Accattone (1961)

V této svojí prvotině Pasolini šel na opravdovou dřeň italského neorealismu. Bezútěšný film o pasákovi, flákačovi, opovrženíhodné osobnosti, ale i snílkovi, který občas vzbudí soucit a který se protlouká dobou, kdy ne všichni měli v Itálii na růžích ustláno. Velkým plusem je i Bachův hudební podkres, který ještě více umocňuje už tak dost zajímavý zážitek. Silné 4*.

Překvapivě vyzrálý, mladickou touhou po buřičství poháněný debut Piera Paola Pasoliniho, jednoho z největších filmařů, básníků, filosofů a teoretiků 2. poloviny 20. století. Accattone je příběhem pasáka, jenž se nedokáže vymanit z komfortu své úpadkovité profese, jež mu přináší snadný zisk. Pasolini (s asistencí začínajícího Bernarda Bertolucciho) je jako režisér velmi střídmý, nesklouzává k lacinosti ani samoúčelné snaze provokovat. Naopak si udržuje vyrovnanost. Tak nebo tak, Accattone vzbuzuje otázku nad údělem člověka a jeho roli v dekadentním žití. Záměrné potlačení emocí ze strany hlavního hrdiny ve spojení s Bachovou hudbou výsledku dodává šmrnc a podtrhuje Pasoliniho stanovisko. PRO ZAJÍMAVOST: Vidím zásadní podobnost mezi Accattonem a Scorseseho epochálním Casinem z roku 1995. Vyjímaje Bachovu hudbu, oba snímky spojuje i charakter hlavní postavy (Vittorio Accattone x Sam Ace Rothstein).

Accattone(po slovensky:Žobrák), považujem za jeden z vôbecnajsilnejších, a zároveň inajsmutnejšíchrežisérskychdebutovv dejinách kinematografie, a to vďaka i samotnej melancholickej, pôvodnej hudbeJ.S. Bacha, ktorej emocionálny účinok dosahoval neuveriteľne možného maxima, a k tomu i podtrhoval samotné prostredie, ktoré priamo kontrastovalo s mimoriadne fantastickou kompozíciou obrazu prostredníctvom čiernobielej vizualizácieT.D. Colliho, keď som mal vskutku naprosto reálny dojem, že sa zrovna nachádzam, zväčša v beznádejnom dianí, a to spolu s titulnou postavouVittoriom "Accattoneom" Cataldimv podaní talianskym (ne)hercomFrancom Cittiom, ktorého herecký prejav sa veľmi často vyznačoval úplne autentickým vcítením sa do svojej postavy, až to miestami normálne zachádzalo do najvyššieho predstaviteľného extrému (v pozitívnom slova zmysle). • Skrátka,P.P. Pasolini, vytvoril obzvlášť hodnotný počin, v ktorom stelesnila jednu z vedľajších úloh i pôvabná talianska herečkaMonica Vittiová, vidíte teraz, ako sa to parádne rýmuje; Citti/Vitti. • Nerozumiem tomu, prečo mi vlastne totovysoko umelecké dielo, tak dlho unikalo...

Těžko je mi dnes večer hodnotit, Pasoliniho sdělení je jasné a chápu jej, nicméně hlavní postava mi byla nesympatická, chlap v nejlepších letech a neumí vzít za práci, nestará se o svou rodinu, nestará se ani o své děti, prostě se jen fláká, chlastá, přiživuje na druhých, lže, krade, to pak nezvládnu soucítit, natožpak fandit pijavici...

Cabiriine nocito nie sú, je to tu drsnejšie a hlavne plné beznádeje. Keď sa stretnú traja Taliani, stanú sa z nich hajzlíci na pohľadanie. Accattone si vystačí aj sám, na prostitúciu by poslal aj vlastnú sestru, len aby nemusel pracovať. Vlastne tam v celom filme nepracuje vôbec nikto okrem prostitútok. Film je o mladých ľuďoch, ale nie je vtipný, ani veľmi pútavý, ide z neho zúfalstvo vrátane záveru. Ak bola vtedy v Ríme taká doba, tak dobre, že je už minulosťou.