Přítelkyně (1955)
Sledovat Přítelkyně online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Přítelkyně
V soustředěném zájmu o ztvárnění psychologie ženských postav na filmovém plátně pokračuje Antonioni i ve filmu Přítelkyně realizovaném podle povídky italského básníka a prozaika Cesara Paveseho. Existenciální úzkost, kterou v různé míře reflektují hlavní hrdinky tohoto dramatu Rosetta, Momina, Nene a Clelia, má příčinu v citové nevyzrálosti jejich partnerů a v dobovém stereotypu rozvržení ženských a mužských rolí ve společnosti, jenž staví Clelii a Nene před nutnost volby mezi „rodinným štěstím“ a vlastní profesionální kariérou. S odstupem dvou let od Felliniho Darmošlapů (tedy v roce 1955) předkládá Antonioni návštěvníkům kin svoje zpracování existenciálního tématu, a to z ženské perspektivy – na rozdíl od Felliniho ryze mužského pohledu.
Obsazení
Podobné filmy jako Přítelkyně
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (5)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Jsou to ještě padesátky - nikdy předtím mi nedošlo, nakolik byl Antonioni závislý na "fashion"... V linearitě vyprávění, v dramaturgii (Odjede? Neodjede?) je to už mistr. Jakoby v tomhle byly vměstnané všechny ženy z Tetralogie. A překrásná Fuscova bossanova... Po 10 letech od recenze jsem si přečetl předlohu Paveseho - tam je to v ich formě velmi čtivě a neproklamativně napsaný portrét selfmademanky z nižších tříd, která registruje nepravost holek co se narodily nahoře, ale jede s nimi tu samou hru - jednoznačné srozumitelné. To co pamatuju Antonioni úplně nebyl - v něm už byl náznak té jeho tajemnosti okolo věcí, dějů i lidí.(19.04.2012)
Zdroj: ČSFD.cz (2012-04-19)Antonioni hledá svůj optimální umělecký tvar. (1) Středem zájmu jsou už zde citově tápající dámy z lepší společnosti, bohužel v kontextu ještě klasické, neredukované narace vyznívá většina postav papundeklově, jako teze bez skutečné vnitřní dynamiky, osobních rysů. (2) Podobnou "péči" jako jednotlivci věnuje Antonioni, prý salónní marxista, i třídě; pokud se už téma třídního rozdílu objeví, tak opět ne úplně autenticky a pouze jako další z příčin selhávající komunikace mezi mužem a ženou. (3) Prokazuje už velmi pěknou práci se scénou (komunikující exteriéry, zrcadla v interiérech), stále se ale příliš spoléhá na vysvětlující, deklamativní roli dialogů. Ve výsledku je znát, že Antonioni není zrovna empatický tvůrce, který si od postav - možná lidí obecně - udržuje odstup. Jeho postupný posun k omezení vnějšího děje a dialogů ve prospěch práce s obrazem proto dává perfektní smysl.(26.03.2006)
Zdroj: ČSFD.cz (2006-03-26)Pozeral som to hlavn kvoli uzkostnym stavom hlavnych hrdinov, ktore vychadzaju z ich osobnosti. Trochu gender teorii ... to nejak prezijem : 67 %(30.03.2021)
Zdroj: ČSFD.cz (2021-03-30)Spíše průměrný film, kdo ale více rád filmy z těch let, ten třeba bude spokojenější. Antonioni vybral podobně vypadající hlavní hrdinky (a to čb snímek). 3/5(08.11.2014)
Zdroj: ČSFD.cz (2014-11-08)Zlatý Lev - výběr(20.12.2005)
Zdroj: ČSFD.cz (2005-12-20)