Lesní jahody (1957)

A trest? Nevím, předpokládám, že jako vždy. Jako vždy? Osamělost. Osamělost? Přesně. To není žádné slitovaní?Na první setkání s I.B. jsem si vybral (dle několika zdrojů) divácky nejpřívětivější film pro začátečníky. Bylo to náročné, ať už na orientování se v ději, tak na vstřebávání motivů a symbolů. Hlavní se mi ale zdálo ohlížení starého člověka zpět za životem. Hledání chyb, příčin a litování. Krásně natočeno, s divadelními dialogy.

"Ďalejsteobvinenýzmenších,alezávažnýchprehreškov.Citovýchlad.Sebectvo.Bezohľadnosť."Jedno z vrcholných diel neprekonateľného majstra Ingmara Bergmana zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktoré je z môjho pohľadu aj jedno z tých divácky najatraktívnejších a aj najemotívnejších. Tiež jedna z mojich najobľúbenejších bergmanoviek, na ktorej ma neprestáva uchvacovať tá jej rozmanitosť v tom, ako sa v nej miešajú udalosti v reálnom čase s veľmi pôsobivými snami (najmä ten prvý, krásne surrealistický) a spomienkami, pričom všetko je to podmanivo vzájomne prepojené - stretnutia s ľuďmi vyvolávajú dávne spomienky, motívy zo sna sa objavujú aj v realite   ("Vtomtoreťazcináhodnýchudalostípodľamňaprebleskovalapodivuhodnápríčinnosť.").   Starnúci profesor (Dr. Eberhard Isak Borg) v skvelom stvárnení Victora Sjöströma, veľkého švédskeho filmára ešte pred Bergmanovou érou, v priebehu jedného dňa bilancuje svoj život a pritom akoby aj postupne spoznával sám seba a začínal chápať, prečo je taký, aký je (spomínané sny, spomienky a rozhovory so známymi i neznámymi ľuďmi ho čoraz bližšie predstavujú ako človeka). Uvedomí si hlavne svoj citový chlad, ktorý zdedil po matke a že toto neblahé dedičstvo odovzdal aj svojmu synovi Evaldovi (presvedčivý Gunnar Björnstrand). Ale na zmenu nikdy nie je neskoro a tak sa hlavný hrdina snaží aspoň čiastočne napraviť chyby z minulosti. Snímka je krásnou ukážkou rôznych ľudských charakterov a vzťahov (manželia, ktorí rokmi dospeli vo vzťahu až k hlbokej vzájomnej neznášanlivosti), pričom medzi hereckými predstaviteľmi zaujmú (okrem tých už spomínaných) najmä pôvabná Bibi Andersson v dvojrole dávnej profesorovej lásky (naivka Sára) a modernej stopárky ("drzá panna" Sára), usmievavá Ingrid Thulin (profesorova nevesta Marianne Borg), ktorá vie byť aj nepríjemne úprimná a v malej, ale veľmi silnej role Max von Sydow (Henrik Åkerman). Dielo je to veľmi hlboké (psychologicky i emočne) a miestami i nečakane vtipné. Stáva sa skôr ojedinele, že by ma nejaký film dokázal takto dojať až k slzám."Akýbudetrest?" "Trest?Neviem.Obvyklý,predpokladám." "Obvyklý?" "Iste.Osamelosť."

Existenciální masterpiece někde na pomezí poezie a snu. Režisér Bergman dokazuje, že na dobré cinema nepotřebujete kvalitní akci, ani vyhrocené drama. Nic totiž nevyvolá závrať tak jako horror samoty. Proč samota, jak samota, kam samota. To všechno do sebe během sledování filmu s grácií začíná splývat. Divoké jahody se jádra lidské duše dotýkají vskutku s pěčí a vědí, že pokud doopravdy chceme poznat člověka, nesmíme spěchat. Nesmíme přestat být něžní, ať už to jakkoliv bolí.

Konečně jsem si pustil nějaký Bergmanův film. První volba padla na Lesní jahody. Cítil jsem, že stačilo málo a mohl to být zmatený počin šustící scénářem, podobně jako jsem den před tím vidělKiss Kiss Bang Bang. Ingmar Bergman ale není Shane Black a rozumím, proč je považován za jednoho z nejlepších režisérů. Hloubkou vhledu do lidské duše a svým poselstvím, je na míle před Blackovým textem s vtipnými hláškami. Pardon, že srovnávám nesrovnatelné, ale viděl jsem je po sobě a v obou jsem cítil při sledování text scénáře. Ovšem Bergman to režijně zvládl na výbornou a film má navíc hluboké lidské poselství. Lesní jahody by si měli filmově utrhnout všichni mladí lidé.

Tak nevím - "surrealistický sen" na začátku filmu mi trochu připomněl humor Woody Allena, ale asi legrační být neměl. Zato pozdější "vtipně duchaplné" dialogy mi příliš zábavné nepřišli. Taky tomu neprospělo, že bezstarostnou mládež ("děti", jak je láskyplně nazývali profesor a jeho snacha) představovali herci, kterým bylo přes třicet. Trochu zajímavé a podnětné pro mě byly až scény a rozhovory na konci snímku.