Čarodějky (1967)

Ty kokos, a tu hral aj pan Vychodnyles ? Ako Sylvanu Mangano /Teorema/ som si hned vsimol, ze tu bola a viem, ze jednu poviedku natocil Pasolini, ktoreho nijak nemusim, ani jeho rezisersky styl. Girardotka fajna, na urovni, vedela hrat -zvysok som uz nepoznal. Konkretne ide o tychto 5 poviedok
a/Carodejka Upalena za Ziva
b/Spolecensky Duch
c/Zeme z pohledu mesice
d/Sicilianka
e/ Obycejny Vecer.
Skoda, ze ani jednu scenku nenatocil moj oblubeny Fellini alebo Antonioni, hned bych siel s hodnotenim vyssie : 61 %

Pět povídek a v každé z nich Silvana Mangano, krásná choť producenta Dina De Laurentiise. Čtyři z pěti příběhů stojí za bačkoru, ale protože tu zatím není žádný komentář, napíšu něco o všech. ČARODĚJKA UPÁLENÁ ZAŽIVA (Luchino Visconti): Na horskou chatu své přítelkyně Annie Girardot přijíždí slavná herečka. Zábava je v plném proudu, hrají se šarády, vedou se řeči a poté, co zpitá hvězda vytuhne, na ní ostatní hosté nenechají nit suchou. Netuší, že se přišla přítelkyni vyplakat na rameno a kvůli jejich mecheche neměla příležitost. Tato povídka je tak strašlivě nudná a zdlouhavá, že jsem byl v pokušení celý film odpískat. SPOLEČENSKÝ DUCH (Mauro Bolognini): Krátký skeč o ženě, která porazí autem neznámého muže (Alberto Sordi) a veze ho do nemocnice. Sordi žvaní a žvaní, řidička je úplně netečná a povídka je u konce dřív, než by někoho z diváků mohlo napadnout přemýšlet, o čem vlastně byla. ZEMĚ Z POHLEDU MĚSÍCE (Pier Paolo Pasolini): Jednoznačně nejlepší segment. Silně stylizovaná a ujetá věc. Ovdovělý pán jménem Mňau (Totò) a jeho syn vypadají jako cirkusoví klauni. Mají oranžové vlasy, bydlí v jakémsi divném brlohu a neumějí si s touto "domácností" poradit. Opláčou nebožku manželku a matku a cestou ze hřbitova hledají náhradu. Po několika neúspěšných pokusech najdou tu správnou kandidátku - hluchoněmou zelenovlasou dívku jménem Absurda. Nejenže jim uklidí brloh, ale přistoupí i na jejich velmi divný nápad, jak s její pomocí vydělat nějaké peníze... Na téhle povídce je hezké, jak důsledně udržuje stylizaci do grotesky a přestože se nebojí ani černého humoru, obklopena čtyřmi ubulenými banalitami působí jako pozitivní a svěží ostrůvek hravé imaginace. SICILIÁNKA (Franco Rossi): Opět spíš krátký black-out. Venkovská dívka zburcuje mužskou část rodiny k pomstě své údajně uražené cti. Mnohokrát obehraná věc. OBYČEJNÝ VEČER (Vittorio DeSica): Frustrovaná manželka se snaží přimět svého apatického muže (Clint Eastwood) k nějaké společenské aktivitě a v duchu si představuje společný život, jaký by chtěla mít. Bylo to tu mockrát, je to tady zase a šokuje mě na tom hlavně to, že sám Vittorio DeSica ve stejném roce natočil podobnou (ale o něco lepší) povídku se Shirley MacLaine a Lexem Barkerem - je součástí filmuSedmkrát žena40%

Strigy su masterpiece, kazda poviedka, a Silvana je Kralovna, vzdy som to tusil, teraz to viem.

Děs. Povídky skutečně nejsou o ničem, navíc jsou v tom nejhorším smyslu slova pitvorné. Snad jedině v Pasoliniho kousku by šlo uvažovat o jakéms takéms ději, ovšem i tato povídka je dost ubohá.

Viděl jsem to a dojem to na mě moc velký neudělalo.