Dekameron (1971)

Říká se zrovna, ale bylo to před nedávnem, jsem dočetl český výbor zKorsárských spisů,Pasoliniho novinových článků, které zveřejňoval především vCorierre della Serra, poDekameronudo roku 1975. Na vybrané příběhy z Boccaccia se tak dnes dovedu podívat jen prizmatem těchto textů. Pokud je považuji za upřímné (a mám k tomu sklon), potom vidím v jeho Dekameronu určitou neupřímnost. A vůbec už to nedovedu nahlédnout v rámci barthesovské "smrti autora", naopak v každém příběhu, v každé souloži, zde vidím jen reprodukci jeho homosexuálního ega.

Na rozdiel od Pasoliniho Kytice z tisíc a jednej noci v Decamerone jednotlivé príbehy nie sú nijak prepojené, dokonca mnohokrát zachytia len fragment pôvodnej poviedky a nedopovedia ju. Neviem, či by som filmu rozumel, keby som nečítal predlohu. Napriek tomu predstavuje Decameron celistvejší a celkovo zmysluplnejší celok ako Kytica - po príbehovej i metaforickej stránke. Nuž, zrejme je vhodnejšie, keď autor interpretuje dielo z vlastného kultúrneho prostredia a neutápa sa v "exotických" metareprezentáciách.

v další (respektive v první) povídkové adaptaci s Pasolini vzal na paškál Boccacciův Dekameron a i když mě druhá polovina celkem bavila, tak to ve výsledku je o třídu slabší než Kytice z tisíce a jedné noci. Jelikož sem Dekameron nečetl, tak nedokážu posoudit jak moc z něj Pasolini čerpal, ale prakticky u všech povídek mi chyběla nějaká výraznější pointa (nebo pointa vůbec) a většinou se to tak nějak tlouklo odnikud nikam...40%

Nechce se vám číst povinná četba na střední od Boccaccia? Mrkněte se na film Dekameron od Pasoliniho. Ten má sice auru kontroverzního režiséra, k tomuhle tématu se to ale hodí. Cestující skupinka lidí ve středověké Itálii si krátí cestu vyprávěním necudných povídek. Jsou to většinou humorné povídky s erotickým nádechem. Některé jsou zábavné, jiné méně a pár scén si pamatuju dlouhá léta. Jak je u Pasoliniho zvykem, neustále se snaží diváka posouvat až na hranu jeho vkusu a rád jej občas vytlačí až za ni. Někdo to může brát jako provokaci, někdo jako zbytečnou extravaganci a snahu o zviditelnění a někdo jako zábavu. Volba je vždy na divákovi. Každopádně sám mu k dobru připočtu, že se mu podařilo vytvořit přesvědčivou atmosféru a vše dohromady sedlo: obsazení, povídky, výprava i způsob režie. Sice se Pasolini k mým oblíbeným režisérům asi nikdy nepřidá, tentokrát je to ale za slušné tři hvězdy.

Pekná zbierka renesančných príbehov mapujúcich nerestí a poklesky ľudí Milána. Nahota a sexualita zohráva hlavnú úlohu vo väčšine z nich. Samotné príbehy pôsobia naivne, ale to sa dá pripísať na účet samotnej knižnej predlohy. Produkciu možno pochváliť za verné zobrazenie postáv a prostredia renesančného Milána bez hanby a ostychu. Herci síce niekedy pôsobia amatérsky, no v rámci príbehov to vyzerá autenticky. 70%