Identifikace ženy (1982)

"Když jsi sám u moře nebo v lese, jen se tiše díváš. Ale mimoděk vedeš dialogy. Mluvíš a odpovídáš. Jako by s tebou někdo byl. Ten někdo, to je ideální žena." Ano, takto to mám i já. Ideální žena existuje jen v mé hlavě, nikoliv hmotně na tomto světě. Proto jsem také starý mládenec... Ale jinak mě film spíše zklamal a ze dvanácti (respektive čtrnácti) autorových snímků, co jsem viděl, je asi vůbec nejslabší. Vizuálně zde mnoho zajímavého není, snad scény v mlze a také úvodní záběr, kdy k našemu překvapení zjistíme, že se jedná o ptačí pohled (tento záběr jsem si pamatoval dobrých deset let, co jsem snímek neviděl). Naopak sexuální scény mi přijdou, jako by byly do filmu násilně včleněné, aby tento působil děsně moderně. Podle mě tohle nemá Antonioni zapotřebí. Na druhou stranu - bobřík potěšil...

Michelangelo Antonioni autor slavné Zvětšeniny natočil v roce 1982 film o režisérovi ( asi tak nějak o sobě ) který hledá ideální obraz ženy a nemůže si vybrat. Sice to v Cannes ocenili Zlatou palmou, ale já tenhle intelektuální umělecký více než dvě hodiny trvající táhnoucí se nudu, u které diváci asi přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta v ženské kráse, moc neocenil.

Film, který je podle mě protivně přesexualizovaný, odtržený od reality, beznadějně zaseklý v době svého vzniku a celkově nesnesitelný i svou délkou. Hlavní hrdina nemusí chodit do práce, tudíž má dostatek času řešit jakési pseudoumělecké problémy, klátit ženský (není bez zajímavosti, že všechny jsou ostříhané na krátko) a pořád se někam přemísťovat autem, což je ve výsledku skutečně úmorné. Dokoukat to bylo utrpení - tematicky podobnýFellinije úplně někde jinde.

Pátranie po jednej žene je v skutočnosti pátraním po samostatnej identite vymysleného režiséra – ako hlavnej postavy hľadajúceho ideálnu protagonistku do svojho filmu s ktorými však okrem úsilia obsadiť ich do filmu začína i milostné avantúry. Hlavný hrdina si prostredníctvom ženy chce vyjasniť nevypovedané existenčné otázky ohľadom seba samého a taktiež prostredníctvom nej má v úsilí dohnať svoje vedomie na štádium chápania spoločnosti a sveta ako takého. Táto naoko jednoduchá úloha, sa stane nesmierne psychologicky komplikovanou, kedy samotné hľadanie napreduje k absolútnej dezilúzii v stanovisku, že hľadanie nového sa musí utužovať v koreňoch starého.
Séria začiatkov a galéria úpadkov zračiaca sa aj v prevedení filmu. Je citeľná autorova vyčerpanosť prameniaca z nedostatku síl pre komponovanie nových nápadov . Tie sa mali stavať na základe autorových stále sa valiacich invencií. Autor však týmto filmom neoficiálne udal aktuálny stav svojho vonkajšími vplyvmi lynčovaného bytia. Zrejme sa zneistili autorove vízie a narazil na sklamania – tie dokonale vo filme odrazil. „ Epiky lačná“ kritika však v 80. rokoch nemala na film priaznivé slová. Dokonca existovali verzie, že autor filmom vykráda vlastnú filmografiu.
Nejednalo sa pritom o autorove strácanie filmárskych schopností, ale o verné zinterpretovanie stavu mysle , kde blúdenie a nezmyselnosť mali zohrávať dominantnú úlohu.
Vo filme síce takmer absentuje dej, ale na druhej strane sa divák smie prizerať špecifickej atmosfére.

Obávám se, že můj život je příliš krátký, abych stihla sledovat tak rozlehlé režisérovy úvahy na tak dlouhé ploše. Evidentně si myslí, že divák je povinen šifrovat různé náznaky a metafory, že bude nadšen z mnohosmyslů a bude - přešťasten - pátrat po tom, co asi chtěl říci tímto či jiným náznakem. Svědčí to ale spíše o nedostatku sebereflexe. Snad jen nějaká ta erotická scéna bylo něco, co mne - bohužel ale už na začátku filmu - docela zaujalo. Ale ke konci už bylo nad mé síly vydržet zvuk, který se táhne jako nepříjemný smrad celým filmem a nemá - dle mého názoru - žádné opodstatnění, než diváka dovést k šílenství....