Francouzská spojka (1971)

Velká paráda, kterou jsem si vychutnal. Francouzská spojka je obrovská klasika a velmi důležitý žánrový film. Režisér William Friedkin natočil pomalejší a špinavější detektivku, která se nebojí být ošklivá, nekompromisní a místy ne úplně divácky vděčná. Nejvíce je to znát na pomalejším úvodu, kdy jako diváci malinko čekáme až se to celé rozjede. Friedkin pomalu, ale jistě rozestavuje figurky na šachovnici, a pak spustí hru. Jakmile se rozjede hlavní vyšetřování, tak je to napínavá podívaná až do konce. Od různých sledovaček - ta v metru je výborná, až k samozřejmě k nejvíce ikonické scéně filmu, a tou je honička s nadzemkou, která je i po letech famózní a geniálně natočená. Friedkin dal filmu perfektní atmosféru, jenž podporuje kamera Owena Roizmana a strhující soundtrack Dona Ellise. Gene Hackman je tady opravdu moc dobrý a v této herecké poloze se mi líbil. Roy Scheider má tady parádní roli a s Hackmanem tvoří sehranou dvojici. Fernando Rey si svou roli moc užil a předvedl povedený výkon. Hodně se mi líbilo jak film vypadá. Tohle je špinavý New York, kde se pohybujeme ve špinavých ulicích a barech. Ta deprese z filmu sálá, a také se podepisuje na hlavním hrdinovi. O to více je silnější jeho buldočí zápal. Velmi mě překvapil nekompromisní konec, který jsem nečekal. Francouzská spojka je povedená a napínavá kriminálka, a já se těším až si dám druhý díl.

Legenda kriminálního žánru. Ponurá, civilní, realistická epopej drog, špíny a marnosti. Zároveň zlom ve způsobu zobrazování boje dobra se zlem, anulace dobra, které nemá v novém špinavém světě místo. Film svým stylem nechal rozplynout morální hranici mezi zločinci a policisty, divák tedy podvědomě fandí psychopatickému násilnickému Doylovi, ale v průběhu se může začít ptát - proč vlastně? Kromě policejního odznaku se totiž od těch, kterým jde po krku, příliš neliší. Společně s dalšími podobně laděnými filmy přelomu 60. a 70. let se zabývá tématem zla, jeho rozpoznání a snahy jej odlišit od dobra. A následné frustrace z toho, že ti, které považujeme za 'dobré', musejí často klesnout na (pod) úroveň těch 'zlých', aby se jim v nekonečném boji mohli vyrovnat. Scéna kdy Doyle bez váhání zastřelí prchajícího zločince do zad musela být naprosto šokující a dle mě je pomyslným zlomem v kinematografii. Francouzská spojka je filmem naprosto unikátním, kromě nekompromisní zprávy vyniká polodokumentárním kamerovým pojetím a hlavně atmosférou newyorských ulic. A také svojí dovedností budování mrazivého napětí i ve scénách s velmi pomalým tempem. Nádherný film. Sice zlý, ale nádherný.

Příšerně nezáživná krimi, která snad až na jednu pasáž s pronásledováním nemá co nabídnout. Dokonce se nedočkáme ani žádného sympatického hrdiny či jiné zajímavé postavy. Vyšetřovatelé jsou neschopní a zaviňují plno kolaterálních ztrát mezi civilisty. Hudba je tak nepříjemná, že byste nejradši film vypnuli, a když se sebezapřením vydržíte, dočkáte se jen antiklimatického zpackaného závěru.

Původně jsem si film pustil čistě z důvodu odškrtnutí pomyslné kolonky: „viděl jsem ten film s tou slavnou auto-honičkou“. Když ale v půlce filmu začalo být definitivně jasné, že se příběh do kopců San Francisca (už asi tušite...) vůbec nepřesune, dostavil se mírný šok a s ním i pochybnosti, co sem si to vlastně pustil. Do té doby totiž snímek působil dost rozporuplně – chvílemi opravdu působivé scény, podpořené silným hereckým obsazením a neotřelým, moderním střihem, střídaly momenty tak kostrbatě a zmateně sestříhané, že jsem nechápal, jak se to mohlo dostal do finální verze.
Naštěstí se ale ve druhé půli figurky konečně srovnají na šachovnici, děj začne plynout přirozeněji, střihač se uklidní se a ruční kamera začne ještě víc podtrhávat relativní realističnost tohoto snímku. A ano, dojde i na slavnou automobilovou honičku, i když úplně jinou, ale možná o to lepší?
Ve výsledku je však pro mě tím nejzajímavějším a nejživějším prvkem celého filmu samotný New York. Ne jako kulisa, ale jako skutečná postava – syrová, hlučná, chaotická, a přesto fascinující. Tenhle film funguje jako naprosto geniální časová kapsle: skrz detaily všedního dne, módy, pouliční hluky a architekturu nabízí neocenitelný vhled do každodenní reality velkoměsta na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. A pokaždé, když zrovna příběh lehce klopýtne, vynahradí to právě město – tím, jak rámuje scénu, jak podtrhuje autenticitu, nebo prostě jen tím, že je přesně takové, jaké už dnes být nemůže.

Film ktorý úspešne postavil základné pilieri kriminálneho filmu. Gene Hackman je absolútne uveriteľný, NY je odporne špinavý a temný a svojím spôsobom krásny. Veľmi ma bavilo to prenasledovnie francúzskeho mazaného zloducha a pri scéne v metre som nedýchal a následne vyskočil zo sedadla. Bravúrne autenticky natočené, mrzí ma len ten uponáhľaný koniec o ktorom sa dozvedáme len v záverečných titulkách.