Hosté večeře Páně (1963)

Bergman od začátku tlačí na pilu a přidává a přidává. Ve svých velkých tématech jede naplno, nemoc, mlčení Boha, ztráta partnera, neopětovaná láska a sebevražda. Nevím proč, ale ikdyž je to drama s velkým D, sálala z toho atmosféra Vánoc/adventu. Gunnar Björnstrand zde podává úžasný výkon zlomeného muže.

Vplyv švédskeho režiséraIngmara Bergmanana svetovú kinematografiu je neodškriepiteľný. Avšak na kinematografiu, koniec koncov ako na všetko umenie, možno vždy nazerať iba subjektívne. A preto si aj pri Bergmanovom dieleNattvardsgästernaz roku 1963 dovoľujeme povedať, že nejde o dobrý film, respektíve že to snáď jediné dobré, čo ponúka, je jeho anotácia. Najväčším problémom snímky je skutočnosť, že sa v nej veľa hovorí, ale v podstate sa v nej nehovorí o ničom. Zdanlivo úvahové dialógy aj monológy (vrátane jednej úmornej scény sIngrid Thulin) diváka vôbec nepodnecujú k tomu, aby o ich obsahovej stránke rozmýšľal. Hoci táto stránka možno aj má určitú silu, spôsob, akým s ňou Bergman pracuje, je absolútne neefektívny. Veď iba dejové "naštartovanie" filmu trvá hodnú chvíľu, pričom neskôr diváka nedokáže vôbec zaujať. Je síce pravda, že pri sledovaní obdobných diel musí byť človek správne naladený, ale v tomto prípade nepomáha ani to. Mnoho takzvaných filmov pre náročného diváka totiž dokáže človeka "vtiahnuť" do deja a zapôsobiť naň postavami či myšlienkami, ale tu sa tak nedeje. To znamená, že nejde o problém "žánru" (či náročnosti, ak chcete), ale o problém individuálneho počinu. Možno sa zdá, že povedať o snímkeNattvardsgästerna, že je nudnou konverzačnou záležitosťou, by bolo to najjednoduchšie. Ale zároveň je to niečo, čo sa povedať musí, pretože to je pravda. Ingmar Bergman patrí k velikánom svetovej kinematografie, ale nie všetky jeho filmy patria k veľkým dielam svetovej kinematografie.

Bergman no, takže dobré. - - - Ale bohužel i takový fenomenální klasik zacházel s brýlemi ve filmu stejně trapně jako kdejaký hejhula. Takže milostně zoufalá (a) učitelka je typizovaná brýlemi, které jsou jaké? Sice hezké, ale nulové. (A ještě větší škoda je toto v Personě, o Höstsonátě ani nemluvě...)

FilmNattvardsgästernaodIngmara Bergmanaby sme mohli vhodne označiť za ďalšie Kristovo podobenstvo. Jeho podstata je všeobjímajúca a zároveň prázdna, podobne ako paradox, ktorý je podstatou samotnej existencie. Diváci si odnesu len to, čo si priniesliab originev sebe. Je však rozdiel medzi múkou a chlebom - jedno je len potenciou, druhé je zatial úplnou, komplexnou essenciou samou o sebe. Bergman načrtáva schizmu viery, kognitívnu disonanciu, ktorá zakrýva hlbší, vrúcnejší boj. Je Boh dokázaný vyvrátením alebo vyvrátený dokázaním a čo je pravou Kalváriou?„Éli, Éli, lema sabachthani?“

Film Hosté večeře Páně je pro mě filmařsky bravurní. Ta černobílá kamera, jednotlivé záběry, herecké výkony, detaily tváře, ve kterých se dá vyčíst opravdu mnohé… to všechno pro mě bylo na vysoké úrovni. Problém může být s příběhem, který zdánlivě není žádný. Celý film se odehrává prakticky jen během několika hodin v jedné ospalé vesnici. To zajímavé (drama) se odehrává především právě ve tvářích jednotlivých postav. Kdy každá bojuje svůj vnitřní zápas. Pochybující farář jako hlavní postava (filmu i vesnice) by jim měl pomoci, nicméně sám svádí také těžký vnitřní boj. Co se stane, když kněz ztratí víru? Je? Není? Kdyby nebyl, bylo by vše jednodušší? Člověk nepotřebuje Boha, ale především tu víru v něj, nebo lépe v sebe sama. Jak přestane věřit sám v sebe, nepomůže ani víra v Boha. Jako vždy si v tom každý najde něco jiného, každý především to své… Film to asi není pro každého, ale za vidění určitě stojí.