Ginger a Fred (1986)

Edecco a voi...., je tentoraz špeciálnou vianočnou reláciou, uvádzajúcou pod patronátom talianskej televízie, účinkujúcich, ktorí imitujú "slávne osobnosti", medzi ktorými sa taktiež zrovna nachádzajú iAmelia BonettováaPippo Botticella, napodobňujúci naprosto legendárny, tanečný tandem v podobe Ginger Rogersovej & Freda Astaira, z čoho následne vznikol i názov tohto felliniovského projektu s titulomGinger e Fred, situovaného do roku môjho narodenia. • Talianskymi obmenami na tento vskutku známy, hollywoodsky párik z 30. rokov, sú tentokrát Giulietta Masinová a Marcello Ma(e)stroianni,ktorí síce podali dosť zaujímavé, herecké prejavy, no oproti množstvu ďalších vystupujúcich, sa mi tak trochu predsa zdalo, že boli mierne odsunutými len na vedľajšiu koľaj, a tak„niekedy menej znamená viac”, čím mám práve teraz na mysli najmä to, že namiesto mnohých „štatistov”, objavujúcich sa pred kamerami v podaní dvoch hlavných kameramanov Tonina Delli Colliho a Ennioa Guarnieriho, sa mal FEDERICO Fellini, predovšetkým najviac zamerať iba na Giuliettu, ktorá mimochodom ešte „vrtieť bokmi” vôbec nezabudla, aj keď samozrejme to už dávno nie je to, čo to bolo v mojich obľúbenýchCabiriiných nociach, spred takmer 30 rokov, pánečku, tak na to spomínam neustále, a automaticky tiež i na Marcella, ktorému stále nechýbala potrebná charizma, tak vtedy by som snímke určite udelil o minimálne jeden stupeň vyššiu známku! • I napriek určitým výhradám, sa to vidieť oplatí, keďže každý, nový film s Mastroiannim, je pre mňa zakaždým veľká UDALOSŤ, i keď nie vždy je hotový výsledok podľa mojich predstáv.

"Oh, what a great bounty you got. Enough for everyone just like the sun."Trpká komédia, ktorá zachycuje úpadok kultúry v 80. rokoch (prízemná televízna zábava v štýle cirkusu, zo všetkých strán otravná a nahlúpla reklama) a tým v podstate aj civilizácie ako takej (to je ešte zdôraznené horami odpadkov všade navôkol). Federico Fellini odviedol ako obvykle výbornú prácu, jeho satira je výstižná a tne do živého, lenže to, že ide v podstate o smutnú realitu, viac než aktuálnu aj dnes, mi akosi bránilo sa na tom baviť. Skvelí sú Giulietta Masina i Marcello Mastroianni a veľmi sa mi páčil skvelý záver filmu so samotnou televíznou šou, ku ktorej to všetko smerovalo."I try to capture certain images of the female body and what it arouses in a man."

Fellinihopřesná satirická zpověď kombinující parodickou, neorganizovanou, nekulturní a masově vyráběnou televizní zábavu, a důvtipně dojemnou myšlenku o ladnosti uměleckého talentu plného jímavé lidskosti, která ztrácí veškeré své kouzlo v utopické konzumní společnosti poblázněného světa moderní doby.  S postupem času lze vizuální sílu obrazu chápat jako jakésifilmové rozloučenís velmi specifickým druhem umění našich nostalgických životů.

Fellini mě dlouho trápí pasážemi, které mě moc nebaví a které působí až příliš prvoplánově, aby mě na konci odměnil dojemnou připomínkou zašlých časů. Ve chvíli, kdy už jsou na scéně jen Ginger a Fred, skvělá Gulietta a ještě lepší Marcello, pak se zastaví čas, a já chci, aby ta chvíle trvala věčně.

Felliniho nostalgický snímek o páru dvou tanečníků, kteří ještě jednou po mnoha letech přijali nabídku znovu vystoupit na pódiu, není jenom obyčejným nostalgickým filmem se zamýšlením se nad časem, stářím a životem. Je také nadčasovou satirou na stále víc upadající úroveň laciných televizních estrád a masového média televize. Nemůžu říct, že bych byl zGinger a Fredavyloženě nadšený, délka přes dvě hodiny na mě působila nejednou zdlouhavě a čím dál víc mi začíná být jasné, že chvilka, kdy Fellini natočil své geniální podobenstvíZkouška orchestru(1978) bez hluchých míst a bez zbytečného natahování v pouhých 70ti minutách, přišla na něj holt asi jednou v životě a jinak si Fellini stopáž svých povětšinou hodně dlouhých filmů nedokázal uhlídat. Na druhé straně musím říct, že celý ten příběh dvou tanečníků a jejich společného dne od setkání v hotelu, přes cestu autobusem, dění v televizním zákulisí až po události na pódiu a zakončení má moc pěknou atmosféru a přes tu délku i výskyt slabších míst se mi sledoval příjemně. Určitě i díky oběma slavným hercům, kterým pokročilý věk rozhodně neubral na šarmu (spíše řekl bych naopak) a podali nesmírně podmanivé výkony. A pokud máte tu správnou naladu na komedii spíše komorní, pomalou až zádumčivou, založenou více na poetice, než na ději (a já tu náladu naštěstí měl), můžete si i přes drobné výhrady odnést z filmu pěkný zážitek.[75%]