Casanova Federica Felliniho (1976)

Tento film by se neměl nazývat Felliniho Casanova, ale spíš "Felliniho pomsta Casanovovi", protože to co Fellini tomu chlapíkovi v tom filmu provedl je neskutečné. Místo bonvivána, milovníka žen a filosofa z něj udělal naprostého tragéda a šaška. Někde jsem četl, že Fellini Casanovu neměl rád a vůbec ten film nechtěl natočit a Donalda Sutherlanda prý do role obsadil, prý "protože měl oči masturbátora". Jak u Felliniho v jeho pozdějším období typické, tak se opět jedná o film surrealistický, symbolický a film epizodický, tj film zobrazuje cca 10 epizod (nepočítal jsem je) ze života Casanovy, která na sebe prakticky nenavazují. Po vizuální stránce je ten film neskutečně opulentní, hýřící barvami a smyslností (taková práce s barvami je snad k vidění pouze u Kurosawy), každá scéna detailně promyšlená, všude umístěny symboly. O každé z těch epizod by se dala napsat samostatná recenze, na což tu není prostor, takže popíšu jen tu první. Casanova je díky své pověsti pozván na ostrov do vilky určitého mocného velvyslance, aby zde předvedl soulož s ženou v kostýmu jeptišky, zatímco onen mocný pán to bude voyeristicky sledovat. Soulože ve filmu nejsou zobrazeny explicitně, není zde žádná nahota, probíhají ve spodním prádle, jsou to spíš takové parodie, ke kterým hraje podivná hudba (jako z hudebních mechanických strojků). Po souloži se Casanova snaží přesvědčit onoho velvyslance, že je filosof, intelektuál a prosí jej o zaměstnání, jenže onen voyerista již zmizí a Casanova nedosáhne žádnou odpověd. Toto téma se opakuje v mnoha epizodách, Casanova se snaží chvástat svým intelektem, dokázat že je něco víc, ale je vězněm své pověsti, v každé epizodě to pouze skončí souloží. Asi ve dvou epizodách se Casanova zamiluje, ale jeho láska mu vždy unikne (koneckonců i zcela první záběr film je obrovskou sochu Venuše, která se potopí do moře). V jedné epizodě je Casanova vyzván k sexuální soutěži v masturbaci. V předposlední epizodě filmu už je Casanova jen směšnou figurou, a zde tančí a souloží už jen s mechanickou panenkou, loutkou. V poslední epizodě je zcela sám a opuštěný a jediné co mu zbylo jsou vzpomínky. Koneckonců ani ty ženy, se kterými v těch jednotlivých epizodách souloží, nikdy nejsou hezké, vždy jsou nějak nemocné. Osobnostně je zde Casanova vylíčen jako vulnerabilní narcis (film s nejlepším zobrazením vulnerabilního narcismu jaký znám jeNaked), který má neustále ambice být něčím víc, chvástá se, nesnese kritiku, je zmítán okolnostmi, není vůbec pánem svého osudu a nakonec je redukován pouze na svou pověst svůdníka, který jen mechanicky souloží, ale za celý život nebyl schopen najít pořádnou lásku. Opět se zde opakuje Felliniho téma vnější opulentní krásy a smyslnosti, ale vnitřní prázdnoty, a to nejen na osobě Casanovy, ale v případě těch různých knížecích dvorů, které Casanova navštěvuje. Jakoby všechny postavy byly ovládány pouze svým "id" a zcela postrádaly jakékoliv "superego". V jedné epizodě je tématizován Casanovův vztak k matce. Je tady toho spousta a nedá se to popsat.

Ó Jezu, to jsem si zase dala! Snaha o další "Satyricon" skončila totiž úplným dyzástrem. O nějakém příběhu nelze vůbec mluvit, neb jde pouze o předlouhý slepenec více či méně bizarních obrazů, který mohl zachránit pouze mistrův vrozený smysl pro do-očí-bijící-opulentnost - avšak i ta zde naprosto selhala. Oproti hýřivé a živoucí opulentnosti v Satyriconu připomíná "opulentnost" zde spíše narychlo spíchnuté vetešnictví. Vizuálně odporný Casanova do tohoto vetešnictví také dobře pasuje. A ta erotika!? - k smíchu a k pláči zároveń. ...Vizuálně velmi zajímavý Daniel Emilfork v roli markýze du Bois a jeho "baletní" kreace "Ze života homo-hmyzu". Bravurně pohybově zahraná živá "mechanická madam-souložnice", v některých záběrech pravděpodobně použita opravdová neživá figurína. ...Mistr tesař se v tomto případě opět utnul, i když si v opojení slávou a Oscary myslel pravý opak. ...Není holt Casanova jako Casanova - https://www.youtube.com/watch?v=P4k_CRk_gw8

Fellinihoadaptace autobiografického memoáru samotné skutečné postavyCasanovy. Symbolická, vysoce stylizovanámizanscénas řadou působivých vizuálních efektů, které podporují zhýralost hlavní postavy projevit jakékoliv skutečné emoce.Fellinia jeho averze k této postavě je patrným filmovým aspektem, který hraje klíčové postavení v návaznosti na narušení falešné představy oCasanovijako o osvíceném svůdci. en se v hermetickém světě plném masek sám stává obětí sexuálního nátlaku, jehož vynucenost pochází z vlastní osoby.Felliniosciluje mezi lítostí a postupným demaskováním postavy, která je ve společnosti zcela izolovaná od  skutečného světa. Avšak svojí zvláštní vizuální stylizací a zcela nekontinuálním vyprávěním vše po chvíli ztrácí své opodstatnění a jakýkoliv zájem z divákovo strany.

Felliniho velkolepá výpravnost a estetika je tolik osobitá, s věčně a všude prosakující dekadencí je celková uměleckost nezapomenutelná. Jak se zde ale v komentářích opakuje několikrát, na biografický snímek je málo, aby byl film založený na obrazech, které se v principu myšlenkově stále opakují a nikam neposouvají ani hrdinův vývoj, ani dojem z filmu. Pro mě tohle bylo rozhodně extra výpravné, barevné a zvukově velmi saturované pokoukání, ale ve finále nijak zábavné, spíš nudné zklamání.

Závěrečných 15 minut, ve kterých Casanova žije v Duchcově, je starý, světem nepochopený, spíše všem pro smích a ve vzpomínkách utíká do dob svého mládí, je dost silných a snad jen kvůli nim z celého toho filmu mám nějaký dojem. Jenže bohužel zbytek filmu (zhruba dvě a půl hodiny) je jen spousta nádherných záběrů, ale ničeho víc. Žádná větší propojenost mezi nimi není, žádnou atmosféru netvoří, bůhvíco z nich neplyne a celkově mě prostě nedokázaly natolik zaujmout, abych se nenudil. Navíc po nějaké hodině a půl už mi to pomalu přišlo ubíjející. Je to jako jít do galerie na výstavu nádherných obrazů, jenže jsou umístěny tak, že je jeden obraz na jednu místnost a ta místnost sama o sobě je dlouhá a skládá se jen z holých bílých stěn - ale uprostřed ní je právě ten úžasný obraz. Asi nějak takhle jsem si drtivou většinu filmu připadal - teda s tím, že s každým dalším obrazem by byly místnosti o to delší. Fakt nebýt těch posledních 15 minut, asi bych šel i s hodnocením niž, protože tohle se Fellinimu moc nepovedlo a hlavně naprosto přehnal stopáž. Ale vyloženě špatný film to taky není. 3*