Zvětšenina (1966)

Zprvu pár strohých faktů, Antonioni se kvůli filmu osm měsíců před první klapkou přestěhoval do Londýna, aby nasál tamější atmosféru. Pohyboval se samozřejmě v uměleckých kruzích, mezi filmaři, malíři, umělci obecně, bohémy. Vše co nasál, zobrazil ve svém prvním filmu, který točil mimo Itálii. Je to jeden z filmů, které ještě než jsem viděl poprvé, měl pro mě určitou tajemnou auru. I dnes, kdy jsem film viděl několikrát, ji stále má. Taková atmosféra se jen tak nevidí. Hlavní hrdina, fotograf, úspešný leč určitým způsobem oduševnělý. To co bylo pro 60.léta typické, ve Zvetšenině nechybí- pop art, beat, hippies, avantgarda, bohéma- i proto někdy nese přízvisko generační film. Nesmím opomenout nádhernou, klidnou kameru, některé scény svým statickým dojmem a přesnou kompozicí působí spíše jako fotografie. Ale abych nalil čistého vína, jak na mě působí závěrečná pantomima a konec filmu obecně. Jako bych sledoval obraz, vcelku racionální, byť třeba trochu záhadný, kdy poslední malířovy tahy štetcem obraz svou racionálnost ztrácí. Fascinuje, ale hledám význam.

Zvětšeninu jako film vnímám jako free-jazz. Máte dané nástroje(postavy), tempo(scénář) a režisér jako dirigent(já vím...) skládá za sebe různé pasáže(záběry) aniž by byla jasně patrná forma, která ze skladby má vylézt(narozdíl od jiných hudebních žánrů). Zkrátka si muzikanti můžou jak jen chtějí dlouho jamovat a je pak už jen na posluchači, co si z toho vezme. Hlavním nástrojem je zde mladý fotograf, což je velmi vhodný objekt, protože fotoaparát může i z ošklivé babiše udělat půvabnou dámu, pokud použijete správný filtr, tedy vyrobíte fikci. Dokonce i ten free-jazz může působit jako důmyslně promyšlená kompozice, zvlášť když je hraný nehudebníky. A to je asi právě to, co se nám tento snímek snažil říct. Absolutní hodnocení si ale nechám po vícero shlédnutí protože jsem sám zvědavý jak na mě budou působit.

Opojné ve své nejednoznačnosti. Dílo vtipu elegantně stylizované, vizuálně ohromující a přesto všechno provedené s klamnou jednoduchostí dokonalého řemeslného zpracování. Uspěje tím, že nás skutečně ponoří do prostředí, kde nic není takové, jaké se zdá, včetně naší vlastní schopnosti pochopit. Je to vlastně o tom,co je umění a já nás ovlivňuje.

Nezáživný art s lehkou kapkou krimi. Smysluplný děj a chování postav zde budete hledat jen těžko, což je v mých očích hlavní úskalí vzhledem k tomu, že ostatní aspekty nejsou dostatečně zajímavé. Sice film místy epizodicky jakž takž funguje, ale jednotlivé pasáže nedrží příliš pohromadě a nejednou se objeví značně náhodné prvky a události, které se už dál nijak nerozvíjí, a jsou tak ve výsledku zcela zbytečně.

Sposuta krásných hereček. A to je asi tak všechno. Děj prakticky žádný, hlavní postava nesympatická. Všechno to focení a věci okolo jsou nudný jako projevy Vašíka Klausů. Chování postav je zvláštní, u hlavní psotavy to je smaozřejmě nejviditelnější (např to s tou rozbitou a následně ukořistěnou kytarou, wtf?)