Hadí vejce (1977)

Tento snímok sa vymyká z Bergmanovej filmografie, jedine herecká účasť Liv Ullman presne zapadá. Príbeh sa odohráva v časoch prvého neúspešného puču Adolfa Hitlera v bezútešnom Nemecku roku 1923 a sledujeme ťažké osudy dvoch ľudí. Angažovanie Davida Carradineho je prekvapením, nie som si istý, či sa zhostil svojej ťažkej úlohy dostatočne. Záverečné vyznenie filmu je viac ako alarmujúce a úžasné je aj to, že je nadčasové.

"Iwakeupfromanightmareandfindthatreallifeisworsethanthedream."Dráma s mysterióznou zápletkou (jediný hollywoodsky a nie práve typický film maestra Bergmana) odohrávajúca sa v mimoriadne hnusnej dobe v Nemecku nedlho po skončení 1. svetovej vojny. Panuje veľká bieda, chýbajú základné potraviny, narastá nezamestnanosť a inflácia dosahuje takých obrovských rozmerov, že sa markami platí na kilá. A je potom vcelku prirodzené, že vzhľadom na tie bezútešné nálady, ktoré prevládajú v celej spoločnosti, nastáva aj totálny úpadok mravov i kultúry (čo znázorňujú poklesnuté kabaretné predstavenia plné perverznosti) a vzmáhajú sa rôzne extrémistické hnutia (prebieha neľútostný boj o moc hlavne medzi nacistami a komunistami, medzi ktorými sa má napokon rozhodnúť). A popri tom všetkom sa ešte tajne, v tichosti robia mimoriadne odporné nehumánne experimenty na ľuďoch, všetko, samozrejme, v mene vyšších cieľov, pre dobro nemeckého národa. Film teda veľa útechy neposkytuje, z každého jeho kúsku vyžaruje tieseň a beznádej, takže nie je ani trochu jednoduché ho sledovať, avšak pre jeho nesporné kvality (skvelé podanie doby, skvelá kamera Svena Nykvista) ide zároveň o veľmi silný umelecký zážitok. Tvorcovia to divákovi neuľahčujú ani tým, že hrdinovia filmu nevzbudzujú zrovna veľké sympatie, obzvlášť nie hlavný hrdina, neurotický darebák Abel Rosenberg (nie úplne presvedčivý David Carradine). V každom prípade sú tie postavy veľmi zaujímavé a aj výborne stvárnené, pričom vyzdvihnem hlavne "utešovateľku" Manuelu Rosenberg v skvelom podaní mojej obľúbenkyne Liv Ullmann a dôkladného detektíva zo starej školy Bauera (presvedčivý Gert Fröbe)."I'mnotamonster,Abel.Whatyouhaveseenarethefirstfalteringstepsofanecessaryandlogicaldevelopment."

Nečekal jsem, že se v Hollywoodu setkám zrovna s Bergmanem, jde tedy o moje první a poslední setkání, protože švédskou kinematografii procházet fakt nemíním. Hollywoodský to moc není, v podstatě tu z Hollywoodu je jediný herec, k tomu celkem laciná výprava spíše typicky evropská, skoro až česká. Bergman i přes to zvládl atmosféru meziválečného Německa na 100%. Všechno je roztřískané, špinavé, beznadějné, plné hnusu, deprese, perverze, dokonce je tu trefený i ten typicky německý kýč a nevkus v jejich kabaretech. Pod tím ale nic moc není. Hrdina je hajzl, zloděj, ožrala, místy pschopat, jeho švagrová je tiše trpící oběť,  není jim proč fandit a oba se plácají dějem/nedějem od ničeho k ničemu. Carradine se sice se svým hnusáckým zjevem úplně neztratil, ale Ullmannová ho přehrává na celé čáře. Pár solidních scén (maso z koně, vysvětlení inspektora proč pokračuje v práci) a děsivý prenáckovský experiment na konci, ale jinak na tak slavného režiséra celkem průměr. 3*. PS: Při sledování mě napadl Kabaret, který ač romantický muzikál na mě působil mnohem silněji.

Producent Barbara Conana, v hlavní roli legenda kung fu, a hromada mrtvol v meziválečném Berlíně, to nezní jako látka se kterou by přišel Ingmar Bergman... ale nakonec i v tomhle filmu je perfektně svůj. David Carradine natočil Hadí vejce v době kdy to ještě zkoušel jako skutečný herec a ne jen jako týpek co efektně bije lidi a pronáší u toho východní moudra... a i když jsem ho jako toho mistra Kung Fu od dětství miloval, teď je mi vlastně líto že to s náročným herectvím nezkoušel víc. Sledovat ho tady při jeho lehce detektivním putování špínou Berlína balancujícího na pokraji morálního kolapsu je nesmírně zajímavé - zvlášť když mu po boku stojí Bergmanova stálice Liv Ullmanová, a Bergman samotný se jako auteur zjevně snaží vyrovnat se svým mladickým obdivem tehdejšího Německa (v půli třicátých let mu bylo 16 a Hitler mu tehdy velmi imponoval). 8/10

Existenciální psychologické drama říznuté Franzem Kafkou a německým expresionismem, ale zároveň i temný noir s takřka dokonale vystiženou atmosférou výmarovského Německa zmítaného kocovinou z prohrané války, hospodářskou krizí, politickou nestabilitou a dekadencí zcyničtělé a sexuálně vyzývavé kulturní scény. Pro spoustu diváků bude Hadí vejce představovat obtížně stravitelný oříšek. Pro příznivce žánrovek bude Bergmanův filmový jazyk a nejednoznačné, takřka halucinogenní vyprávění znamenat velkou překážku. Ctitel Bergmana bude postrádat typický bergmanovský rukopis a navíc bude mít tendenci považovat Hadí vejce za nepřijatelný komerční prohřešek Mistra (typický je komentář IdyHutt). Přiznám se bez obalu, že artová onanie bergmanových psychologických dramat mě až na řídké výjimky nikdy nelákala a vlastně se jeho filmům už dlouhá léta důsledně vyhýbám, tady jsem ale cítil, že se mi dokonale strefil do vkusu i nálady. Pátá hvězdička unikla snímku ze dvou důvodů. Nepřekáží mi David Carradine proto, že ho mám zaškatulkovaného jako hvězdu akčních a kung-fu filmů, jelikož jsem téhle tvorbě nikdy neholdoval, a tak u mě žádná asociace nefunguje. Překáží mi proto, že náročným požadavkům role jednoduše nestačí. Je to spíš typový herec a tam, kde je třeba vícevrstevné charakterové herectví, přece jen selhává. No a za druhé, Bergman místy přehání expresivitu do té míry, že přechází v hysterii. Atmosféra snímku ale funguje na jedničku a vychutnával jsem si i skvělou kameru. Po mém soudu spojení Hollywoodu a Bergmana vyšlo nad očekávání dobře. Celkový dojem: 85 %.