Dáma bez kamélií (1953)

Dáma bez kamélií, to je filmový svět bez sentimentu. Michelangelo Antonioni si vyskočil z barokního slohu v hlavní proud dynamického pohybu, přiblížil se niterným pocitům i jízlivé sebekritice filmového prostředí. Enzo Serafin předkládá obrazy, vášeň a intimní potřeby. Parafráze názvu románu Alexandra mladšího nabízí romantický idealismus a Antonioni vrtošivě s ní obhlíží vztahy, iluze, kompromisy, tiché dohody, majetnictví, osamělost i odcizení, Antonioni natočil báseň o vystřízlivění z chvění. Hlavní postavou režisérova počátku poezie niterného rozechvění je Clara Manni (příjemná Lucia Bosé s hlasem Andreiny Pagnani), mladá filmová herečka na počátku hvězdné kariéry. Mladistvá nevinnost, skromnější původ, a mužská dominance, vlastní ctižádost, naivní romantismus. Krutější procitnutí do přízemnější skutečnosti reality a do nevyváženosti vztahů má jízlivé poznámky i k vlastní profesní tradici světa filmu. Prvním mužem děje je Gianni Franchi (zajímavý Andrea Checchi), filmový producent v zásadním konfliktu majetnické lásky a komerčních potřeb filmového trhu. Pud lační tělesnou přitažlivostí. Druhým mužem v žádostivosti je Bernardo 'Nardo' Rusconi (příjemný Ivan Desny s hlasem Emilia Cigoliho), konzul v povznesené náladě erotického požívání života. Tiché dohody ctihodného uspořádání společnosti, a konec iluzím. Třetím mužem filmu je Ercole 'Ercolino' Borra (zajímavý Gino Cervi), pragmatičtější filmový producent bez intimního zájmu a Gianniův spolupracovník. Trocha lidskosti v neústupnosti potřeb. Z dalších rolí: laskavý zkušený herec Lodi (Alain Cuny s hlasem Gualtiera De Angelise), žárlivě odložená bývalá Gianniho milenka Simonetta Rota (Monica Clay s hlasem Clelie Bernacchi), sňatkem s filmovým producentem natěšení rodičové Clary (Anna Carena a Vittorio Manfrino), zkušený filmový režisér Franco Albonetti (Enrico Glori), či obligátně ironicky nedůvěřivý filmový scénárista Nelli (Nino Dal Fabbro s hlasem Giuseppe Rinaldiho).Dáma bez kaméliíje opomíjeným filmem Michelangela Antonioniho, sice později dosáhl uměleckého vrcholu, ale právě zde začal modelovat své básně niterného rozechvění v přízemnosti konzumování partnerských vztahů a ztráty iluzí. Poutavá estetika a veršování.(30.01.2021)

Je to vlastně nesmírně prázdný film. Nosný námět sváru touhy a nemožnosti (na příkladu mladé ženy, toužící se stát se skutečnou herečkou, tj. hrát „opravdové“ role, která však (dosud) nemá odpovídající schopnosti (a ani jich nedosáhne)) je znetvořen v mělké drama, v hektický pohyb psychologicky nevěrohodných postav (jejichž charakterová neprokreslenost je nahrazena hlučností), v němž nechybí pokus o sebevraždu, mateřská láska ani showbusiness. Za vzpomínku stojí jen krása hlavní hrdinky a smutné ticho její duše, o němž ona sama ani nic neví.(20.08.2011)

V Antonioniho /Zabriskie Point, la Notte/ jeden z tych prieemrnych filmov. Vacsina filmu sa odohrava v rimskych kulisach a atelieroch Cynecytta. Hlavne v strede filmu prevladli az vatovo plane plky : 60 %(19.07.2016)

V prostorách římských ateliérů Cinecitta se odehrává příběh prodavačky Clary, která zatouží po kariéře filmové hvězdy. Nesentimentální pohled na prostředí kinematografického průmyslu, v němž se odráží atmosféra tehdejší italské společnosti. // Febiofest 2006(27.03.2006)