Silnice (1954)

Smutný film o dvoch rozdielnych dušiach - precitlivenej ''Perinababy'' a takmer bezcitného artistu Quinna, ktoré sa ale vzájomne potrebujú. Príbeh ma dostával len pozvolna, cirkusové prostredie extra nemusím, ale smerom k záveru ma už nepustil. Quinn v grobianskej roli výborný nesympaťák a Giuletta 'smutnoočko' Masina aka malý smutný klaun, ktorého máte chuť privinúť a ochraňovať, dokážu vzbudiť emócie a to sa ráta.

"I don't know what this pebble's purpose is, but it must have one, because if this pebble has no purpose, then everything is pointless."Tragicky smutné, poeticky krásne. Chudinka Gelsomina bola veľmi zlatá, a sympatická mi bola aj postava toho klauna. Zampano bol síce čurák, ale myslím si, že pointa nebola ho vykresliť ako čisté odpudivé zlo. Páčilo sa mi ako to s ním skončilo (že nakoniec aj morálny tragéd ako on zaplakal). Lebo ak Gelsomina odíde, kto tam pre neho ostane? Nemohol som ho proste nenávidieť. Má v tom svete svoje miesto. Veľmi pekný film, aj slzička padla.

Je jasné, že rola Gelsominy bola písanáGiuliette Masinena telo. AleAnthony Quinnako Zampana, za ňou nezaostával. Chcela som ich vidieť vo filme spolu a to som netušila, ako dobre som si vybrala. Jemné žieňa a drsný chlapák bol ten správny protiklad. Krásny smutný príbeh, ktorý netlačil na pílu, ale slzičku aj tak zo mňa vydoloval. Myslím, že po tomto filme ešte niečo od Felliniho zvládnem.90%

První setkání s mistrem a hned taková nádhera. Gelsomina: ta podivná tvář, která někdy vypadá staře, někdy jako dítě, s velikýma očima, prostoduchá a nezapomenutelná. Zampano: hrubián, opilec a sukničkář. Jejich vztah probudil v mé ženě vzpomínku na její nenávist k mužům, tak, že někdy projekci vyloženě rušila. Mimo jemné linky intimního tragického dramatu, přenádherné obrazy krajiny, nostalgii po časech, kdy se dalo putovat krajinou jako potulný kejklíř a svědectví o bídě soudobé Itálie mi utkvěla scéna, v níž řádová sestra povídá Zampanovi, že ony sestry jsou vlastně také kočovníci, že člověk na cestě je Bohu blíž. A jinak bych spoiloval a psal po tisící, co už bylo řečeno. Ten film se mnou zůstal několik dní, a takový filmy miluju. Těším se na další.

Podle mě je to jeden z nejlepších Felliniho filmů. Ta bázlivá cesta křehké Gelsominy za vlastní důstojností, o kterou zápasí s nadějí a vkládá do ní své srdce, je okouzlující. Gelsomina se touží přimknout k Zampanovi, věří lidem kolem sebe, ale získá jen hořkosti, zklamání a bolest, kterou už nedokáže zvládnout. Její oběť otevře vědomí tvrdému Zampanovi, který nakonec vidí svou marnost na hvězdném nebi. Smutný děj plný humoru i radosti, skvělá hudba Nino Roty, ornamentální cirkusové prostředí. Film, co nikdy nezmizí.