Včera, dnes a zítra (1963)

Oblíbenost živočišné jihoevropské klasiky s kultovním názvem mi zůstává záhadou. Což dávám za vinu hlavně povídkovému žánru jako takovému. Fascinoval mě snový výlet autem se vším, co v dialozích odhalil nebo jen naznačil, smířil jsem se se třetím příběhem a jeho balkonovými dialogy a pavlačovými stížnostmi, jakkoli se mohlo na intenzitě klidně ubrat. Jenže více než polovinu stopáže zabírá úvodní příběh, který s sebou přináší vše, co na italských filmech nemám rád. Hodně se křičí, vší silou se přehrává, vtipkuje se prvoplánově a na úkor všech kolem. Zkrátka lidová sranda, která se v každém záběru zajídá, ať už pro lacině košilaté humory, nebo pro Mastroianniho trapné šaškování, na které ho byla vážně škoda.

U povídkových filmů je těžké dávat hodnocení jako celého filmu, nejvíce se mi líbila povídka Mara, kterou hodnotím velice nadprůměrně a to 5 hvězdy a85%. Opravdu skvělá povídka s mnoho povedenými vtipy. Kocour geniální.Povídka Anna byla naprosto o ničem a hodnotil bych jí jednou hvězdou. Povídka Adelina taky o ničem moc nebyla, zápletka jednoduchá a provedení strašné. Jednu hvězdu bych dal i jí. Tudíž jednu hvězdu strhávám a nakonec musím dát samotnému filmu4 hvězdya75%.

Legendární povídkový snímek Včera, dnes a zítra je neskutečným nábojem pozitivní energie. Jejím hlavním zdrojem samozřejmě není nikdo jiný než Sofia Lorenová, která je prostě fantastická. Vždy je jí plné celé plátno. Výtečně jí sekunduje Marcello Mastroianni. Všechny tři povídky jsou výborné, přesto prostřední lehce oproti zbylým pokulhává. Skvělá zábava a zavzpomínání na zlatou éru filmu!

"Kdybych byl Pontim, tím italským tvorem, vzal bych si zase jen Sophii Loren ..." recitoval kdysi Jan Vodňanský. To je baba, panečku. Tři povídky, hodnocení 4 + 2 + 5 = 11/3 = 3,67, tak to zaokrouhlím na 4*. Nejlepší je ta poslední, napsal jsem si "..... já potřebuju patrona, za kterým nelezou všichni, aby měl víc času na mě." Marčelo z Nástrojárny by měl někdy teď stovku. Sofii Loren je 90 a je stále mezi námi. Abych dokončil toho Vodňanského :... kdybych byl Pontim, ruce jí zkroutím, narvu do vany a fotím a fotím ..."

Povídku Adeline miluji. Sophie (výborně dabovaná Adamovou) hraje tak autenticky, jako by hrála samu sebe. Je temperamentní, hlučná, táhne celou povídku s živelností a ženskostí jí vlastní. Povídku Anna už si SL tak neužívá, role snobky jí nesedí. V třetí povídce zase exceluje v postavě prostitutky. Mastroianni přijímá vedlejší role s podmanivou podřízeností. Ti dva spolu mohou hrát v čemkoli, vždy na sebe slyší, užívají si společnost toho druhého. Po vizuální stránce působivé - interiéry i exteriéry (v povídce Adeline by zasloužila výprava Oskara), práce s kamerou, snímání z výšky... Dobře volená hudba.