Kronika jedné lásky (1950)

Rodák z talianskej Ferrary,Michelangelo Antonioni, naprostosebavedomýmspôsobomD E B U T O V A Lna poli hraného, celovečerného filmu, práve toutoKronikou lásky; odohrávajúcou sa nielen vo Ferrare, ale zároveň i v Miláne, a k tomu i veselo kráčajúcou v stopáchFilmu-Noir, alebo poprípade ešte i v rámcimelodrámy, sa stále jednalo o jednu a tú istú vec, ktorú by som vskutku asi rozdelil zrovna na tieto dva zásadné faktory, pričom sa celkovo prikláňam najmä k tomu prvému faktoru, s ktorým tento konkrétny titul mal i niekoľko spoločných vlastností, medzi ktorými asi úplne najviac vyčnievala:»Femme Fatale«→ protagonistka:Paola Molon Fontanováv podaníLucii Bosèovej; pripomínajúcou mi Ingrid Bergmanovú... • Mimoriadne žiarlivý, bohatý, textilný priemyselník:Enrico Fontana, mal obzvlášť vysoké podozrenie z medzitým už vyššie spomínanej ["snobskej"] manželky ohľadom celkovej nevery z jej strany, a preto na ňu nasadil i«súkromné očko», aby teda zistilo, ako sa veci v skutočnosti majú, k čomu sa následne akosi automaticky prikmotril i protagonista-milenec v jednom:Guido Garroniv podaníMassima Girottiho, ktorý bol zapletený nielen do tejto aktuálnej aférky, ale súčasne mal na rováši aj niečo úplne iné[ho], čo priamo súviselo soGiovannou Carliniovou, a rovnako i sPaolou Fontanovou, ktorá by o tom mohla povedať i oveľa viac. • Skrátka; vznikol ďalší,»milostný trojuholník«, akých sme v kinematografii minulého storočia, mimochodom určite videli už asi nespočetnekrát, čiže inými slovami povedané:„Ani zase tento ničímextranevybočoval zo zavedeného štandardu, no na druhej strane bol tak zaujímavo spracovaný[m], samotným; začínajúcim, čochvíľa i majstrovským režisérom, že proste som nemohol vôbec inak, než iba akurátne takto priaznivo; nakoľko zainteresovaní aktéri boli spoľahlivými sprievodcami naprieč spletitým dianím v tesne povojnovom období.”• A domáca úloha na samý koniec: SCHVÁLNE; pokúste sa si všimnúť talianskeho hercaFranca Fabriziho, ktorý sa v titule sotva mihol, no znalci talianskej kinematografie, by s touto ["ťažkou"] úlohou nemali mať žiadny problém?

Zaujímavý námet hovorí o stretnutí dávnej lásky, ktorí nemajú čisté svedomie z minulosti. Psychologický aspekt je dobrý a síce je záver očakávaný už od polovice filmu, bol som spokojný. Celovečerný debut Michelangela Antonioniho však nemá v sebe toľko motívov, aby bol naťahovaný a strácal údernosť, čo je veľká škoda.

Italský film o tom, jak to může dopadnout, když nevěříte vlastní ženě a pošlete na ni detektiva. Celé je to podáno tak nějak bez výrazného nápadu, je to vyhrocené v podstatě jen dialogy, kterých je tu strašně moc a které jsou italsky přehnané a teatrální. Herecky mi to nepřišlo nějak moc uhrančivé, spíše průměrné.

Zklamání. Nekonečně banální dialogy (Oh, celý život chci být jen s tebou, teď už to vím! Oh, ale co pro to musíme udělat?! Oh!) a nekonečně ohraný příběh. Postrádá to větší energii i náboj, prostě to jen plyne a plyne, zcela standardně. Ještě že jde o debut. Ze začátku mě to vážně nalákalo. Pohazování fotek, nohy míjející se za oknem - čekal jsem alespoň formální hravost. Ta ale v průběhu kamsi mizí. Maličko to zachraňuje až konec, který snad naznačuje, že něco z toho, co mi vadí, mělo získat ironickou pointu. Pro mě je to ale "příliš málo, příliš pozdě".

Přepsáno v červnu 2018.Kronika jedné láskyje povedený hraný filmový debut Michelangela Antonioniho. Hlavním bodem je lidské svědomí a pocit vlastního provinění. Nespatřuji zde tělesnou posedlost a chtíč, ale strach a hledání bezpečného útočiště před sebou samým, pochybujícím svědomím, vnitřní úzkostí a osamělostí. Nejsilnější je atmosféra ve stísněnosti, jež pomalu rozežírá intimní světy a zanechává zvětšující se pocit prázdnoty. Sociální a třídní těžkosti nehrají zásadní roli, jsou jen uvozující kulisou doby příběhu. Styl vyprávění je postaven na napětí a postupném odkrývání tajemství minulosti, pozoruje se dvojice a jejich psychologický vývoj niterních pocitů, jež zasahují i do světa vnějšího. Hlavní postavou balady pocitu provinění je Paola Molon Fontana (pohledná Lucia Bosé), manželka bohatého továrníka. Blahobyt bez existenčních starostí, stereotypní únava, možnosti a probuzená drásavá minulost jsou rozhodující pro startovní výstřel běhu ódy života. Na jeden pocit vlastní viny se přidávají další a další, motivací je strach z odhalení hříchu a bolesti. V zoufalství a přesvědčení vlastního pochybení je počátkem spřádání plánu, ale osud má odlišné představy. Hlavní mužskou postavou je Guido Garroni (zajímavý Massimo Girotti), Paolin velmi blízký přítel ze studentských dob. I jeho vnitřní svět je zasažen pocitem viny, i on touží po záchraně a bezpečí. Minulost se vrací s celou parádou nezvratného rozkladu. Vyřešení spadne z nebe, přání se stalo otcem myšlenky, uvolnění a záchrana ovšem nenastává. Z dalších rolí: Paolin zvědavý manžel a milánský průmyslník Enrico Fontana (Ferdinando Sarmi), svědomitý soukromý detektiv Carloni (Gino Rossi), či Guidova a Paolina společná známá z doby mládí Matilde Galvani (Vittoria Mondello).Kronika jedné láskyje prostoupena noirovou těžkostí duše, psychologické tápání sebou táhne i tělesnou stránku.Kronika jedné láskyje o pocitu vlastní viny a hledání bezpečného úkrytu vlastní duši. Je o osamělosti a životním rozčarování, nehledě na třídní postavení.