Přístav (1948)

Konecne aspon trochu lepsi, aj rezisersky nadpriemerny film o mladej zene, ktora ma sebevrazedne myslienky, Zachranila ju ale laska .... a zivot jede dal. Aj s problemami, radostami malymi i velkymi ...... kulisy fajne, rezisersky na urovni. Tento bol ten film, ktorym si ma Bergman ako reziser ziskal : 71 %

Prístav zaujme viac vykreslením problémov a charaktersitiky doby ako samotným milostným príbehom. Tým sa však javí ako veľmi odvážny pokus, Bergman na jednej strane kritizuje spoločnosť, na tej druhej dokáže aj dostatočne filozofovať na tému existencializmus. Nejde o jeden z jeho silnejších filmov, ale má v jeho filmografii pevné miesto, pretože skvele ukazuje, o čom jeho filmy zo 40. rokov boli a ako formovali jeho novšie, častokrát bezchybné diela. 70%

"Překladní přístav", loď zakotví, zboží se přeloží a pluje se dál, Gerit však chce zakotvit natrvalo. Bergmanovy rané filmy (rozumím tím do "Mlčení") jsou stále zajímavé, a nikdy neškodí si je "trochu" osvěžit, případně se s nimi seznámit. Bergman vždycky dbal na dokonalou kameru (viz Sven Nykvist v komentáři k "Hosté večeře páně"). Ani nový muž, Gunnar Fischer, se z této tradice nevymyká. A příběhy? Kdo chce říct, že se ho netýkají?

V dalším svém raném snímku se Bergman soustředil na provinční přístavní město, do něhož se po letech plavby vrátí mladý námořník Gösta, který vzápětí zachrání nešťastnou Berit od jejích sebevražedných úmyslů. Od tohoto okamžiku se mezi oběma mladými lidmi rozvine silný vztah, pomocí něhož se chtějí odpoutat od hrozné minulosti a současně tíživého osamění, které je s tím spojené. Berit je okolím vnímána jako problémové děvče, které prošlo polepšovnou, nikoho ale její osud pořádně nezajímá. Velice přesvědčivě a silně je popsán její vztah s despotickou matkou, která kontroluje veškerou Beritinu činnost a ztrpčuje jí život, jak jen může. Gösta, který touží po novém životě, se do Berit zamiluje a pranic mu nevadí její pohnutá minulost a fakt, že byla v polepšovně. Film je natočený zručně, Bergman nám už postupně začíná dozrávat, i když se nejedná o nic převratného... v podstatě je to průměrný film, který kombinuje možná až zbytečně moc témat (např. potrat). Stylem se Hamnstad velice blíží tvorbě neorealistů a kdyby byl natočený v italštině, vlastně by v tom nebyl rozdíl... Nejde o nic převratného, ale z Bergmanova raného období, z trojlístkuKris-Skepp till Indialand-Hamnstad, je to asi ten lepší film...

Pro seznámení s Bergmanovými ranými filmy mi Hamnstad úplně stačí. Hezky natočený příběh, kterým Bergman dokazuje svůj talent, nicméně postrádá grády jeho vrcholných děl. Zhlédnutí nelituju, ale zaměřím se spíše na jeho pozdější tvorbu, ve které mám taky slušný mezery.