Na větrné hůrce (1954)

Je tu klasický zamilovaný trojuholník či až štvoruholník. Ona miluje jeho, ale zároveň ho nenávidí, on taký tak a natruc si zoberie inú, ktorá ho tiež miluje, ale on miluje tú prvú a nemôže chýbať manžel tej prvej, ktorý ju miluje a aj ona jeho, ale nie tak ako toho druhého .Kto by sa v tom vyznal, len presladené rečičky, vobec o ničom .Zbytočne veľa dialogov a prázdnych slov. Prostredie bolo kúzelne, vizual tiež obstal a aj herci sa aspoň snažili. I keď tam bolo niekoľko vypätých situácii, žiadna z nich nestala za to, aby som si ju pamätal dlhšie ako pár minút, okrem celkom poslednej scény, tá bola priam hororová. Silné 3*.

Jo, jo viem, kto bol Emily Bronteova, hoci sa o literaturu nevelmi zaujimam. A furt si myslim, ze samotny Luis Bunuel ma na konte lepsie filmy /La charme discret de la bourgeoise, Tristana/. Ono ako namet o laske ona + on je fajn, aj mexicki herci. Viem aj to, ze film vznikol pocas Bunuelovho bangladessko - svazijskeho pobytu. Celkovo vsak Abismos de Passion ma film neoslovil a nudil som sa dost. 50 %

Adaptácia slávneho románu vášnivej lásky Búrlivé výšiny Emily Brontëovej vznikla počas Buňuelovho mexického obdobia. Scenár napísaný režisérom spolu so surrealistom Pierrom Unikom ešte v 30. rokoch vo Francúzsku sa snažia o 20 rokov neskôr zahrať známi a v tom čase populárni muzikáloví mexickí herci, a aj keď ich výkony nie sú zlé, nie vždy typovo sadnú zobrazovanej postave. Napriek tomuto nedostatku, film zaujme a strhne, ale žiadne veľké bizarnosti, alebo ozvláštnenia sa nekonajú (snáď s výnimkou opileckej optickej transformácie muchy na pavúka v pivnej škvrne a uhrančivého konca v krypte). Snáď úcta k predlohe, ktorú si surrealisti ctili ako modlu spolu s určitým autorským vymäknutím a zaviazanosťou produkcii počas prvej fázy mexického obdobia nedovolili Buňuelovi výraznejšiu odchýlku od štandardizovanej filmovej drámy. Napriek spomenutým negatívam ide o zatiaľ najlepšie mňou videné prevedenie nesmrteľnej klasiky do filmu.

Luis Buñuel se o románWuthering Heightszajímal už na začátku 30. let a kdyby tehdejší scénář, který napsal s Pierrem Unikem, byl realizován, jednalo by se o první zvukovou verzi. Produkce nicméně musela počkat až do poloviny 50. let do Mexika. Ale nedopadlo to vůbec špatně. Film se hlásí k dědictví své předlohy mnohem víc, než mnoho jiných adaptací, které zdánlivě zachovali více, tedy alespoň čas a místo. Ale snad právě proto, že byl děj přesunut do 19. století v Mexiku, bylo možné rozvinou všechny klíčové prvky rovným dílem. Dokonce závěr odehrávající se v hrobce Cathy působí přesně tak, jak si kdysi surrealisti představovali ideál "fou love".(19.02.2026)

Na větrné hůrceje přitažlivým námětem z literárního dědictví romantismu a filmoví tvůrci lákavé výzvy nadšeně přijímají. Luis Buñuel udržuje dostatečnou výšku pro melancholické tóny osudové přitažlivosti. Vášeň je ve žhavé záři mexického slunce výbušnější, žárlivost a pocit zrady rozkladnější, vztek nenávisti dusivější. Snění potlačených romantických tužeb se dostává z mrákot své existenciální kocoviny, chtivě natahuje zaťaté pěsti, vyhrožuje a mstí se. Na sobě samém, na své tužbě, na svém okolí, na životě celého světa. Romantismus se přizpůsobil syrovému stavu reality, násilí, krutost a zloba jsou nedílnou součástí lidského žití. Majetek je nástrojem i záměrem vůle dominance. Křesťanská víra se opírá o výhružné pohanské zastrašování, temnota získala trvalou nadvládu nad nitry, dobro a zlo nelze jednoznačně definovat. Hlavním ohniskem svárů emocí je Alejandro (charismatický Jorge Mistral), divoký a čerstvě bohatý mladík. Návrat do krajiny dětství je rozervaností duše, láska se opírá o nenávist, zloba roste díky vášni, destrukce pomsty je nejsilnějším instinktem. Násilí hněvu se servíruje v sadomasochistickém uspokojení po každém jídle, utrpení je rozkoší i vykoupením. Láska trestá a žádá své exemplární potrestání. Hlavní ženskou postavou a druhou stranou vznětlivého osudu je Catalina (pozoruhodná Irasema Dilián), Alejandrova vzájemná živočišná přitažlivost. Vášeň bez hranic a omezení lidskou myslí je nejčistším citem, láska a nenávist volně proplouvají sebou navzájem a ničí vše, co se proudu záměrně, či náhodou do cesty postaví. Významnou postavou je Isabel (zajímavá Lilia Prado), nezkušená Catalinina švagrová. Přímý pohled na uhrančivou divokost rozechvívá podbřišek a naivní romantické zasnění odmítá vnímat realitu. Víra v osudové předurčení je silnou motivací, prozření je rozkladnější. Důležitou postavou je Eduardo (sympatický Ernesto Alonso), Isabelin starší bratr a Catalinin manžel. Návrat nepříjemné vzpomínky zvyšuje hladinu adrenalinu, žárlivost se cedí skrze skřípající zuby. Krev volá po mstě a začarovaný kruh uvízl v nenávisti a dychtivém čekání na šanci k znovuzískání své zasloužené důstojnosti. Výraznou postavou je Ricardo (zajímavý Luis Aceves Castañeda), Catalinin starší bratr, hrubiánský pijan a hazardní hráč v dluzích. Nenávist obklopuje celé jeho bytí, pocit nespravedlnosti se vybíjí všude v dosahu, vystrašeně se krčí a číhá na svůj okamžik triumfu. Z dalších rolí: Ricardův starý a věrný sluha s dobrým srdcem i stopou nenávisti José (dobrý Francisco Reiguera), Eduardova oddaná a ostražitě varující služebná María (příjemná Hortensia Santoveña), či Ricardův malý synek v nepřátelském prostředí bez citů Jorge (Jaime González Quiñones).Na větrné hůrceve filmových Buñuelových rukách udržuje melancholickou tklivost romantismu, překračování konvencí podpořil syrovostí nehostinné reality, nepřátelstvím krutého života a neutuchající lidskou nenávistí. Existenciální romantismus si vychutnává prostor ke své obrazové představě.(05.04.2019)