Evangelium sv. Matouše (1964)

Vážne som nečakal, že vo filme o Ježišovi započujem pieseň od slepého Willieho Johnsona. Je to jedna z tých adaptácii kde Kristus povie "Zober čo máš, a daj to chudobným" alebo "Je ľahšie, aby ťava prešla okom ihly ako to, aby sa bohatý dostal do neba" Či už to beriete alebo neberiete ako ľavicové zmýšľanie je na vás. Netypicky vyzerajúce postavy nehercov pripomínajú režijný prístup Ejzenštajna. Pri uväznenom Jánovi Krstiteľovi som si nemohol nespomenúť na Kráľa kráľov, aj keď sa tu žiadna akcia nekoná -teda, ak nepočítate čistenie chrámu. Pasolinimu sa musí nechať ako dal Ježiša chodiť po vode. Evanjelium sv. Matúša asi neocení učiteľ náboženstva, ale filmový fajnšmeker.

Putna (2025) ve své publikaci Tvaroh-Evangelium-Svatý Pavel zmiňuje kauzu kolem Pasoliniho středometrážního filmu Tvaroh z roku 1962. Některé scény totiž velmi pobouřily konzervativní veřejnost a kvůli filmu byl Pasolini dokonce obžalován za rouhání vůči státnímu náboženství. Je zajímavým paradoxem Pasoliniho života, že právě tento antiklerikální umělec se stal tvůrcem jednoho z nejhodnotnějších křesťanských filmů všech dob. Biblických filmů je mnoho a jen některé z nich si uchovaly svoji hodnotu a jsou zajímavé i pro dnešního diváka v moderní, více sekularizované době.  Síla Pasoliniho Evangelia spočívá ve snaze dodat nadčasové téma, kterým pro Pasoliniho byl horlivý boj za spravedlnost a osvobození utlačovaných. Pasolini do role Krista obsadil mladého katalánského odboráře Enriqua Irazoqui, který svým charismatickým zjevem může být vnímán stejně dobře jako posel Boží, tak také jako progresivní revolucionář. Pasolini někde pracuje s realismem a někde ho naopak záměrně porušuje. Postavy chudých venkovanů představují ukázkový příklad fyziognomického realismu. Na druhé straně zde máme samotnou postavu Panny Marie, kterou na začátku filmu, když je Marie těhotná, hraje velmi mladá náctiletá dívka a na konci filmu (zhruba po 33 letech) ji hraje matka Pasoliniho, která byla v té době ženou starší sedmdesáti let. Prostředí nejen chudého, ale především zapomenutého jihoitalského kraje umožnilo Pasolinimu vytvořit prostředí, které možná není zcela historicky hodnověrné, ale vytváří silnou realistickomýtickou atmosféru

Hodně zvláštní a atmosférické zpracování Ježíšova života dle Matoušova evangelia známým homosexuálním intelektuálem se sklony k marxismu, který má na kontě hity jako Saló. Zvláštní je to už tím, že film obsahuje pouze a jenom doslovné citace z Matouškova evangelia a nepřidává vůbec nic navíc, film zobrazuje i zázraky jako uzdravování nemocných, chůzi po vodě nebo vzkříšení. Na to abych tady vedl polemiku s Ježíšovým učením zde není prostor, takže lze rozebírat pouze Pasoliniho obrazový a zvukový doprovod. Film je černobílý, obsazen je převážně ne-herci, hlavní postavu zde hraje nakrátko ostříhaný Ježíš se srostlým obočím. Pasoliniho režie působí jakýmsi zvláštním, snad až amatérským dojmem. Ve filmu jsou dlouhé záběry krajiny, dlouhé záběry obličejů, dlouhé záběry zvířat, dlouhé záběry pohledů. Značnou část filmu tvoří dlouhé záběry obličeje Ježíše se srostlým obočím, jak mesiášských hlasem recituje Ježíšova kázání z Matoušova evangelia. Hudební doprovod je taky zvláštní, a skládá se částečně z klasické hudby, avšak i woodstockových hippie skladeb (rozpoznal jsem Richie Havense), nebo třeba z Prokofjevova soundtracku k filmu Ivan Hrozný. Přesto ten film v sobě má určité hypnotické kouzlo a zvláštní atmosféru. Toto neorealistické amatérsky působící zpracování je něco naprosto jiného než velkolepá hollywoodská zpracování typuThe Greatest Story Ever Told. Film to je každopádně nezapomenutelný, proto tomu dávám 4 hvězdy místo 3

Zvláštní a poměrně nudný film o příběhu Ježíše Krista. Kdybych byl křesťan, tak mě to možná nadchne, ale vlhkej jsem z toho vůbec nebyl, spíše jsem ztratil motivaci na zbytek dne. Z míry mě nejvíce vyváděly historické nepřesnosti, např architektura, kdy se na počátku 1. století bez problémů může zjevit gotický kostel či moderní metropole v pozadí. Nejhorší ale byly rádoby kostýmy římských vojáků, na který očividně nezbyl budget, tak tam použili středověké helmy. Ke konci jsem usínal. Možná si říkáte proč tomu dávám 2 hvězdy, a je to kvůli scéně vraždění neviňátek, která byla tak komická, až jsem se za břicho popadal. Nemluvě o Ježíši, kterej svou vizáží působil jako Ezio Auditore da Firenze.

Evangelium sv. Matouše jsem měl připravené ke sledování už více než deset let a nikdy se mi do něj nechtělo. Nebylo to kvůli kontroverzní postavě režiséra. Jeho politické přesvědčení je mi ukradené, stejně jako jeho sexuální orientace. Z jeho filmů jsem zatím viděl jen Dekameron, který mě vcelku sedl. Snahu režiséra šokovat a posouvat divákovi hranice jsem v tom filmu spíše uvítal. Od Evangelia mě spíše odrazovalo téma, samotné zpracování a délka. Tušil jsem, že to pro mě bude spíš utrpení… taky bylo. Nelze Pasolinimu upřít režisérský um a smysl pro detail, filmu pak dobrou kameru a občas podmanivé obrazy. Tím bych ale ukončil výčet plusů a začal si stěžovat. :-) V podstatě jde totiž o přeříkávaní evangelia sv. Matouše. Asi polovinu filmu divák sleduje hlavu Ježíše, který odříkává jednu větu za druhou. Doslova se nic neděje a na občasný náznak děje zase naváže Ježíš s další svým moudrem. V „příběhu“ se asi nic nového vymyslet nedá, ale jeho podání bylo neuvěřitelně nudné. Umučení Krista od Mela Gibsona bylo natočeno mnohem poutavěji. Samotný Ježíš mě pak také docela popouzel. Měl sakra daleko k pokornému křesťanovi. Neustále jen každého poučoval a vcelku nepříjemným způsobem předkládal své pravdy. Automaticky bral, že pravdu má ze všech lidí okolo jen on a všichni jsou zvědaví na to, až jim ji povýšeně sdělí. Tady to vyznívá jako dobrá paralela se samotným křesťanstvím. Každopádně mě to nebavilo a docela by mě zajímalo, jak by se k tomu postavil člověk, který křesťanské učení vyznává (schválně nepíši víru) a má je rád. Jestli by ho to bavilo více, nebo zda by v tom viděl jen nudné a nevýrazné opakování jeho oblíbených vět.