Umberto D. (1952)

Po dvou sklonech k sebevraždě jsem obdivovala Umberta, že si dál s psíkem hrál a byl tu pro něj. Ale zbývá tu otázka. Kam by šli? Kufr si nechal na lavičce a skončil bez domova. Otevřený konec. Snad je potká štěstí. Pro dnešní publikum bude asi dost šokující scéna se zabíjením zatoulaných pejsků, kdy je v kleci zavřeli do komory a pustili jim plyn. Na to byl těžký pohled. Tenkrát nebyly žádné útulky a lidi dokonce museli čekat frontu a pak zaplatit za odchyt psa. Kdo na to neměl peníze, tak mu psa zabili. Hrozné…

Ja som si celý film hovoril, že ten herec a herečka v hlavných úlohách sú nejakí zvláštni, nejak divne to hrajú. A to bolo preto, že boli neherci. Asi preto ma ten príbeh až tak nechytil, ako by tomu bolo, keby sa do toho vložili naozajstní kvalitní herci. Vôbec ma Umbertov príbeh nedojímal, veď sa mal zbaliť a nájsť si bývanie u normálnejšej bytnej a problém vyriešený. Čo ma obmäkčilo bola záverečná scéna s Flikom, len kvôli nej idem smerom hore, inak 70%.

Tak tohle byla fakt solidní depka...vyloženě jsem se dokázal vcítit do role starého Umberta, jednou dopadnu stejně, ne-li hůře. Pan Umberto D. Ferrari je vysloužilý úředník, pobírající nízký důchod. Jeho domácí je kráva, která mu zvedá nájem a nechává v jeho bytě prcat mladé jako v hodinovém hotelu. Jediný, kdo je Umbertovým přítelem, je jeho mladá krásná hospodyně, které někdo naštěkal do boudy, ale ona neví, zda to byl voják z Neapole nebo Florencie. Umberto má zánět mandlí a musí pobýt v nemocnici. Po návratu do bytu se dozví, že jeho domácí rozšiřuje svůj obyvák o jeho byt, protože se bude vdávat. Umberto má psa Flika, který mu však uteče. Najde jej nakonec až v útulku pro psy, kde každý den spoustu nalezených psů plynují. Umberto je na dně a rozhodne se spáchat sebevraždu, jenomže se někdo musí postarat o Flika…No, jak jsem psal, ten chlap měl fakt ve všem smůlu, na stará kolena byl chudý a osamocený a bylo mi jej fakt líto. Proto jsem dal jenom 3*, protože po zhlédnutí tohoto filmu jsem byl dost smutný.

Spíš než lítost ve mě ústřednípostavavyvolává otázky: jak se dostal do svízelné situace když ani jeho soukmenovci s ním nechtějí nic mít? Jaká byla tehdy v Itálii politika okolo penzí? Jakto že si státní zaměstnanec nedokázal naspořil, jak pak asi žili dělníci? Co děti, on, Ital, měl opravdu jen psa? Tento snímek ve mě zanechá jen málo, nejvícscénusprojíždějícímvlakem která je opravdu pamětihodná, pak ta fyzička starého pána který běhá jako by hodo zadku píchli, a v neposlední řadě roztomiláMaria Pia Casilio, ozdoba celého filmu.

Sociálna dráma dôchodcu v neľahkej finančnej situácii. Film sa stal predlohou niekoľkých novších filmov. Žiaľ zub času sa na ňom dosť podpísal a z môjho pohľadu už nedokáže myšlienku dosť presvedčivo. Omnoho viac sa mi páčil Belmondov Muž a jeho pes. Film sa skôr zameriava na Umberta a jeho situáciu, snaží sa presvedči o jej bezvýchodiskovosti čo sa mu ale z môjho pohľadu nedarí. Umberto sa síce snaží speňažiť svoj majetok - hodinky, knihy ale nesnaží sa získať lacnejší nájom prípadne zabezpečiť ďalší príjem.