mal. Inak by sa to za priemerné označiť s kľudným svedomím už od podstaty nedalo, lenže odvaha tvorcov v tých časoch jednoducho nemôže stáť za celým základom ponímania onoho predmetného výsledku, ktorý žiaľ úroveň nejakého nadštandardu z mnohých uhlov nedosahuje. Motív perfektný.

Ve výborném filmu mi chyběla jen pro mě emotivní část románu, vztah Ludvíka s Lucií, a nedokázal mě tak výrazně oslovit jako knížka. Krátce o folkloru. Milan Kundera měl k lidové písni Moravy velmi silný a srdečný vztah, uměl ji hrát na klavír a přátelil se s folkloristy Slovácka, především s básníkem Otou Horkým, klarinetistou souboru Hradišťan, a jeho primášem Jaroslavem Staňkem, a i nějaký ten sklípek o tom pamatuje své. Není proto divu, že i ve filmu má lidová píseň zastoupení větší, než by si podle některých kritiků zasloužila. Vlčnovská Jízda králů, kterou v Žertu uvádí, je také dodnes na Moravě jednou z nejvýznamnějších folklorních událostí.

Výborne napísané, výborne zahrané, ale mňaŽartnudil. V rámci československých novovlnových filmov mi Žart príde akosi priveľmi filmovo komzervatívny, neinvenčný. Samozrejme sú tu skvelé scény z čierneho pluku, erotické maľby aj záverečný koncert kapely pred "lúzou", ale neprešlo to na mňa. Chápem o čo išlo, ale Jireš oproti filmomValerie a týden divůaleboKřik, si maŽartomnezískal.

Jireš podle Kundery (aneb komunista Jireš podle ukřivděného komunisty Kundery) s hodně ošklivým mladým Somrem v hlavní roli. Smyslem děje má být pomsta. Vše je tu pokřivené, zlověstné, beznadějné, ba i ty slovácké kroje a zpěvy. Tento film je esencí komunismu z kritického pohledu neomarxisty a črtou moderního českého člověka. Oproti Bočanovu "Nikdo se nebude smát" mnohem slabší, nejméně z poloviny dějově statický a dle mého názoru hodně přeceňovaný film.

Není divu, že film putoval do trezoru. Zcela otevřeně kritizuje socialismus, respektive to, co soudruzi v 50. letech napáchali. Mluví se dokonce o dolech a dalším. Jó, šedesátá léta, to si každý myslel, že cenzura už neplatí a zatím neplatila jen zmýlená. Kundera se ani nepokouší si na něco hrát a jde otevřeně k jádru problému. Celá absurdita pomsty je pak podpořená kombinací politiky a lidové hudby, což je dost výrazný protiklad, pač si neumím představit, jak se vedle krojů a tradic řešily stranické funkce a socialistická odpovědnost. Jsem si dost jistý, že kvalitu filmu zvýšila právě účast samotného spisovatele na scénáři.