Letní sen (1951)

Nikdy neumřu. Budu stará jako Metuzalém, ale nikdy neumřu.Bergmanovy nelegrační komedie, Bergmanovo mládí vždy již s pachutí smrti.Sense v první polovině dostane tak blízko k melodramatu, jak to jen Bergman dokáže - tedy ne moc blízko. Vzpomínání 'stárnoucí' osmadvacetileté baletní tanečnice Marie na šťastné léto na ostrově je skoro jako od trochu chlípnějšího a depresivnějšího Ransomeho. V libozvučném šumění borovic a krákání letního ptáka divák tuší zásah instance, s níž se dá uhrát nanejvýš pat.
Letní sen, který se protáhne hluboko do podzimu, zaujme nebergmanovsky členitým vyprávěním, skoro sociologicky úplným rejstříkem šťastných mladých, tápajících dospělých a zoufalých starých, střídáním časových rovin a prostředí mezi baltskými granitovými skalisky, divadlem a šmajchlovací chatičkou. A dojde velmi nečekaně i na animovanou mezihru a baletní vstupy - formální jankovitost, která by slušela i jeho pozdějším, disciplinovanějším filmům. 
Bergman psal a režírovalSenna prahu Kristových let a je dokladem tvůrčí vyzrálosti, které většina filmařů nedosáhne do smrti. Těžko věřit, že se měl v průběhu dalších 30 let dostat ještě mnohem dál.Máš rád lesní jahody? Vím kde rostou.

Připadá mi, že Bergmanovy ranné filmy prochází u nás určitou renesanci. V důsledku bergmanománie v šedesátých letetch sice relativně zapadly, ale jejich kouzlo určitě nevyprchalo. Ostatně se to projevuje i v jejich vysokém hodnocení od současných diváků. Pokud máme dojem, že "všechno už tam je", asi se moc nebudeme mýlit, přestože se jeho filmové mistrovství, se všemi facetami a sofismaty, plně projeví až později. Bergman vidí jedinou realitu ve vztahu muž-žena, a tento vztah se neustále hroutí. Jedinou možností, kterou uznává je strastné oproštění se od něj a neprodlené propadnutí novému vztahu - a tak dál, dokola jak krysa v kleci, až do smrti. My si tuto životní variantu můžeme díky němu důkladně prostudovat, a odmítnout ji, pokud toho budeme schopni.

Je si potrebné užívať prítomného okamžiku, prípadne prítomných mesiacov, možno sa vám tak zaryjú do pamäte a do srdca, že sa pre vás stanú tými najkrajšími a zároveň najsmutnejšími etapami života. Čo ale potom? Bergman rozpráva v dvoch časových rovinách s odlišnou atmosférou a feelingom. Filozofických múdier je tu tak akurát, nebudete mať pocit, že si pre plné pochopenie treba pozrieť film ešte raz, ako sa pri majstrovi častokrát stáva (to ale nie je výčitka). Možno dokonca stačí, ak film "iba" precítite, prípadne si spomeniete aj na vlastné letá lások teenagerského veku.

"To je Hádač. So sestrou sa totiž hádame ako ho volať."Jeden z tých príbehových, divácky prívetivých filmov, aké Bergman nakrúcal v období na rozhraní 40. a 50. rokoch (Prší nám na lásku (1946),Čekající ženy (1952),Léto s Monikou (1953)). Nepodobne ako Bergmanove neskoršie filmy, "Letní sen" má jemnú, citlivú romantickú linku, príťažlivú dejovú štruktúru (retrospektívne vyprávanie príbehu), je naplnený sladkou melanchóliou a dokonca obsahuje aj množstvo (kvalitnej) hudby. Obrazová stránka filmu je podmanivá (skvelý Gunnar Fischer), nádherné sú najmä zábery morského pobrežia zaliateho slnkom. Ústredný mladý zaľúbený pár je výborne obsadený, tak pôvabná koketa Maj-Britt Nilsson, ako aj sympatický mladík Birger Malmsten. Dialógy síce nie sú také vycibrené, ako je u Bergmana zvykom, ale ich jednoduchosť zapadá do nálady filmu. Typického neskoršieho Bergmana som začal spoznávať až v poslednej tretine, kedy film výrazne zvážnie. Z môjho pohľadu sa jedná o prvé majstrovské dielo tohto veľkého režiséra."Som ako maľovaná bábika. Keď začnem plakať, stečie zo mňa farba."

Retrospektivní analýzamezilidských a erotických pout, a vzájemných limitů, jenž jsou ohraničeny vnějšími okolnostmi a duševními dispozicemi hlavních aktérů.Bergmanpoprvé nachází svůj filmařsky osobitý a jedinečný styl, a tímto filmem tak začínánová epocha švédské kinematografie, kterou ve svých pozdějších filmem zdokonalil. Příběh o opojném, přesto zničeném milostném vztahu, který v jednotlivých momentech přebíjí lehčí elegantní tón a severský půvab.