Pramen panny (1960)

❮75%❯ Challenge číslo 11- Round 4-Lucky Number- hráč číslo 5-J*A*S*M.Moje první zkušenost se švédským Bergmanem a upřímně jsem moc nevěděl, co čekat. Jelikož jde ale o jeden z prvních Rape and Revenge filmů v historii, přistupoval jsem k tomu docela shovívavě. A je vidět, že tehdy to musela být pro diváky solidní facka mezi oči. Dnes už film možná tolik nešokuje, ale pořád má sílu a hlavně atmosféru, která člověka vcucne jak bažina nepozorného poutníka. Příběh se odehrává ve středověkém Švédsku, kde zbožní rodiče pošlou svou krásnou a nevinnou dceru odnést svícny do kostela. Doprovází ji těhotná služebná, která ji potají nenávidí a vzývá pohanské bohy Ódina. Už od začátku je jasné, že tahle výprava nemůže skončit dobře. V lese dcera narazí na trojici pastevců, nebo spíš středověkých vidláků, kteří ji přepadnou, znásilní a zabijí a osud si pak střihne hodně černý vtip, protože vrazi hledají nocleh právě v domě jejích rodičů. No a od té chvíle začne houstnout atmosféra víc než guláš po třech dnech. Film má nádherný černobílý vizuál. Každý záběr působí jako oživlá středověká malba pověšená v chladném klášteře. Kamera je fantastická a celé to má hmatatelnou atmosféru. Člověk skoro cítí vlhkost lesa, kouř z ohniště i špínu tehdejší doby. Je to vyloženě transport do 14. století bez turistického filtru a instagramové romantiky. Scéna znásilnění je na svou dobu docela explicitní. Na dnešní poměry může chvílemi působit lehce zvláštně až nechtěně komicky, ale bral jsem v potaz, že film je starý 66 let, takže jsem nad tím dokázal mávnout rukou. Zajímavý byl i očistný rituál otce v parní lázni před pomstou. Upřímně mě překvapilo, že už tehdy měli saunu. Co mě zaujalo je střet křesťanské morálky s pohanskou odplatou. Nezabiješ versus oko za oko. Bergman to nehraje jako obyčejnou exploataci, ale jako temnou morální baladu o vině, víře a lidském vzteku a právě díky tomu film funguje i dnes. Tahle lekce z historie kinematografie má pořád něco do sebe a protože Rape and Revenge patří mezi moje nejoblíbenější subžánry, ty 4 hvězdy pro zakladatele jsou za mě úplně zasloužené.Proč film vidět?Stredověká atmosféra, zakladatel subžánru Rape/ Revenge, střet pohanství a křesťanství, působivá kamera.

Drásavá balada o víře, vině a pomstě. Zdánlivě jednoduchý příběh o znásilnění a odplatě se proměňuje v existenciální drama o hranicích lidského soucitu a krutosti. Naprosto silný je obraz, když se Max von Sydow rve s osamělou břízou, aby alespoň na chvilku ze sebe dostal vztek a bolest. Intenzivní je i jeho rituální očista před svou cestou k odplatě. Výborný motiv pnutí mezi křesťanskou a divokou přírodní vírou. Kamera Svena Nykvista vytváří obrazy světla a temnoty. Film je syrový, pomalý a i díky tomu transcendentní – utrpení lidí, jejichž příběh se časem vytratí, jako rýhy ve skále zarostou mechem. Tichá modlitba i křičící prokletí.

Jeden z nejsilnějších filmů poslední doby. Zaujme natolik, že spolehlivě přenese o několik století zpět. Stáváte se součástí tohoto děje. Poznáváte atmosféru a život té doby, i její paradoxy. Na jedné straně až bigotní žena, oproti tomu její muž, který se k ní chová s citem, nicméně jeho dominantní role je zcela patrná. Paradoxně, až komicky působí dům, odpovídající svým prostým až primitivním vybavením své době, dvůr ve kterém se obyvatelé brodí blátem dvora....na straně druhé již v té době je sauna jeho samozřejmou součástí. Svůj podíl na síle filmu má nepochybně úžasná kamera, díky které si ani dnes neuvědomíte, že je to černobílý film a barva vám vůbec neschází. Dokonalé.

Jednoznačně katarze. Komentář bezprostředně po zhlédnutí by napsat nešlo, protože jsem dlouho nenacházel slova, jak se k tomu vyjádřit, přesto jsem cítil, že tomu snímku nějaká dlužím. Nepamatuji si, že bych kdy při filmu cítil takové pocity. Mučivé opojení, kdy jsem se bál toho, co nastane dál, přitom bych nebyl schopen to přerušit a závisle a takřka bez dechu jsem hltal každý další záběr. Bylo to jako sledovat přírodní katastrofu, která ničí město, ve kterém žijete. Napínavé, zlověstné, tragické, ale zároveň nádherné, mocné a tajemné. Nevím vůbec jistě, jestli bych takové niterní sevření chtěl v blízké době prožívat znova, ale vím, že když pominulo, vytryskl i ve mně pramen. Pramen osvěžující, obohacující, naplňující. Myslel jsem, že po tak silném, intenzivním zážitku ho budu plný ještě několik následujících dnů. Je to možná tou absolutní odlišností od života dnešního člověka, že film teď už nerezonuje všude kolem mě, ale přesto jsem jej cítil jako velký zásah do mého filmového světa. Už bude navždy v mém vědomí i podvědomí, i když vím, že už jej nikdy nebudu moci vidět znovu poprvé, což je zvláštní pocit. Bergman to dokázal. Takto jsem si jeho tvorbu vždy představoval a o takovýchto dílech jsem snil - zdrcujících a zadostiučiňujících. Doporučuji každému odvážnému a vnímavému člověku tento film v sobě nechat umřít, a znovu vykvést. 100%

[4,5*]"Akosavoláš?" "Práveteraznemámžiadnemeno."Nádherná temná stredoveká rozprávka, v ktorej sa stredovek zhmotňuje v úžasne živej podobe. A samozrejme obohatená o Bergmanovu psychológiu. Nakrútená je divácky prívetivým štýlom, síce pomerne jednoduchým, ale nesmierne pôsobivým, s atmosférou, pri ktorej sa až dych zatajuje. Nemalou mierou k nej prispieva krásny čiernobiely obraz, s pôsobivou hrou svetla a tieňov (skvelá kamera Svena Nykvista). Film dáva do protikladu krásu prírody a ľudskú zlobu, kresťanstvo a pohanstvo, hlbokú vieru (zakazujúcu násilie) a krvavú pomstu (resp. právo na ňu)."Prinesmimäsiarskynôž."