Osm a půl (1963)

"Niesúdosťstarí.“ "Čože?Tentosaprávechystázomrieť.Nabudúcedodámtrimŕtvoly.“Veľkolepé umelecké dielo Maestra Felliniho zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, na ktoré zakaždým hľadím s užasnutými očami. Podobne, ako je to aj pri ďalšom jeho skvelom dieleAmarcord (1973), aj tento film nesie autobiografické črty a nemá príbeh v pravom slova zmysle (asi jedinou dejovou nitkou je práca na novom filme, ktorá sa točí v bludnom kruhu), ale namiesto toho rozpráva prostredníctvom podmanivých výjavov (zo súčasnosti, spomienky z detstva, pôsobivé sny a predstavy) a pestrej mozaiky krásne farbistých postavičiek (Saraghina!). Len v tomto prípade je už režisérove alter ego v zrelom veku - je ním známy filmový režisér Guido Anselmi (výborný Marcello Mastroianni) zmietaný tvorivou (a vlastne aj celkovou osobnostnou) krízou. Chce to obrovský filmársky um, daný len pár vyvoleným tvorcom, zužitkovať svoju vlastnú tvorivú krízu na takéto úžasné umelecké dielo. Mierou vrchovatou k tomu prispievajú nádherná kamera Gianniho Di Venanza (ktorý odviedol rovnako skvelú prácu aj pri filmoch Michelangela AntonionihoLa Notte (1961)aL'Eclisse (1962)) a podmanivá hudba Nina Rotu. Okrem hlavného hereckého predstaviteľa ešte vyčnievajú výborná Anouk Aimée (Guidova žena Luisa) a úchvatná múza Claudia Cardinale (Claudia), ktorá kedykoľvek sa objaví na scéne, deje sa niečo magického."Vskutočnostinemámčopovedať,aleajtaktochcempovedať.“

8½ mě hodně překvapil. Věděl jsem, že jde o trochu surrealistický film, a tomuto žánru se obvykle vyhýbám jako čert kříži. Ukázalo se však, že to byla obrovská chyba. Tenhle film se mi totiž opravdu líbil.
 
Surrealistický skutečně je, během celé stopáže jsem v něm cítil atmosféru podobnou Mulholland Drive, a ke konci se surrealismus rozvine naplno. I když právě tato část mi byla nejméně blízká a ubral jsem kvůli ní jednu hvězdičku, nakonec musím uznat, že i finále má své kvality a nese silné poselství.
 
To, co z 8½ dělá nezapomenutelnou klasiku, je bezpochyby postava Guida Anselmiho v podání charismatického Marcella Mastroianniho. Guido, alter ego samotného Felliniho, je filmový režisér v tvůrčí i osobní krizi. Právě k této postavě jsem si velmi rychle vybudoval vztah. Fascinovalo mě její zkoumání, zejména ve scénách z minulosti, které byly natočeny tak nádherně, že to skoro ani nelze slovy popsat. Každý záběr, každý pohyb kamery mě okouzlil. A i hudební stránka filmu stojí za pochvalu.
 
Technicky je film zkrátka naprostá špička. Občas sice ztratil mou pozornost kvůli nataženým scénám, ale vždy mě znovu vtáhl zpět prostřednictvím dechberoucích momentů, jakým je například snová scéna se všemi Guidovými ženami. To je skutečný skvost.
 
Podobné umělecké a surrealistické filmy mi obvykle nesednou, takže mě těší, že si mě 8½ získalo. Teď mám chuť dát další (už druhou) šanci mnou odsouzeným surrealistickým snímkům, jako jsou Vesmírné odysea nebo třeba Mulholland Drive. Samozřejmě dám šanci i dalším Felliniho snímkům, protože tenhle byl teprve můj první.

V akejsi ankete na82nd Golden Globe Awardssom na otázku výberu niekoľkých top filmov ever od viacerých postrehol práve 8 1/2, tak som sa zo zvedavosti vrhol naň. Ide o moju priemiéru voFelliniho, a už teraz sa nesmierne teším na jeho ďalšie diela. Dostal ma všetkým, a pritom ani poriadne neviem, o čom to bolo. Snímok na mňa totiž pôsobil veľmi príjemne a napriek tomu zmienenému aspektu ma moc zaujal. A to mi stačí.

Asi nejsem dost intelektuální (nebo pokrytecký), abych šel s davem a rozplýval se nad genialitou mistra Felliniho, ale tohle fakt ne. Ano, chápal jsem, co chce o osobní i tvůrčí krizi říct, rozpoznal jak to říká, neboť ty filmové metafory nebyly nijak zvlášť sofistikované, ale celé mi to přišlo nucené, hysterické a neskutečně úmorné. Ač jsem si místy vychutnal nápaditě inscenované obrazy, hustě sázené filmařské nápady a surreální momenty, jako celek mě to tak strašně nebavilo, že jsem to skoro nedal.

(118/2024) / Ako posledné hodnotenie roku 2024 som si odložil tento skvost. Už hodne dlhú dobu ma žiaden film takto nedostal, a je to jeden z toho mála kde by som dal 11/10. Konečne chápem ten kult okolo toho a prečo množstvo neskorších významných režisérov považuje 8 1/2 za svoju ultimátnu inšpiráciu. Zároveň som nemal pocit, že sledujem neuchopiteľný materiál ako niektorí komentujúci. Nie je to samozrejme film s ktorým treba začať, ale ak už niekto videl, čo sme dokázali v 60tych rokoch vyprodukovať u nás, Jakubisko, Uher, Grečner atď, úprimne si myslím, že je to v pohode stráviteľný film. Netreba sa moc rozpisovať o technickej stránke, Fellini vyprodukoval vizuálne úchvatný film, s ktorého sa čerpá už desaťročia. Hneď po dopozeraní som si film pustil znovu a po dlhej dobe idem meniť svoju all time top 10. (10/10)