Rosemary má děťátko (1968)

Bezpochyby povinnost pro všechny fanoušky hororu. Roman Polanski se svou mistrovskou režií předvádí skvěle zpracovaný film. Líbilo se mi, že dítě není nikdy ukázáno, protože by to oslabilo dopad filmu. Herecké výkony jsou skvělé a ocenil jsem, že se postavy v průběhu filmu vyvíjejí. Kamera není výjimečná, ale atmosféra to více než vynahrazuje. Vřele doporučuji!

Zdejší fanoušci si dělají prdel s tím pozitivním hodnocením, že jo? Protože debilnější horor jsem snad v životě neviděl. A ten konec? To jako fakt? Jako tenkrát to mohlo zřejmě působit na svou dobu dobře a možná i děsivě, ale nezlobte se na mě, tohle bylo příšerný. Možná se moje hodnocení může někomu zdát hodně přísné, ale viděl jsem už nespočet hororů kvůli kterým jsem nemohl dokonce usnout i dva dny, takže u tohoto nemůžu hodnotit jinak.

Je to naozaj dobré. Takmer všetko na ňom je dobre spracované. Nie je to ani tak blúdené, skôr si dáva načas počas každej scény. Pravdepodobne by sa dalo skrátiť dobrých 35-40 minút a bolo by to oveľa rýchlejšie, pričom by to stále išlo pomaly. Je to veľmi psychologické a je fajn, že bábätko nikdy vlastne neukážu. Prajem si, aby to nechali s otvorenejším koncom ako v The Innocents, pretože ide o psychologický thriller bez akejkoľvek krvi. Nie je to tak strašidelné, ako skôr veľmi desivé a znepokojujúce. Aj keď je réžia naozaj dobrá, prial by som si, aby mal viac atmosféry a nálady. Potrebovalo by byť trochu viac surrealizmu, než v skutočnosti je. Musím povedať, že je trochu zastaraný, pretože záver pôsobí trochu antiklimaticky, ale stále je veľmi dobre spracovaný a zaslúži si titul hororovej klasiky. Každý, kto je fanúšikom Polanského, by si ho mali určite pozrieť.

Film Rosemary má děťátko mě bohužel vůbec neoslovil. Příběh mi přišel velmi plošný a zdlouhavý, děj se táhl a nedokázal udržet mou pozornost. Postavy působily povrchně, takže se s nimi těžko soucítilo, a napětí, které bych od tohoto hororu očekávala, se prakticky nedostavilo. Celkově pro mě šlo o průměrný zážitek, který měl potenciál, ale nedokázal ho naplnit. Za mě nic moc, doporučila bych spíše divákům, kteří oceňují pomalejší, atmosférické filmy a méně akční děj a jednoduchou zápletku.

Rosemary’s Baby Romana Polanskéh, který už má své kultovní kouzlo a asi si ho i zaslouží. Nejde o klasický horor plný lekaček a krve, ale spíš o pomalu budované psychologické napětí, které tě nenápadně vtahuje do stále nepříjemnější atmosféry. Největší silou filmu je právě jeho tempo a práce s paranoiou. Společně s Rosemary postupně ztrácíš jistotu, komu může věřit, a každá další „divná“ maličkost působí čím dál víc znepokojivě. Skvěle fungujou také sousedi, kteří jsou ze začátku jen otravní, ale časem začnou působit vyloženě děsivě. Mia Farrow podává výborný výkon, její proměna z naivní a spokojené manželky v psychicky zlomenou, vystrašenou ženu je velmi přesvědčivá. Film navíc perfektně pracuje s nejistotou, nejsi si jistý, jestli jde o skutečné spiknutí, nebo jen o výplod Rosemaryiny mysli. Na druhou stranu je potřeba počítat s tím, že film je hodně pomalý a dnešnímu divákovi může místy připadat zdlouhavý, ale tento problém jsem naštěstí neměl. Pokud čekáš rychlý děj nebo výrazné hororové momenty, můžeš být zklamaný. Celkově jde o inteligentní atmosférický horor, který stojí hlavně na psychologii, herectví a nepříjemném pocitu, který v tobě zůstane ještě dlouho po skončení. Není to film pro každého, ale pokud máš rád pomalé thrillery s hororovým nádechem, Rosemary’s Baby tě pravděpodobně nezklame.