Hanba (1968)

Jeden z filmů, který mě fakt týral. Bergman vztah dvou lidí protáhl filtrem války, možná proto, aby obhájil jednání Jana nebo ukázal, co válka s lidmi dělá... nevím. Ale válka podle mě byla jen náhodným spouštěčem pro to, aby ukázala, co je Jan za člověka. Kdyby nebyla válka, objevila by se jiná okolnost, za kterou by se muž schoval. Ta zbabělost! Trpně kouká na muže, který se dotýká jeho ženy, aby záhy pasivitu a bolestínství proměnil za ochotné plnění rozkazů? Za pocit síly? Za hamižnost? Jedna z nejhorších filmových postav, jaké jsem viděla. Proč se film jmenuje hanba? Jan ji necítí. Nemůžu hodnotit výš, Bergman věnuje Janovi příliš prostoru. Postava jeho ženy (krásná Liv Ullmann) nemá šanci svým lidským nastavením Janovo selhání vyvážit. Výborná kamera, výborní oba herci. Ale jednou stačilo.

"Stalo sa to iba raz. Vždy som ťa miloval a stále ťa milujem..." "Vieš,jasimyslím,žeaninevieš,čojetoláska." "Ale isteže viem." "Možnosebaláska.Otejtohoviešdosť."Ako tak pozerám, filmy mnou obdivovaného Bergmana už mám síce takmer všetky okomentované, lenže tých niekoľko, čo mi ešte ostáva, sú zrovna tie najvýznamnejšie (videl som ich medzi prvými a dosť dávno). Platilo to aj pre túto psychologickú drámu s protivojnovým posolstvom zaradenú v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá je asi mojím najobľúbenejším Bergmanovým filmom. Na pozadí besniacej vojny vo fiktívnej krajine režisér rozohráva skvelú štúdiu správania ľudí v značne vypätej situácii, ktorá dokáže spôsobiť až deformáciu ich charakterov. Hlavní hrdinovia Eva (skvelá a krásna Liv Ullmann) a Jan (rovnako skvelý Max von Sydow) sú vystavení vojnovým hrôzam a akoby nestačil len tento druh utrpenia, navyše sú ešte aj stíhaní ľuďmi z vlastných radov, ktorí v každom vidia kolaboranta s nepriateľom. Ako to už býva, takéto vojnové konflikty totižto často vyplavia v človeku tú jeho najhoršiu, neľudskú stránku, prípadne vynesú do čela tých najpodlejších jedincov. Bergman je, ako je u neho obvyklé, nesmierne silný vo vykreslení psychológie postáv - obaja hrdinovia prechádzajú vývojom, tak Eva, typ silnej ženskej hrdinky, ako aj Jan, skôr precitlivený slaboch (tieto charakteristiky však platia predovšetkým pre začiatok filmu). Film by som pocitovo zaradil k režisérovým divácky najústretovejším, keďže je nezvyčajne dejový a veľká časť deju sa odohráva v exteriéroch, kde hraje významnú rolu úžasne pôsobivá kamera Svena Nykvista. Ohromne silný apokalyptický záver je potom niečo, čo dokáže s divákom poriadne zamávať. Videná krásne zreštaurovaná verzia z roku 2015."Niekedyjetovšetkoakosen.Aleniemôjsen,senniekohoiného,vktorommusímbyť.Čosastane,keďsatenčlovekzobudíabudesahanbiť?"

Po posledně viděném Bergmanovi mám skoro chuť napsat: „Scény z manželského života“ na pozadí války. Jenže to bychHanbucelkem zploštil. Jestli je zde na Bergmanovi režisérovi fascinující, nakolik tísnivou atmosférou s minimálními prostředky vytvořil a jak pečlivě tradičně dokáže vést své dvorní herce k mimořádným výkonům, u Bergmana jako scenáristy mi nedá znovu vypíchnout hlubokou propracovanost rozehraného a sděleného. Přestože se tu Bergman věnuje primárně manželského vztahu na pozadí války, současně rozvíjí několik dalších včetně témat politického nátlaku a propagandy, zneužití a manipulace televizním médiem, totalitních praktik... a také obě hlavní témata (válku a manželský vztah) od počátku úzce propojuje a již od chvíle, kdy se o válečné hrozbě ještě pouze mluví, ukazuje nakolik taková (prozatím vzdálená) situace vplývá na vnitro člověka, jeho konání, postoje, uznávané hodnoty... za hodně působivou scénu se silným poselstvím bych dokázal označit už jen tu, v níž se oba manželé za stolem u prosluněné chaloupky baví o svých poměrně obyčejných plánech na zítra a do budoucna. Na Bergmana místy až nezvykle akční film zachází do stále větší tísně. Válku a její vliv na lidi ukáže v různých podobách jako něco, co může lidi přiblížit, současně však mezi nimi vyvolat další malou sokromou „válku“ a ve finále znovu skrze okolnosti spojit i na jednu loď... a líbí se mi, že přes místy vyčerpávějící existenciální tíseň a ke konci dost těžký prožitek ten film stále zachovává a úplně neodhazuje přítomnou naději, přestože pocit hanby – noční můry z nechtěného veřejného střetu kdesi uvnitř hluboce zůstává...[85%]

Druhý díl ostrovní trilogie režiséra Ingmara Bergmana jedním dechem obnažuje nitra hlavních postav až na dřeň a zároveň úderně reflektuje nelítostný svět, v němž Jan a Eva momentálně žijí. Ústřední dvojice v dechberoucím podání Liv Ullmannové a Maxe von Sydowa se ocitne v přímé konfrontaci s válečnou agresí, která otřese pevností jejich vztahu i vlastních morálních charakterů. Mezi nejsilnější scény filmuHanbabezesporu patří dění kolem vypálení obydlí manželského páru a závěrečné uvíznutí loďky ve spleti mrtvých těl působící jako symbol absolutního zmaru a beznaděje. (85%)

Vystupujeme v hlavní úloze zlého snu někoho cizího, který po probuzení musí pocítit strašnou hanbu. Studie dopadu utrpení války na manželský pár obyčejných civilistů, vedoucí k rozpadu jejich vztahu i morálky, a odhalení charakterů na kost - překvapivě divácky vstřícný, reálný, byť silně symbolický mistrův druhý kus z ostrova Fårö, odkud není úniku.